ZÁKON
Č. 40/1964 SB.
OBČANSKÝ ZÁKONÍK
ve
znění zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 131/1982 Sb., zákona č. 94/1988 Sb.,
zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 87/1990 Sb., zákona č. 105/1990 Sb., zákona
č. 116/1990 Sb., zákona č. 87/1991 Sb., zákona č. 509/1991 Sb., v úplném znění
zákona č. 47/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 267/1994 Sb., zákona
č. 104/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 89/1996 Sb., zákona č.
94/1996 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998
Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb.,
zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona
č. 229/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č.
125/2002 Sb., zákona č. 135/2002 Sb., zákona č. 136/2002 Sb., zákona č.
320/2002 Sb., nálezu č. 476/2002 Sb.,zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 47/2004
Sb. a zákona č. 480/2004 Sb.
OBČANSKÝ ZÁKONÍK
Federální shromádění České a Slovenské Federativní
Republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
HLAVA PRVNÍ
OBČANSKOPRÁVNÍ VZTAHY A JEJICH OCHRANA
§ 1
(1) Úprava občanskoprávních vztahů přispívá k
naplňování občanských práv a svobod, zejména ochrany osobnosti a
nedotknutelnosti vlastnictví.
(2) Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy
fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem,
jako i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní
vztahy neupravují jiné zákony.
(3) Právní vztahy vznikající z výsledků duevní
tvořivé činnosti upravují zvlátní zákony.
§ 2
(1) Občanskoprávní vztahy vznikají z právních úkonů
nebo z jiných skutečností, s nimi zákon vznik těchto vztahů spojuje.
(2) V občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné
postavení.
(3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou
vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestlie to
zákon výslovně nezakazuje a jestlie z povahy ustanovení zákona nevyplývá, e
se od něj nelze odchýlit.
§ 3
(1) Výkon práv a povinností vyplývajících z
občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a
oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
(2) Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány
místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k ohroování a poruování práv z
občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny
předevím jejich dohodou.
§ 4
Proti tomu, kdo právo ohrozí nebo poruí, lze se
domáhat ochrany u orgánu, který je k tomu povolán. Není-li v zákoně stanoveno
něco jiného, je tímto orgánem soud.
§ 5
Dolo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se
domáhat ochrany u přísluného orgánu státní správy. Ten můe předběně zásah zakázat,
nebo uloit, aby byl obnoven předelý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se
ochrany u soudu.
§ 6
Jestlie hrozí neoprávněný zásah do práva
bezprostředně, můe ten, kdo je takto ohroen, přiměřeným způsobem zásah sám
odvrátit.
HLAVA DRUHÁ
ÚČASTNÍCI OBČANSKOPRÁVNÍCH VZTAHŮ
Oddíl první
Fyzické osoby
§ 7
(1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti
vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se ivé.
(2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestlie smrt
nelze prokázat předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou,
zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou
osobu, lze-li se zřetelem ke vem okolnostem usoudit, e ji neije.
§ 8
(1) Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony
nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v
plném rozsahu zletilostí.
(2) Zletilosti se nabývá dovrením osmnáctého roku.
Před dosaením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manelství. Takto
nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manelství ani prohláením manelství
za neplatné.
§ 9
Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním
úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti
odpovídající jejich věku.
§ 10
(1) Jestlie fyzická osoba pro duevní poruchu, která
není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti
k právním úkonům zbaví.
(2) Jestlie fyzická osoba pro duevní poruchu, která
není jen přechodná, anebo pro nadměrné poívání alkoholických nápojů nebo
omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud
její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí.
(3) Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo
zruí, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly.
Ochrana osobnosti
§ 11
Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti,
zejména ivota a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jako i soukromí,
svého jména a projevů osobní povahy.
§ 12
(1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové
snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích
projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo pouity jen s jejím svolením.
(2) Svolení není třeba, pouijí-li se písemnosti
osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k
účelům úředním na základě zákona.
(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové
záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo pouít přiměřeným
způsobem té pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a
televizní zpravodajství. Ani takové pouití vak nesmí být v rozporu s
oprávněnými zájmy fyzické osoby.
§ 13
(1) Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby
bylo uputěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby
byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené
zadostiučinění.
(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění
podle odstavce 1 zejména proto, e byla ve značné míře sníena důstojnost
fyzické osoby nebo její vánost ve společnosti, má fyzická osoba té právo na
náhradu nemajetkové újmy v penězích.
(3) Výi náhrady podle odstavce 2 určí soud s
přihlédnutím k závanosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nich k poruení
práva dolo.
§ 14
Zruen
§ 15
Po smrti fyzické osoby přísluí uplatňovat právo na
ochranu její osobnosti manelu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům.
§ 16
Kdo neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti
způsobí kodu, odpovídá za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za
kodu.
§ 17
Zruen
Oddíl druhý
Právnické osoby
§ 18
(1) Způsobilost mít práva a povinnosti mají i
právnické osoby.
(2) Právnickými osobami jsou
a) sdruení
fyzických nebo právnických osob,
b) účelová
sdruení majetku,
c) jednotky
územní samosprávy,
d) jiné
subjekty, o kterých to stanoví zákon.
§ 19
(1) Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná
smlouva nebo zakládací listina, pokud zvlátní zákon nestanoví jinak.
(2) Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou
zapsány do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, pokud
nestanoví zvlátní zákon jejich vznik jinak.
§ 19a
(1) Způsobilost právnické osoby nabývat práva a
povinnosti můe být omezena jen zákonem.
(2) Právnické osoby, které se zapisují do obchodního
nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode
dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvlátní zákon nestanoví jinak.
§ 19b
(1) Právnické osoby mají svůj název, který musí být
určen při jejich zřízení.
(2) Při neoprávněném pouití názvu právnické osoby je
moné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uivatel zdrel jeho uívání a
odstranil závadný stav; je moné se té domáhat přiměřeného zadostiučinění,
které můe být poadováno i v penězích.
(3) Odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah
do dobré pověsti právnické osoby.
§ 19c
(1) Při zřízení právnické osoby musí být určeno její
sídlo.
(2) Sídlo musí být určeno adresou, kde právnická osoba
sídlí skutečně, tedy místem, kde je umístěna její správa a kde se veřejnost
můe s právnickou osobou stýkat.
(3) Uvádí-li právnická osoba jako své sídlo jiné místo
ne své sídlo skutečné, můe se kadý dovolat i jejího skutečného sídla.
(4) Sídlo právnické osoby můe být v bytě pouze v
případě, e je to slučitelné s jejím účelem a odpovídá to i povaze a rozsahu její
činnosti.
(5) U právnické osoby zapsané do obchodního nebo
jiného veřejného rejstříku postačí, pokud její zakladatelský dokument uvede
namísto adresy sídla jen obec, kde je její sídlo. K zápisu do tohoto rejstříku
vak musí ohlásit plnou adresu svého sídla.
§ 20
(1) Právní úkony právnické osoby ve vech věcech činí
ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací
listinou nebo zákonem (statutární orgány).
(2) Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i
jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních
předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení
obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti
právnické osobě jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby
a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.
§ 20a
(1) Právnická osoba se zruuje dohodou, uplynutím doby
nebo splněním účelu, pro který byla zřízena, pokud zvlátní zákon nestanoví
jinak.
(2) Právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo
v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud
zvlátní zákony nestanoví jinak.
(3) Před zánikem právnické osoby se vyaduje její
likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvlátní zákon
nestanoví jinak.
(4) Ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci
obchodních společností se přiměřeně pouijí i pro likvidaci jiné právnické
osoby, pokud z ustanovení upravujících tyto právnické osoby nevyplývá něco
jiného.
§ 20b a 20e
zrueny
Zájmová sdruení právnických osob
§ 20f
K ochraně svých zájmů nebo k dosaení jiného účelu
mohou právnické osoby vytvářet zájmová sdruení právnických osob (dále jen
"sdruení").
§ 20g
K zaloení sdruení se vyaduje písemná zakladatelská
smlouva uzavřená zakladateli nebo schválení zaloení sdruení na ustavující
členské schůzi. O zaloení sdruení na této schůzi se sepíe zápis obsahující
seznam zakládajících členů sdruení s uvedením jejich jména (názvu) a bydlitě
(sídla) a podpisy členů. Ke smlouvě nebo zápisu o ustavující členské schůzi
musí být přiloeny stanovy a určení osob oprávněných jednat jménem sdruení,
je schválí zakladatelé nebo ustavující schůze.
§ 20h
(1) Stanovy sdruení určí název, sídlo a předmět
činnosti sdruení, úpravu majetkových poměrů, vznik a zánik členství, práva a
povinnosti členů, orgány sdruení a vymezení jejich působnosti, způsob zruení
sdruení a naloení s jeho likvidačním zůstatkem. Členství ve sdruení lze
vázat na určitý členský příspěvek.
(2) Stanovy schvalují zakladatelé nebo ustavující
členská schůze. Stanovy určí způsob, jím se stanovy mění a doplňují.
§ 20i
(1) Sdruení je právnickou osobou, je odpovídá svým
majetkem za nesplnění svých povinností.
(2) Sdruení nabývá právní způsobilosti zápisem do
registru sdruení vedeného u krajského úřadu 2 přísluného podle
sídla sdruení. Do registru se zapisuje název a sídlo sdruení, předmět jeho
činnosti, orgány, kterými sdruení jedná, a jméno a adresa trvalého pobytu osob
vykonávajících jejich působnost.
(3) K návrhu na zápis do registru se přikládá
zakladatelská smlouva nebo zápis o ustavující členské schůzi spolu se
stanovami. Návrh podává osoba zmocněná zakladateli nebo ustavující členskou
schůzí.
§ 20j
(1) Před zánikem sdruení se vyaduje likvidace,
jestlie jmění sdruení nepřechází na právního nástupce.
(2) Sdruení zaniká výmazem z registrace.
§ 21
Pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je
právnickou osobou.
HLAVA TŘETÍ
ZASTOUPENÍ
§ 22
(1) Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného
jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.
(2) Zastupovat jiného nemůe ten, kdo sám není
způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jeho zájmy jsou v rozporu se
zájmy zastoupeného.
§ 23
Zastoupení vzniká na základě zákona nebo rozhodnutí
státního orgánu (zákonné zastoupení) anebo na základě dohody o plné moci.
§ 24
Zástupce musí jednat osobně; dalího zástupce si můe
ustanovit, jen jestlie je to právním předpisem stanoveno nebo účastníky
dohodnuto. I z právních úkonů dalího zástupce vznikají práva a povinnosti
přímo zastoupenému.
§ 25
zruen
Zákonné zastoupení
§ 26
Pokud nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé,
jednají za ně jejich zákonní zástupci.
§ 27
(1) Kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte,
upravuje zákon o rodině.
(2) Zákonným zástupcem fyzické osoby, která byla
rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo její způsobilost
k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, je soudem ustanovený
opatrovník.
(3) Nemůe-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný
fyzické osoby ani jiná osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení
opatrovníkem, ustanoví soud opatrovníkem orgán místní správy, popřípadě jeho
zařízení, jestlie je oprávněno vystupovat svým jménem (§ 18 odst. 1).
§ 28
Jestlie zákonní zástupci jsou povinni té spravovat
majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běnou záleitost, je k nakládání s
majetkem třeba schválení soudu.
§ 29
Soud můe ustanovit opatrovníka také tomu, jeho pobyt
není znám, jestlie je to třeba k ochraně jeho zájmů nebo vyaduje-li to
veřejný zájem. Za tých podmínek můe soud ustanovit opatrovníka i tehdy,
jestlie je to třeba z jiného váného důvodu.
§ 30
Dojde-li ke střetnutí zájmů zákonného zástupce se
zájmy zastoupeného nebo ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni tým
zákonným zástupcem, ustanoví soud zvlátního zástupce.
Zastoupení na základě plné moci
§ 31
(1) Při právním úkonu je moné dát se zastoupit
fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc
zmocněnci, v ní musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.
(2) Při plné moci udělené právnické osobě vzniká právo
jednat za zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento
orgán udělí plnou moc.
(3) Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům
společně. Není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí
jednat vichni společně.
(4) Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné
formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i
tehdy, netýká-li se jen určitého právního úkonu.
§ 32
(1) Nevyplývá-li z právního úkonu, e někdo jedná za
někoho jiného, platí, e jedná vlastním jménem.
(2) Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích
oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny
dané zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky
jednání, ledae by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal.
(3) Je-li zmocnitel v dobré víře anebo věděl-li nebo
musel vědět o určité okolnosti, přihlíí se k tomu i u zmocněnce, ledae jde o
okolnosti, o kterých se zmocněnec dozvěděl před udělením plné moci. Zmocnitel,
který není v dobré víře, nemůe se dovolávat dobré víry zmocněnce.
§ 33
(1) Překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z
plné moci, je zmocnitel vázán jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li
vak zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného
odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, e překročení
schválil.
(2) Překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění
jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto
jednání zavázán sám, ledae ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně
bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci
nebo jednání bez plné moci, můe osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci
poadovat buď splnění závazku nebo náhradu kody způsobené jeho jednáním.
(3) Ustanovení odstavce 2 neplatí, jestlie osoba, se
kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla.
§ 33a
(1) Zmocněnec je oprávněn udělit plnou moc jiné osobě,
aby místo něho jednala za zmocnitele,
a) je-li
výslovně oprávněn podle plné moci udělit plnou moc jiné osobě,
b) je-li
zmocněncem právnická osoba.
(2) Z právních úkonů dalího zmocněnce je zavázán
přímo zmocnitel.
§ 33b
(1) Plná moc zanikne
a)
provedením úkonu, na který byla omezena,
b) je-li
odvolána zmocnitelem,
c) je-li
vypovězena zmocněncem,
d) zemře-li
zmocněnec.
(2) Plná moc zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z
jejího obsahu něco jiného. Zánikem právnické osoby, je je zmocněncem nebo
zmocnitelem, zaniká plná moc jen tehdy, nepřecházejí-li její práva a závazky na
jinou osobu.
(3) Zmocnitel se nemůe platně vzdát práva plnou moc
kdykoliv odvolat.
(4) Dokud odvolání plné moci není zmocněnci známé,
mají jeho právní úkony účinky, jako kdyby plná moc jetě trvala. Tohoto
ustanovení se vak nemůe dovolávat ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo
musel vědět.
(5) Oznámil-li zmocnitel jiné osobě, e udělil plnou
moc zmocněnci na určité úkony, můe se vůči ní dovolávat odvolání plné moci,
jen oznámil-li jí toto odvolání před jednáním zmocněnce nebo kdy tato osoba v
době jednání zmocněnce o tomto odvolání věděla.
(6) Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec plnou
moc, je zmocněnec povinen učinit jetě ve, co nesnese odkladu, aby zmocnitel
nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné
mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení jetě trvalo, pokud neodporují
tomu, co zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci.
HLAVA ČTVRTÁ
PRÁVNÍ ÚKONY
§ 34
Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke
vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s
takovým projevem spojují.
§ 35
(1) Projev vůle můe být učiněn jednáním nebo
opomenutím; můe se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti
o tom, co chtěl účastník projevit.
(2) Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat
nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména té podle vůle toho, kdo
právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
(3) Právní úkony vyjádřené jinak ne slovy se
vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se
přihlíí k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu
byl právní úkon určen.
§ 36
(1) Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze
vázat na splnění podmínky. K podmínce nemoné, na kterou je vázán zánik práva
nebo povinnosti, se nepřihlíí.
(2) Podmínka je odkládací, jestlie na jejím splnění
závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestlie
na jejím splnění závisí, zda následky ji nastalé pominou.
(3) Jestlie účastník, jemu je nesplnění podmínky na
prospěch, její splnění záměrně zmaří, stane se právní úkon nepodmíněným.
(4) K splnění podmínky se nepřihlíí, způsobí-li její
splnění záměrně účastník, který neměl právo tak učinit a jemu je její splnění
na prospěch.
(5) Nevyplývá-li z právního úkonu nebo jeho povahy
něco jiného, má se za to, e podmínka je odkládací.
§ 37
(1) Právní úkon musí být učiněn svobodně a váně,
určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
(2) Právní úkon, jeho předmětem je plnění nemoné, je
neplatný.
(3) Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a
počtech, je-li jeho význam nepochybný.
§ 38
(1) Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej
učinil, nemá způsobilost k právním úkonům.
(2) Rovně je neplatný právní úkon osoby jednající v
duevní porue, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.
§ 39
Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo
účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
§ 40
(1) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou
vyaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.
(2) Písemně uzavřená dohoda můe být změněna nebo
zruena pouze písemně.
(3) Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán
jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na
tée listině, ledae právní předpis stanoví jinak. Podpis můe být nahrazen
mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon
učiněn elektronickými prostředky, můe být podepsán elektronicky podle
zvlátních předpisů.
(4) Písemná forma je zachována, je-li právní úkon
učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, je umoňují
zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.
(5) K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst
a psát, je třeba úředního zápisu. Úřední zápis se nevyaduje, má-li ten, kdo
nemůe číst nebo psát, schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí
přístrojů nebo speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si
zvolí, a je schopný vlastnoručně listinu podepsat.
§ 40a
Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle
ustanovení § 49a, § 55, 140, § 145 odst. 2, § 479, 589, § 701 odst. 1, § 775 a
§ 852b odst. 2 a 3 povauje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je
takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se
nemůe dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Toté platí, nebyl-li právní úkon
učiněn ve formě, kterou vyaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v
rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v
rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestlie se ten, kdo je takovým
úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.
§ 41
Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního
úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho
obsahu anebo z okolností za nich k němu dolo, nevyplývá, e tuto část nelze
oddělit od ostatního obsahu.
§ 41a
(1) Má-li neplatný právní úkon náleitosti jiného
právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé,
e vyjadřuje vůli jednající osoby.
(2) Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný,
platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny vechny
jeho náleitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči
účastníku, který jej povaoval za nezastřený.
§ 42
Vznikne-li pro neplatnost právního úkonu koda,
odpovídá se za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za kodu.
§ 42a
Odporovatelnost
(1) Věřitel se můe domáhat, aby soud určil, e
dluníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky,
jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok
proti dluníkovi z jeho odporovatelného úkonu ji vymahatelný anebo byl-li ji
uspokojen.
(2) Odporovat je moné právním úkonům, které dluník
učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být
tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dluníka
zkráceni a k nim dolo v posledních třech letech mezi dluníkem a osobami jemu
blízkými (§ 116, 117), nebo které dluník učinil v uvedeném čase ve prospěch
těchto osob, s výjimkou případu, kdy druhá strana tehdy dluníkův úmysl
zkrátit věřitele i při náleité pečlivosti nemohla poznat.
(3) Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči
osobě, v její prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z
odporovatelného úkonu dluníka prospěch.
(4) Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval,
je vůči němu neúčinný potud, e věřitel můe poadovat uspokojení své
pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ulo z dluníkova majetku;
není-li to dobře moné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu
prospěch.
Smlouvy
§ 43
Účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních
vztahů bylo odstraněno ve, co by mohlo vést ke vzniku rozporů.
Návrh na uzavření smlouvy
§ 43a
(1) Projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jen je
určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen
"návrh"), jestlie je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle
navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí.
(2) Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je
určen. Návrh, i kdy je neodvolatelný, můe navrhovatel zruit, dojde-li projev
o zruení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem.
(3) Dokud nebyla smlouva uzavřena, můe být návrh
odvolán, jestlie odvolání dojde osobě, které je určeno, dříve, ne tato osoba
odeslala přijetí návrhu.
(4) Návrh nemůe být odvolán
a) během
lhůty, která je v něm stanovena pro přijetí, ledae z jeho obsahu vyplývá právo
jej odvolat i před uplynutím této lhůty nebo
b) je-li v
něm vyjádřena neodvolatelnost.
§ 43b
(1) Návrh, i kdy je neodvolatelný, zaniká
a)
uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí,
b)
uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k
rychlosti prostředků, které navrhovatel pouil pro zaslání návrhu, nebo
c) dojitím
projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli.
(2) Ústní návrh zaniká, není-li přijat ihned, ledae z
jeho obsahu vyplývá něco jiného.
(3) Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem v
telegramu počíná běet od okamiku, kdy je telegram podán k odeslání, a lhůta
určená v dopisu od data v něm uvedeného, a není-li v něm datum uvedeno, od data
uvedeného na obálce. Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem telefonicky,
dálnopisně nebo jinými prostředky umoňujícími okamité sdělení začíná běet od
okamiku, kdy návrh dojde osobě, které je určen.
Přijetí návrhu
§ 43c
(1) Včasné prohláení učiněné osobou, které byl návrh
určen, nebo jiné její včasné jednání, z něho lze dovodit její souhlas, je
přijetím návrhu.
(2) Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamikem,
kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze
odvolat, jestlie odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím.
(3) Pozdní přijetí má přesto účinky včasného přijetí,
jestlie navrhovatel o tom bez odkladu vyrozumí osobu, které byl návrh učiněn,
a to ústně nebo odesláním zprávy.
(4) Jestlie z dopisu nebo jiné písemnosti, je
vyjadřují přijetí návrhu, vyplývá, e byly odeslány za takových okolností, e
by doly navrhovateli včas, kdyby jejich přeprava probíhala obvyklým způsobem,
má pozdní přijetí účinky včasného přijetí, ledae navrhovatel bez odkladu
vyrozumí ústně osobu, které byl návrh určen, e povauje návrh za zaniklý, nebo
jí v tomto smyslu odele zprávu.
§ 44
(1) Smlouva je uzavřena okamikem, kdy přijetí návrhu
na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě
neznamenají přijetí návrhu.
(2) Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady,
omezení nebo jiné změny, je odmítnutím návrhu a povauje se za nový návrh.
Přijetím návrhu je vak odpověď, je vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými
slovy, jestlie z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy.
(3) Je-li návrh určen dvěma nebo více osobám, a z jeho
obsahu vyplývá, e úmyslem navrhovatele je, aby vechny osoby, kterým je návrh
určen, se staly stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jestlie vechny tyto
osoby návrh přijmou.
§ 45
(1) Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od
okamiku, kdy jí dojde.
(2) Dojde-li projev vůle změněný vlivem prostředků,
které navrhovatel pouil nebo jiných okolností nastalých během jeho přepravy,
posuzuje se podle ustanovení o omylu (§ 49a).
§ 46
(1) Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech
nemovitostí, jako i jiné smlouvy, pro ně to vyaduje zákon nebo dohoda
účastníků.
(2) Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí,
dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o
převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na tée listině.
§ 47
(1) Jestlie zákon stanoví, e ke smlouvě je třeba
rozhodnutí přísluného orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím.
(2) Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy
návrh na rozhodnutí podle odstavce 1, platí, e účastníci od smlouvy
odstoupili.
§ 48
(1) Od smlouvy můe účastník odstoupit, jen jestlie
je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto.
(2) Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruí,
není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
§ 49
Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně
nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit.
§ 49a
Právní úkon je neplatný, jestlie jej jednající osoba
učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, je je pro jeho uskutečnění
rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o
něm musela vědět. Právní úkon je rovně neplatný, jestlie omyl byl touto
osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.
§ 50
(1) Účastníci mohou uzavřít smlouvu také ve prospěch
třetí osoby.
(2) Není-li v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky
dohodnuto jinak, je tato osoba ze smlouvy oprávněna okamikem, kdy s ní projeví
souhlas. Dluník má proti ní tyté námitky jako proti tomu, s kým smlouvu
uzavřel. Vzdá-li se tato osoba svého práva, zanikne dluh, nebylo-li dohodnuto,
e v tomto případě má být plněno tomu, s ním dluník smlouvu uzavřel.
(3) Dokud třetí osoba nedá souhlas, platí smlouva jen
mezi těmi, kdo ji uzavřeli; právo na plnění má účastník, který plnění ve
prospěch třetí osoby vyhradí, nebylo-li dohodnuto jinak. Toté platí, jestlie
třetí osoba souhlas odepřela.
§ 50a
(1) Účastníci se mohou písemně zavázat, e do
dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se vak přitom dohodnout o jejích
podstatných náleitostech.
(2) Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy,
lze se do jednoho roku domáhat u soudu, aby prohláení vůle bylo nahrazeno
soudním rozhodnutím. Právo na náhradu kody tím není dotčeno.
(3) Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých
účastníci při vzniku závazku vycházeli, se do té míry změnily, e nelze
spravedlivě poadovat, aby smlouva byla uzavřena.
§ 50b
Ustanovení § 50a se pouije přiměřeně i na smlouvy,
kterými se účastníci dohodli, e obsah smlouvy bude jetě doplněn, pokud přitom
dali nepochybně najevo, e smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku obsahu
smlouvy nedolo.
§ 51
Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není
zvlátě upravena; smlouva vak nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.
HLAVA PÁTÁ
SPOTŘEBITELSKÉ SMLOUVY
§ 52
(1) Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní,
smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v části osmé tohoto zákona,
pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně
dodavatel.
(2) Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění
smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.
(3) Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a
plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.
§ 53
(1) Pro uzavření smlouvy mohou být pouity prostředky
komunikace na dálku, které umoňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické
přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se rozumí
prostředky, s výjimkou písemného styku, provozované podnikatelem, k jeho
předmětu činnosti náleí poskytování jednoho nebo více prostředků komunikace na
dálku, zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v
tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou,
telefon bez (lidské) obsluhy (automatický volací přístroj, audiotext), rozhlas,
videotelefon (telefon s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní
obrazovka), elektronická pota, faxový přístroj, televize (televizní nákup,
teleshopping).
(2) Prostředky komunikace na dálku umoňující
individuální jednání mohou být pouity jen tehdy, jestlie spotřebitel jejich
pouití neodmítl. Pouze s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele mohou být
pouity automatické telefonní systémy bez (lidské) obsluhy a faxové přístroje.
(3) Při pouití prostředků komunikace na dálku musí
být obsahem návrhu informace nutné k uzavření smlouvy ve smyslu obecných
náleitostí smlouvy upravených v této části a podstatných náleitostí smlouvy
stanovených v části osmé zákona. Tyto informace musí být poskytnuty určitým a
srozumitelným způsobem s přihlédnutím k zásadám dobré víry a k ochraně osob,
zejména nezletilých nebo spotřebitelů.
(4) Při jednání prostřednictvím některého prostředku
komunikace na dálku musí být spotřebiteli s dostatečným předstihem před
uzavřením smlouvy poskytnuty zejména tyto informace:
a) obchodní firma nebo jména a příjmení a
identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydlitě v případě
fyzické osoby, u zahraniční osoby rovně adresu podniku nebo organizační sloky
na území České republiky, byly-li zřízeny, údaj o zápisu v obchodním rejstříku
nebo jiné obdobné evidenci, včetně spisové značky, pokud je přidělena, a
kontaktní údaje, zejména potovní adresu pro doručování, telefonní číslo,
případně adresu pro doručování elektronické poty,
b) údaje o přísluném kontrolním orgánu,
podléhá-li činnost dodavatele reimu povolování,
c) název a hlavní charakteristiky zboí
nebo slueb,
d) cena zboí nebo slueb, z ní
jednoznačně vyplývá, zda je uvedena včetně vech daní a poplatků, mají-li k ní
být připočítávány,
e) náklady na dodání,
f) způsob platby, dodání nebo plnění,
g) poučení o právu na odstoupení, s
výjimkou případů podle odstavce 8,
h) náklady na pouití komunikačních
prostředků na dálku,
i) doba, po kterou zůstává nabídka
nebo cena v platnosti.
K informacím podle písmen a) a b) zajistí dodavatel
trvalý veřejný přístup; nedodrení této povinnosti se povauje za nepředání
informací podle § 53 odst. 7.
(5) Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím
některého prostředku komunikace na dálku, je dodavatel povinen prostřednictvím
některého prostředku komunikace na dálku neprodleně potvrdit její obdrení; to
neplatí při uzavírání smlouvy výlučně výměnou elektronické poty nebo obdobnou
individuální komunikací. Objednávka a potvrzení jejího obdrení jsou povaovány
za doručené, pokud se s nimi strany, jim byly určeny, mohou seznámit.
(6) Po uzavření smlouvy při pouití prostředků
komunikace na dálku, nejpozději vak před plněním, musí být spotřebiteli
písemně poskytnuty tyto informace:
a) obchodní jméno a identifikační číslo
dodavatele, sídlo právnické osoby a bydlitě v případě fyzické osoby,
b) informace o podmínkách a postupech pro
uplatnění práva odstoupit od smlouvy,
c) informace o slubách po prodeji a o
zárukách,
d) podmínky pro zruení smlouvy, pokud
není určena doba platnosti nebo platnost je delí ne 1 rok.
(7) Byla-li smlouva uzavřena při pouití
prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit do 14
dnů od převzetí plnění. V případě, e dodavatel nepředal spotřebiteli
informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem podle
ustanovení odstavců 4 a 6, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od
převzetí plnění. Jestlie vak jsou informace řádně předány v jejím průběhu,
dochází k ukončení tříměsíční lhůty a počíná od té doby běet lhůta
čtrnáctidenní.
(8) Kromě případů, kdy je odstoupení od smlouvy
výslovně ujednáno, nemůe spotřebitel odstoupit podle odstavce 7 od
smluv
a) na poskytování slueb, jestlie s
jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty 14 dnů od
převzetí plnění,
b) na dodávku zboí nebo slueb, jejich
cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele,
c) na dodávku zboí upraveného podle přání
spotřebitele nebo pro jeho osobu, jako i zboí, které podléhá rychlé zkáze,
opotřebení nebo zastarání,
d) na dodávku audio a video nahrávek a
počítačových programů, poruil-li spotřebitel jejich originální obal,
e) na dodávku novin, periodik a časopisů,
f) spočívajících ve hře nebo loterii.
(9) Poskytuje-li dodavatel plnění spotřebiteli
bez objednávky, není spotřebitel povinen dodavateli jeho plnění vrátit ani jej
o tom vyrozumět.
§ 53a
(1) Při pouití elektronických prostředků 2c
musí být součástí návrhu kromě informací podle § 53 odst. 3 rovně informace o
tom, zda je smlouva po svém uzavření dodavatelem archivována a zda je
přístupná, informace o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření
smlouvy, informace o jazycích, v nich lze smlouvu uzavřít, informace o
monosti zjitění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před podáním
objednávky a informace o kodexech chování, které jsou pro něj závazné nebo
které dobrovolně dodruje, a jejich přístupnosti při pouití elektronických
prostředků; to neplatí při jednání výlučně výměnou elektronické poty nebo
obdobnou individuální komunikací.
(2) Před podáním objednávky musí být při pouití
elektronických prostředků spotřebiteli umoněno zkontrolovat a měnit vstupní
údaje v ní obsaené, které do objednávky vloil; to neplatí při jednání výlučně
výměnou elektronické poty nebo obdobnou individuální komunikací.
(3) Smlouva a veobecné obchodní podmínky musí být
spotřebiteli poskytnuty ve formě, která umoňuje archivaci a reprodukci.
(4) Pro odstoupení od smlouvy platí § 53 odst. 7
obdobně.
§ 54
Ustanovení o smlouvách sjednávaných podle § 53
odst. 2 a 9 a § 53a se nevztahují na smlouvy
a) o finančních slubách podle zvlátních
zákonů,
b) uzavírané prostřednictvím prodejních
automatů nebo automatizovaných obchodních provozoven,
c) uzavírané provozovateli prostředků
komunikace na dálku prostřednictvím veřejných telefonů,
d) uzavírané na výstavbu či prodej
nemovitosti nebo týkající se jiných práv k nemovitosti, s výjimkou nájmu,
e) uzavírané na základě draeb,
f) na dodávku potravin, nápojů nebo jiného
zboí běné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti nebo sídla
spotřebitele,
g) o ubytování, dopravě, stravování nebo
vyuití volného času, pokud dodavatel poskytuje tato plnění v určeném termínu
nebo době.
§ 55
(1) Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou
odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůe
vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhorit své smluvní postavení.
(2) Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu §
56 se povaují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§
40a). Ovlivňuje-li vak takové ujednání přímo i dalí ujednání smlouvy, můe se
spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.
(3) V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv
platí výklad pro spotřebitele příznivějí.
§ 56
(1) Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání,
která v rozporu s poadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou
nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní
ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.
(3) Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která
a) vylučují nebo omezují odpovědnost
dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či
újma na zdraví,
b) vylučují nebo omezují práva
spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za kodu,
c) stanoví, e smlouva je pro spotřebitele
závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, její uskutečnění
je závislé výlučně na vůli dodavatele,
d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli
nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, e spotřebitel neuzavře smlouvu s
dodavatelem či od ní odstoupí,
e) opravňují dodavatele odstoupit od
smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli,
f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů
hodných zvlátního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené
výpovědní doby,
g) zavazují spotřebitele k plnění
podmínek, s nimi se neměl monost seznámit před uzavřením smlouvy,
h) dovolují dodavateli jednostranně změnit
smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě,
i) stanoví, e cena zboí či slueb
bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýení ceny
zboí či slueb, ani by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li
cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena,
j) přikazují spotřebiteli, aby
splnil vechny závazky i v případě, e dodavatel nesplnil závazky, které mu
vznikly,
k) dovolují dodavateli převést práva a
povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhorení
dobytnosti nebo zajitění pohledávky spotřebitele.
§ 57
(1) Byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo
prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel ádné stálé
místo k podnikání, můe spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 7 dnů od
jejího uzavření; nedolo-li dosud ke splnění dodávky zboí či slueb
dodavatelem, můe od smlouvy odstoupit do 1 měsíce. To neplatí ohledně smluv, u
nich si spotřebitel výslovně sjednal návtěvu dodavatele za účelem objednávky.
(2) Dodavatel musí spotřebitele písemně upozornit na
právo odstoupit od smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy; písemné upozornění
musí obsahovat i označení osoby, u ní je třeba toto právo uplatnit, včetně
bydlitě či sídla takové osoby.
(3) Při poruení povinnosti stanovené v předchozím
odstavci má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do 1 roku od jejího uzavření.
(4) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na
smlouvy
a) jejich předmětem je výstavba, prodej,
nájem nebo jiné právo k nemovitosti, s výjimkou smluv o jejích opravách a o
dodávce zařízení do ní začleněných,
b) na dodávku potravin nebo jiného zboí
běné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti spotřebitele nebo
do jiného jím určeného místa,
c) na dodávku zboí nebo slueb, které
byly uzavřeny podle katalogu dodavatele, s ním se spotřebitel měl monost
seznámit v nepřítomnosti dodavatele, za předpokladu, e mezi stranami má
pokračovat spojení při plnění uzavřené nebo jiné smlouvy, a za předpokladu, e
spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy nejméně do 7 dnů od převzetí zboí a
je s tímto právem seznámen v katalogu nebo ve smlouvě,
d) pojistné a o cenných papírech.
Zvlátní ustanovení o ochraně spotřebitele při
uzavírání
smlouvy o uívání budovy nebo její části na časový
úsek
§ 58
(1) Spotřebitelská smlouva, ve které se sjednává mezi
spotřebitelem a poskytovatelem právo uívat budovu nebo její část na jeden či
více stanovených nebo stanovitelných časových úseků během roku a která je
uzavřena na dobu delí ne 3 roky, musí mít písemnou formu, musí být vyhotovena
v českém jazyce a vedle náleitostí přísluného smluvního typu musí obsahovat
také
a) jméno, příjmení, datum narození a
bydlitě spotřebitele,
b) obchodní firmu, sídlo, předmět
podnikání a identifikační číslo poskytovatele, který je právnickou osobou, a
jméno a příjmení osoby oprávněné jednat jeho jménem,
c) jméno a příjmení, popřípadě obchodní
firmu, bydlitě, předmět podnikání a identifikační číslo poskytovatele, který
je fyzickou osobou,
d) jméno a příjmení, bydlitě nebo sídlo
vlastníka budovy či její části,
e) právní vztah poskytovatele k budově či
její části,
f) vymezení práva uívat budovu či její
část na jeden či více stanovených nebo stanovitelných časových úseků během
roku, které je předmětem smlouvy, a stanovení podmínek, za kterých lze toto
právo uplatnit na území státu, v něm se budova nalézá, a prohláení, e byly
tyto podmínky respektovány,
g) polohové určení, přesný popis a
vybavenost budovy či její části, u budovy té evidenční nebo popisné číslo,
h) informaci o stupni rozestavěnosti
budovy či její části, včetně rozestavěnosti inenýrských sítí a termínu
dokončení, uvedení čísla stavebního povolení a úplného názvu a adresy
stavebního úřadu, informace o podmínkách vypořádání provedených plateb, pokud budova
či její část nebude dokončena řádně a včas,
i) vymezení základních slueb, které
se s právem uívání poskytují (například osvětlení, voda, vytápění), a rozsah
dalích slueb, včetně slueb spojených s právem uívat společné prostory a
zařízení,
j) vymezení rozsahu uívání
společných prostor a zařízení,
k) vymezení zásad, kterými se bude řídit
správa, údrba a opravy budovy či její části,
l) stanovení data, od kterého lze
čerpat právo vyplývající ze smlouvy, dobu jeho trvání, přesné stanovení
časových úseků nebo způsob jejich určení,
m) cenu, kterou spotřebitel uhradí za právo
uívat budovu či její část, odhad a způsob výpočtu variabilní částky splatné za
kalendářní rok, její součástí jsou zálohy na úhradu za uívání společných
prostor a zařízení, na poskytování slueb, na správu objektu, na opravy a
údrbu budovy, místní poplatky a příspěvky na tvorbu rezerv pro krytí
neočekávaných rizik, jako i dalí platby spojené s uíváním,
n) způsob platby,
o) podmínky pro zapojení do systému výměny
uívacího práva organizovaného poskytovatelem nebo třetí stranou určenou
poskytovatelem a o vekerých nákladech s tím spojených,
p) poučení o právu na odstoupení od
smlouvy, včetně stanovení náleitostí a formy oznámení o odstoupení, způsobu a
místa doručení a označení osoby, které se toto oznámení doručuje, druh a výe
plateb, jejich úhradu můe v takovém případě poskytovatel poadovat,
r) podmínky převodu nebo přechodu práva
vyplývajícího ze smlouvy na třetí osobu,
s) datum uzavření smlouvy.
(2) Jestlie smlouva neobsahuje některou z těchto
náleitostí, není neplatná; spotřebitel vak má právo v tomto případě od
smlouvy odstoupit ve lhůtách uvedených v § 63.
§ 59
(1) Poskytovatelem se rozumí osoba, která při
uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své podnikatelské činnosti a která
přenechává právo uvedené ve smlouvě.
(2) Budovou nebo její částí se rozumí stavba určená
pro bydlení nebo stavba určená pro ubytování.
§ 60
(1) Poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy
písemně poskytnout kadé osobě, která o to poádá, úplné a pravdivé informace
uvedené v § 58 odst. 1 s výjimkou písmen a), l) a s) a poučení, jak a kde lze
získat dalí informace.
(2) Písemné informace poskytnuté před uzavřením
smlouvy jsou nedílnou součástí smlouvy. Změny poskytnutých informací, pokud se
strany nedohodnou jinak, mohou vyplývat pouze z okolností, které nemůe
poskytovatel ovlivnit. Na kadou změnu těchto informací musí poskytovatel spotřebitele
nejpozději 10 dnů před uzavřením smlouvy písemně upozornit.
(3) Údaj, kde lze informace podle odstavce 1 získat,
musí obsahovat rovně kadá reklama týkající se práva uívat budovu či její
část.
§ 61
Poskytovatel nesmí na spotřebiteli poadovat
a) ádné jiné platby ne ty, které jsou
dohodnuty ve smlouvě,
b) jakékoli platby před uzavřením smlouvy
ani po dobu, po kterou můe spotřebitel uplatnit právo na odstoupení od smlouvy
podle § 63 odst. 1 písm. a) a c).
§ 62
Jestlie cena je plně nebo částečně hrazena úvěrem,
který poskytuje poskytovatel, nebo úvěrem poskytnutým třetí osobou na základě
smlouvy o poskytování úvěru mezi třetí osobou a poskytovatelem, a spotřebitel
vyuije svého práva odstoupit od smlouvy, musí poskytovatel zruit smlouvu o
úvěru uzavřenou se spotřebitelem nebo zajistit její zruení. Zruení této
smlouvy nesmí být spojováno s uplatněním jakýchkoliv sankcí ze strany
poskytovatele nebo třetí osoby.
§ 63
(1) Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě
a) 15 kalendářních dnů od uzavření smlouvy
bez uvedení důvodu,
b) 3 měsíců od uzavření smlouvy, jestlie
smlouva neobsahuje náleitosti podle § 58 odst. 1; jestlie vak jsou chybějící
náleitosti v průběhu této lhůty řádně předány, má spotřebitel právo odstoupit
od smlouvy s uvedením důvodu ve lhůtě 15 kalendářních dnů od poskytnutí těchto
náleitostí,
c) 15 kalendářních dnů ode dne uplynutí
tříměsíční lhůty s uvedením důvodu, jestlie poskytovatel neposkytne
spotřebiteli náleitosti podle § 58 odst. 1 ani do 3 měsíců od podpisu smlouvy
a spotřebitel neuplatní právo na odstoupení od smlouvy podle písmene b),
d) 3 měsíců od sjednaného termínu
dokončení rozestavěné budovy či její části, jestlie nebyla v tomto termínu dokončena
řádně a včas.
(2) Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od
smlouvy podle odstavce 1, má poskytovatel právo pouze na náhradu prokazatelně
vynaloených výdajů spojených s uzavřením a následným odstoupením od smlouvy [§
58 odst. 1 písm. p)]. Uplatnění práva na odstoupení podle odstavce 1 písm. b),
c) a d) nesmí být ze strany poskytovatele spojováno s ádnými finančními
nároky.
§ 64
(1) Spotřebitel nesmí být zbaven ochrany dle
předchozích ustanovení bez ohledu na právo, kterým se smluvní vztah řídí, pokud
se budova či její část nachází na území České republiky nebo má-li spotřebitel
trvalý pobyt v České republice.
(2) Stejná ochrana náleí spotřebiteli v případech,
kdy se budova nebo její část nachází na území členského státu Evropské unie.
§ 65
Má-li spotřebitel trvalý pobyt mimo území České
republiky v některém z členských států Evropské unie nebo je jeho státním
přísluníkem, musí být smlouva vyhotovena rovně v jazyce či jednom z jazyků
tohoto členského státu. Výběr jazyka v tomto případě náleí spotřebiteli.
Poskytovatel je povinen v takovém případě předat spotřebiteli úřední překlad
smlouvy v jazyce či v jednom z jazyků členského státu Evropské unie, v něm se
budova či její část nachází.
HLAVA OSMÁ
PROMLČENÍ
§ 100
(1) Právo se promlčí, jestlie nebylo vykonáno v době
v tomto zákoně stanovené (§ 101 a 110). K promlčení soud přihlédne jen k
námitce dluníka. Dovolá-li se dluník promlčení, nelze promlčené právo
věřiteli přiznat.
(2) Promlčují se vechna práva majetková s výjimkou
práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se
nepromlčují dříve, ne zajitěná pohledávka.
(3) Nepromlčují se rovně práva z vkladů na vkladních
kníkách nebo na jiných formách vkladů a běných účtech, pokud vkladový vztah
trvá.
Promlčecí doba
§ 101
Pokud není v dalích ustanoveních uvedeno jinak, je
promlčecí doba tříletá a běí ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
§ 102
U práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické
nebo právnické osoby, počíná běet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto
uplatněno.
§ 103
Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běet
promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro
nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běet promlčecí
doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.
§ 104
U práv na plnění z pojitění počíná běet promlčecí
doba za rok po pojistné události.
§ 105
Jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví
(§ 485), počne běet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jím bylo
dědické řízení skončeno.
§ 106
(1) Právo na náhradu kody se promlčí za dva roky ode
dne, kdy se pokozený dozví o kodě a o tom, kdo za ni odpovídá.
(2) Nejpozději se právo na náhradu kody promlčí za
tři roky, a jde-li o kodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy dolo
k události, z ní koda vznikla; to neplatí, jde-li o kodu na zdraví.
(3) Jestlie koda vznikla poruením právní povinnosti
v důsledku poskytnutí, nabídnutí nebo přislíbení úplatku 2a jiným
ne pokozeným, anebo v důsledku přímého nebo nepřímého vyadování úplatku od
pokozeného (dále jen "korupční jednání"), právo na náhradu takto
vzniklé kody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se pokozený dozví o kodě a
o tom, kdo za ni odpovídá, nejdéle vak za deset let ode dne, kdy dolo ke
korupčnímu jednání.
§ 107
(1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se
promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, e dolo k bezdůvodnému
obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.
(2) Nejpozději se právo na vydání plnění z
bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné
obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu dolo.
(3) Jsou-li účastníci neplatné nebo zruené smlouvy
povinni vzájemně si vrátit ve, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce
promlčení jen tehdy, jestlie by i druhý účastník mohl promlčení namítat.
§ 108
Práva z přepravy se promlčují za jeden rok s výjimkou
práv na náhradu kody u přepravy osob.
§ 109
Právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li
po dobu deseti let vykonáváno.
§ 110
(1) Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím
soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle
rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dluníkem písemně uznáno co do důvodu i výe,
promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání dolo; byla-li vak v uznání
uvedena lhůta k plnění, běí promlčecí doba od uplynutí této lhůty.
(2) Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé
splátky, na ně bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloeno;
promlčecí doba u jednotlivých splátek počíná ode dne jejich splatnosti.
Stane-li se nesplněním některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne
běet desetiletá promlčecí doba od splatnosti nesplněné splátky.
(3) Úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech
letech; jde-li vak o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato
promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejich splatnost
nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.
Běh promlčecí doby
§ 111
Změna v osobě věřitele nebo dluníka nemá na běh
promlčecí doby vliv.
§ 112
Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo
u jiného přísluného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí
doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběí. To platí i o právu, které bylo
pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného přísluného orgánu
navren výkon rozhodnutí.
§ 113
Jde-li o práva osob, které musí mít zákonného
zástupce, nebo o práva proti těmto osobám, promlčení nepočne, dokud jim
zástupce není ustanoven. Ji započaté promlčení probíhá dále, avak neskončí,
dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven
nebo kdy překáka jinak pomine.
§ 114
Jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně
a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení
ani nepočíná ani neběí, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o
právech mezi manely.
HLAVA DEVÁTÁ
VYMEZENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ
Domácnost
§ 115
Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale ijí
a společně uhrazují náklady na své potřeby.
Osoby blízké
§ 116
Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manel;
jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem
blízké, jestlie by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociovala
jako újmu vlastní.
§ 117
Stupeň příbuzenství dvou osob se určuje podle počtu
zrození, jimi v řadě přímé pochází jedna od druhé a v řadě pobočné obě od
nejbliího společného předka.
Věci a práva
§ 118
(1) Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a
pokud to jejich povaha připoutí, práva nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být té
byty nebo nebytové prostory.
§ 119
(1) Věci jsou movité nebo nemovité.
(2) Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí
pevným základem.
§ 120
(1) Součástí věci je ve, co k ní podle její povahy
náleí a nemůe být odděleno, ani by se tím věc znehodnotila.
(2) Stavba není součástí pozemku.
§ 121
(1) Přísluenstvím věci jsou věci, které náleejí
vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale
uívány.
(2) Přísluenstvím bytu jsou vedlejí místnosti a
prostory určené k tomu, aby byly s bytem uívány.
(3) Přísluenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z
prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
Počítání času
§ 122
(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který
následuje po události, je je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se
rozumí patnáct dní.
(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let
připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který
připadá událost, od ní lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci,
připadne konec lhůty na jeho poslední den.
(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli
nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíe následující pracovní den.
ČÁST DRUHÁ
VĚCNÁ PRÁVA
HLAVA PRVNÍ
VLASTNICKÉ PRÁVO
§ 123
Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého
vlastnictví dret, uívat, poívat jeho plody a uitky a nakládat s nimi.
§ 124
Vichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a
poskytuje se jim stejná právní ochrana.
§ 125
(1) Zvlátní zákon upravuje vlastnictví k bytům a
nebytovým prostorám.
(2) Zvlátní zákon stanoví, které věci mohou být
předmětem vlastnictví pouze státu nebo určených právnických osob.
§ 126
(1) Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do
jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se můe domáhat vydání
věci na tom, kdo mu ji neprávem zadruje.
(2) Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn
mít věc u sebe.
§ 127
(1) Vlastník věci se musí zdret veho, čím by nad
míru přiměřenou poměrům obtěoval jiného nebo čím by váně ohrooval výkon jeho
práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami
pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, e by učinil dostatečné
opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům
obtěovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy,
pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata
vnikat na sousedící pozemek a neetrně, popřípadě v nevhodné roční době
odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující
na jeho pozemek.
(2) Je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému
vyuívání sousedících pozemků a staveb, můe soud po zjitění stanoviska
přísluného stavebního úřadu rozhodnout, e vlastník pozemku je povinen pozemek
oplotit.
(3) Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umonit
na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby
na nich stojící, pokud to nezbytně vyaduje údrba a obhospodařování
sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím koda na pozemku nebo na stavbě,
je ten, kdo kodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůe
zprostit.
§ 128
(1) Vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze
nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za
náhradu pouita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak.
(2) Ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo
vlastnické právo omezit, nelze-li dosáhnout účelu jinak, a to jen na základě
zákona, jen pro tento účel a za náhradu.
Drba
§ 129
(1) Dritelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s
vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.
(2) Dret lze věci, jako i práva, která připoutějí
trvalý nebo opětovný výkon.
§ 130
(1) Je-li dritel se zřetelem ke vem okolnostem v
dobré víře o tom, e mu věc nebo právo patří, je dritelem oprávněným. V
pochybnostech se má za to, e drba je oprávněná.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný dritel
stejná práva jako vlastník, zejména má té právo na plody a uitky z věci po
dobu oprávněné drby.
(3) Oprávněný dritel má vůči vlastníkovi nárok na
náhradu nákladů, které účelně vynaloil na věc po dobu oprávněné drby, a to v
rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady
související s údrbou a provozem se vak nenahrazují.
§ 131
(1) Neoprávněný dritel je povinen vdy vydat věc
vlastníkovi spolu s jejími plody a uitky a nahradit kodu, která neoprávněnou
drbou vznikla. Můe si odpočítat náklady nutné pro údrbu a provoz věci.
(2) Neoprávněný dritel si můe od věci oddělit to,
čím ji svým nákladem zhodnotil, pokud je to moné bez zhorení podstaty věci.
Nabývání vlastnictví
§ 132
(1) Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo
jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných
skutečností stanovených zákonem.
(2) Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního
orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní
moci rozhodnutí.
§ 133
(1) Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy,
nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo
účastníky dohodnuto jinak.
(2) Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy,
nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvlátních
předpisů, pokud zvlátní zákon nestanoví jinak. 2b
(3) Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc,
která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, 2c nabývá se
vlastnictví okamikem účinnosti této smlouvy.
§ 134
Vydrení
(1) Oprávněný dritel se stává vlastníkem věci, má-li
ji nepřetritě v drbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti
let, jde-li o nemovitost.
(2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které
nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve
vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125).
(3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po
kterou měl věc v oprávněné drbě právní předchůdce.
(4) Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se
pouijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.
§ 135
(1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat
vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji příslunému
státnímu orgánu. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do jednoho roku od jejího
odevzdání, připadá věc do vlastnictví státu.
(2) Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na
nálezné, které tvoří deset procent ceny nálezu. Zvlátní právní předpis můe
jinak upravit oprávnění toho, kdo věc nael nebo ohlásil.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně i na
věci skryté, jejich vlastník není znám, a na věci oputěné.
§ 135a
Vlastníku věci náleejí i přírůstky věci, i kdy byly
odděleny od věci hlavní.
§ 135b
(1) Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc
novou, stává se vlastníkem nové věci ten, jeho podíl na ní je větí. Je vak
povinen uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenil.
Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv
z nich soud.
(2) Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, e mu
nepatří, můe vlastník věci ádat o její vydání a navrácení do předelého
stavu. Není-li navrácení do předelého stavu moné nebo účelné, určí soud podle
vech okolností, kdo je vlastníkem věci a jaká náhrada náleí vlastníkovi nebo
zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě.
§ 135c
(1) Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to
nemá právo, můe soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, e stavbu je třeba
odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník
stavby").
(2) Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáe
ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník
pozemku souhlasí.
(3) Soud můe uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku
a vlastníkem stavby i jinak, zejména té zřídit za náhradu věcné břemeno, které
je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.
HLAVA DRUHÁ
SPOLUVLASTNICTVÍ A SPOLEČNÉ JMĚNÍ
§ 136
(1) Věc můe být v podílovém spoluvlastnictví více
vlastníků.
(2) Společné jmění můe vzniknout jen mezi manely.
Podílové spoluvlastnictví
§ 137
(1) Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci
podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke
společné věci.
(2) Není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky
dohodnuto jinak, jsou podíly vech spoluvlastníků stejné.
§ 138
Zruen
§ 139
(1) Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou
oprávněni a povinni vichni spoluvlastníci společně a nerozdílně.
(2) O hospodaření se společnou věcí rozhodují
spoluvlastníci větinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů,
nebo nedosáhne-li se větiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv
spoluvlastníka soud.
(3) Jde-li o důleitou změnu společné věci, mohou
přehlasovaní spoluvlastníci ádat, aby o změně rozhodl soud.
§ 140
Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají
spoluvlastníci předkupní právo, ledae jde o převod osobě blízké (§ 116, 117).
Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit
podíl poměrně podle velikosti podílů.
§ 141
(1) Spoluvlastníci se mohou dohodnout o zruení
spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání; je-li předmětem spoluvlastnictví
nemovitost, musí být dohoda písemná.
(2) Kadý ze spoluvlastníků je povinen vydat ostatním
na poádání písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali, neměla-li ji dohoda o
zruení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání písemnou formu.
§ 142
(1) Nedojde-li k dohodě, zruí spoluvlastnictví a
provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k
velikosti podílů a k účelnému vyuití věci. Není-li rozdělení věci dobře moné,
přikáe soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům;
přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně vyuita. Nechce-li věc ádný
ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěek rozdělí podle podílů.
(2) Z důvodů zvlátního zřetele hodných soud nezruí a
nevypořádá spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a
rozdělením výtěku.
(3) Při zruení a vypořádání spoluvlastnictví
rozdělením věci můe soud zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti ve
prospěch vlastníka jiné nově vzniklé nemovitosti. Zruení a vypořádání
spoluvlastnictví nemůe být na újmu osobám, kterým přísluejí práva na
nemovitosti váznoucí.
Společné jmění manelů
§ 143
(1) Společné jmění manelů tvoří
a) majetek nabytý některým z manelů nebo
jimi oběma společně za trvání manelství, s výjimkou majetku získaného
dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manelů za majetek náleející
do výlučného vlastnictví tohoto manela, jako i věcí, které podle své povahy
slouí osobní potřebě jen jednoho z manelů, a věcí vydaných v rámci předpisů o
restituci majetku jednoho z manelů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před
uzavřením manelství a nebo jemu byla věc vydána jako právnímu nástupci
původního vlastníka, 3
b) závazky, které některému z manelů nebo
oběma manelům společně vznikly za trvání manelství, s výjimkou závazků
týkajících se majetku, který náleí výhradně jednomu z nich, a závazků, jejich
rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manelů, které převzal
jeden z nich bez souhlasu druhého.
(2) Stane-li se jeden z manelů za trvání manelství
společníkem obchodní společnosti nebo členem drustva, nezakládá nabytí podílu,
včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů drustva, účast
druhého manela na této společnosti nebo drustvu, s výjimkou bytových
drustev.
§ 143a
(1) Manelé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského
zápisu rozířit nebo zúit stanovený rozsah společného jmění manelů. Takto
mohou manelé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v
budoucnosti, ale i majetku a závazků, které ji tvoří jejich společné jmění.
Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky.
Jestlie je předmětem smlouvy nemovitost, která ji náleí do společného jmění
manelů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti
vkladem do katastru nemovitostí.
(2) Manelé mohou dále smlouvou uzavřenou formou
notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manelů ke
dni zániku manelství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné
domácnosti.
(3) Mu a ena, kteří chtějí uzavřít manelství, mohou
smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové
vztahy v manelství obdobně.
(4) Manelé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou
v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestlie je jí obsah této
smlouvy znám.
§ 144
Pokud není prokázán opak, má se za to, e majetek
nabytý a závazky vzniklé za trvání manelství tvoří společné jmění manelů.
§ 145
(1) Majetek, který tvoří společné jmění manelů,
uívají a udrují oba manelé společně.
(2) Obvyklou správu. majetku náleejícího do
společného jmění manelů můe vykonávat kadý z manelů. V ostatních
záleitostech je třeba souhlasu obou manelů; jinak je právní úkon neplatný.
(3) Závazky, které tvoří společné jmění manelů, plní
oba manelé společně á nerozdílně.
(4) Z právních úkonů týkajících se společného jmění
manelů jsou oprávněni a povinni oba manelé společně a nerozdílně.
§ 146
Majetek ve společném jmění manelů nebo jeho část můe
jeden z manelů pouít k podnikání se souhlasem druhého manela. Souhlas je
třeba udělit při prvním pouití majetku ve společném jmění manelů nebo jeho
části. K dalím právním úkonům souvisejícím s podnikáním ji souhlas druhého
manela není třeba.
§ 147
Manelé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského
zápisu upravit správu společného jmění odchylně. Stejně mohou upravit správu
svého budoucího společného jmění mu a ena, kteří chtějí uzavřít manelství.
Ustanovení § 143a odst. 4 platí zde obdobně.
§ 148
(1) Soud můe ze závaných důvodů na návrh některého z
manelů zúit společné jmění manelů a na věci tvořící obvyklé vybavení
společné domácnosti.
(2) Na návrh některého z manelů soud zúí společné
jmění manelů a na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v
případě, e jeden z manelů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se
stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.
(3) Je-li podnikatelská činnost po rozhodnutí soudu
podle odstavce 2 vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manela, který
není podnikatelem, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném
písemnou smlouvou; nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným
dílem.
(4) Jestlie o společném jmění manelů bylo rozhodnuto
podle odstavce 1 nebo 2, můe být rozířeno do předchozího rozsahu jen
rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manelů.
§ 148a
(vypoutí se)
§ 149
(1) Společné jmění manelů zaniká zánikem manelství.
(2) Zanikne-li společné jmění manelů, provede se
vypořádání, při něm se vychází z toho, e podíly obou manelů na majetku
patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Kadý z manelů je oprávněn
poadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaloil na společný majetek, a
je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloeno na jeho ostatní
majetek. Stejně tak se vychází z toho, e závazky obou manelů vzniklé za
trvání manelství jsou povinni manelé splnit rovným dílem.
(3) Při vypořádání se přihlédne předevím k potřebám
nezletilých dětí, k tomu, jak se kadý z manelů staral o rodinu, a k tomu, jak
se zaslouil o nabytí a udrení společného jmění. Při určení míry přičinění je
třeba vzít té zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.
(4) V případech uvedených v § 143a odst. 1 a § 148
odst. 1 se pouijí ustanovení odstavců 2 a 3 obdobně.
§ 149a
Pokud se dohody mezi manely podle ustanovení § 143 a
149 týkají nemovitostí, musí mít písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do
katastru.
§ 150
(1) Dohoda o vypořádání společného jmění manelů musí
mít písemnou formu. Jestlie do společného jmění manelů náleí té nemovitost,
nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
(2) Práva věřitelů nesmí být dohodou manelů dotčena.
(3) Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na
návrh některého z manelů soud.
(4) Nedolo-li do tří let od zániku společného jmění
manelů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán
návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, e se
manelé vypořádali. podle stavu, v jakém kadý z nich věci ze společného jmění
manelů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník uívá.
O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, e jsou v podílovém
spoluvlastnictví a e podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; toté platí
přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manelům
společných.
§ 151
Jestlie za trvání manelství společné jmění zaniklo,
můe být obnoveno jen rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manelů.
HLAVA TŘETÍ
PRÁVA K CIZÍM VĚCEM
Zástavní právo
§ 151a
zrueny zákonem č. 367/2000 Sb.
Věcná břemena
§ 151n
(1) Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve
prospěch někoho jiného tak, e je povinen něco trpět, něčeho se zdret, nebo
něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím
určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.
(2) Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti
přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.
(3) Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je
na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn uívat cizí věc,
povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy; uívá-li vak věc i
její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluuívání.
§ 151o
(1) Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na
základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou
dědiců, rozhodnutím přísluného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající
věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydrením);
ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva
odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.
(2) Smlouvou můe zřídit věcné břemeno vlastník
nemovitosti, pokud zvlátní zákon nedává toto právo i dalím osobám.
(3) Není-li vlastník stavby současně vlastníkem
přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, můe
soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka
stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.
§ 151p
(1) Věcná břemena zanikají rozhodnutím přísluného
orgánu nebo ze zákona. K zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni smlouvou
je nutný vklad do katastru nemovitostí.
(2) Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé
změny, e věc ji nemůe slouit potřebám oprávněné osoby nebo prospěnějímu
uívání její nemovitosti; přechodnou nemoností výkonu práva věcné břemeno
nezaniká.
(3) Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným
břemenem a výhodou oprávněného, můe soud rozhodnout, e se věcné břemeno za
přiměřenou náhradu omezuje nebo zruuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě
trvat na věcném plnění, můe soud rozhodnout, aby se namísto věcného plnění
poskytovalo peněité plnění.
(4) Patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité
osobě, věcné břemeno zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem.
§ 151r
zruen
zrueny zákonem č. 367/2000 Sb.
HLAVA TŘETÍ A
PRÁVO ZÁSTAVNÍ A ZADROVACÍ
Oddíl první
Zástavní právo
§ 152
Zástavní právo slouí k zajitění pohledávky pro
případ, e dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, e v tomto
případě lze dosáhnout uspokojení z výtěku zpeněení zástavy.
§ 153
(1) Zástavou můe být věc movitá nebo nemovitá, podnik
nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo,
pokud to jeho povaha připoutí, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle
zvlátního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového
vlastnictví.
(2) Zástavní právo se vztahuje i na přísluenství,
přírůstky a neoddělené plody zástavy.
(3) Pohledávka můe být zajitěna zástavním právem na
několika samostatných zástavách (vespolné zástavní právo).
§ 154
Ustanovení tohoto zákona se pouijí pro zástavní právo
k obchodnímu podílu, pro zástavní právo k cenným papírům, popřípadě pro
zástavní právo opírající se o cenné papíry (například hypoteční zástavní list),
nebo pro zástavní právo k předmětům průmyslového vlastnictví, pokud zvlátní
zákony, které tato zástavní práva upravují, nestanoví něco jiného.
§ 155
(1) Zástavním právem můe být zajitěna pohledávka
peněitá i nepeněitá. Zástavní právo se vztahuje i na přísluenství této
pohledávky.
(2) Nepeněitá pohledávka je zajitěna do výe její
obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva.
(3) Zástavním právem můe být zajitěna i pohledávka,
která má v budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, její vznik je závislý na
splnění podmínky.
(4) Zástavním právem mohou být do sjednané výe
zajitěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči
dluníkovi budou vznikat v určité době.
(5) Zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního
věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajitěná pohledávka,
nebylo-li v zástavní smlouvě dohodnuto něco jiného.
Vznik zástavního práva
§ 156
(1) Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy
(§ 552) nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za
podmínek stanovených zákonem můe zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí
soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo můe vzniknout také ze zákona.
(2) Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a
pohledávky, kterou zástava zajiuje.
(3) Jsou-li zástavou nemovité věci, které se neevidují
v katastru nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nim má
zástavní právo vzniknout, ani by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí
osobě (§ 157 odst. 2 a 3), musí být zástavní smlouva sepsána ve formě
notářského zápisu.
§ 157
(1) Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo
nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvlátního právního předpisu vzniká
vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich
odevzdáním zástavnímu věřiteli, nestanoví-li zákon jinak.
(3) Odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli podle
odstavce 2 můe být nahrazeno jejím předáním do úschovy nebo ke skladování pro
zástavního věřitele nebo pro zástavního dluníka u třetí osoby, je-li to
dohodnuto v zástavní smlouvě.
§ 158
(1) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou
předmětem evidence v katastru nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné,
zástavní právo k souboru věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nim má podle
zástavní smlouvy vzniknout zástavní právo, ani by byly odevzdány zástavnímu
věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), vzniká zápisem do Rejstříku
zástav vedeného Notářskou komorou České republiky; to neplatí, bylo-li zástavní
právo zřízeno rozhodnutím soudu nebo správního úřadu.
(2) Zápis zástavního práva do Rejstříku zástav provede
notář, který sepsal zástavní smlouvu ve formě notářského zápisu, bezodkladně po
uzavření zástavní smlouvy.
§ 159
(1) Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením
smlouvy, pokud v ní není ujednáno něco jiného.
(2) Zástavní právo k pohledávce je vůči dluníku
zastavené pohledávky (poddluníku) účinné doručením písemného oznámení
zástavního dluníka o něm, nebo tím, e zástavní věřitel poddluníku prokáe
vznik zástavního práva.
§ 160
(1) Zástavní právo na základě rozhodnutí soudu nebo
správního úřadu vzniká dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
(2) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou
předmětem evidence v katastru nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné,
zástavní právo k souboru věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nim vzniklo
zástavní právo, ani by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§
157 odst. 2 a 3), vzniklé na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu se
zaznamenává v Rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky.
§ 161
(1) Dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez
souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se
zástavním právem, vznikne zástavní právo, jen je-li movitá věc odevzdána
zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, e zástavce je oprávněn věc
zastavit.
(2) Cizí nemovitá věc, věc hromadná, soubor věcí a byt
nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvlátního zákona mohou být dány do
zástavy jen se souhlasem vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné právo
neslučitelné se zástavním právem. Toté platí, jde-li o cizí pohledávku, jiné
majetkové právo, obchodní podíl, cenný papír a předmět průmyslového
vlastnictví.
Práva a povinnosti za trvání zástavního práva
§ 162
(1) Zástavní věřitel, jemu byla zástava odevzdána, je
oprávněn ji dret po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen starat se o
ni s péčí řádného hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před pokozením,
ztrátou a zničením. Vzniknou-li zástavnímu věřiteli plněním této povinnosti
účelně vynaloené náklady, má proti zástavnímu dluníku právo na jejich
náhradu.
(2) Uívat zástavu a přisvojovat si její přírůstky,
plody a uitky můe zástavní věřitel jen se souhlasem zástavce.
(3) Dojde-li během doby, v ní zástavní věřitel má u
sebe zástavu, ke ztrátě, zničení nebo pokození zástavy, odpovídá zástavní
věřitel za vzniklou kodu podle obecných ustanovení odpovědnosti za kodu.
(4) Je-li zástava odevzdána třetí osobě, nesmí tato
osoba převzatou věc odevzdat dalí osobě ani ji pouít nebo umonit její
pouití jinému; v ostatním má tato osoba práva a povinnosti schovatele (§ 747 a
následující), není-li dohodnuto jinak.
§ 163
(1) Zástavní dluník je povinen zdret se veho, čím
se zástava zhoruje na újmu zástavního věřitele.
(2) Ztratí-li zástava na ceně tak, e zajitění
pohledávky se stane nedostatečným, zástavní věřitel má právo od dluníka ádat,
aby zajitění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak, stane
se ta část pohledávky, která není zajitěna, splatnou.
§ 164
(1) Zástavní právo působí vůči kadému pozdějímu
vlastníku zastavené věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve
vlastnictví podle zvlátního zákona, nestanoví-li zákon jinak. Toté platí,
jde-li o kadého pozdějího věřitele zastavené pohledávky, o kadého pozdějího
oprávněného ze zastaveného jiného majetkového práva nebo předmětu průmyslového
vlastnictví a o kadého pozdějího majitele zastaveného obchodního podílu nebo
cenného papíru.
(2) Ten, vůči němu působí zástavní právo podle
odstavce 1, má postavení zástavního dluníka.
Uspokojení ze zástavy
§ 165
(1) Není-li pohledávka zajitěná zástavním právem
splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěku
zpeněení zástavy. Toté právo má zástavní věřitel, jestlie pohledávka byla po
své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno přísluenství
pohledávky.
(2) Vznikne-li na zástavě více zástavních práv,
uspokojují se zajitěné pohledávky postupně v pořadí určeném podle doby vzniku
zástavních práv.
§ 165a
(1) Zástavu lze zpeněit na návrh zástavního věřitele
ve veřejné drabě nebo soudním prodejem zástavy. Při nařízení soudního prodeje
zástavy a při prodeji zástavy soudem se postupuje podle občanského soudního
řádu.
(2) Je-li pohledávka zajitěna více zástavami, můe
zástavní věřitel navrhnout zpeněení kterékoliv z nich nebo, je-li to třeba k
uspokojení pohledávky, můe navrhnout i prodej více nebo vech těchto zástav.
(3) Právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení pohledávky
zajitěné zástavním právem u soudu po dluníku není ustanoveními odstavců 1 a 2
dotčeno.
§ 166
(1) Ten, kdo tvrdí, e prodej zástavy ve veřejné
drabě není přípustný, musí své právo uplatnit alobou u soudu podanou proti
zástavnímu věřiteli na určení nepřípustnosti prodeje zástavy.
(2) alobu podle odstavce 1 lze podat do 1 měsíce ode
dne doručení oznámení o veřejné drabě zákonem určeným osobám, nejpozději vak
přede dnem zahájení veřejné draby.
(3) Veřejnou drabu lze vykonat a po uplynutí lhůty
uvedené v odstavci 2; je-li v této lhůtě podána aloba podle odstavce 1, lze ji
vykonat a poté, kdy bylo o této alobě pravomocně rozhodnuto.
(4) Ten, kdo podal bezdůvodně alobu podle odstavce 1,
je povinen nahradit zástavnímu věřiteli kodu, která mu vznikla oddálením
prodeje zástavy za dobu od podání aloby do dne rozhodnutí soudu prvního stupně
ve věci, jestlie zástavní věřitel uplatnil právo na náhradu této kody v
průběhu řízení o alobě před soudem prvního stupně; na návrh zástavního
věřitele můe soud ji v průběhu řízení rozhodnout o tom, e je povinen sloit
do úschovy u soudu zálohu a do výe moné náhrady kody.
§ 167
(1) Je-li zástavou pohledávka, poddluník je povinen
splnit svůj dluh po splatnosti zastavené pohledávky zástavnímu věřiteli.
(2) Je-li předmětem plnění zastavené pohledávky věc,
vzniká předáním této věci zástavnímu věřiteli jeho zástavní právo k ní;
zástavní právo k pohledávce tím zaniká.
§ 168
Je-li zástavou jiné majetkové právo, postupuje se při
jeho zpeněení s přihlédnutím k povaze tohoto práva přiměřeně podle § 165a nebo
podle § 167, nestanoví-li zvlátní právní předpisy jinak.
Neplatná ujednání
§ 169
Ujednání zástavních smluv, dohod o vypořádání dědictví
a samostatně uzavřená ujednání jsou neplatná, jestlie stanoví, e
a) zástavní dluník nebo zástavce nesmí
zástavu vyplatit,
b) zástavní dluník nebo zástavce nesmí
nemovitou věc nebo byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvlátního
zákona zastavit jinému, dalímu věřiteli,
c) zástavní věřitel můe uplatnit
uspokojení z prodeje zástavy jinak, ne je stanoveno zákonem,
d) zástavní věřitel se nesmí po splatnosti
pohledávky domáhat jejího uspokojení prodejem zástavy,
e) při prodlení s plněním zajitěné
pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo e si ji zástavní věřitel
můe ponechat za určenou cenu, pokud zvlátní zákon nestanoví jinak.
Zánik zástavního práva
§ 170
(1) Zástavní právo zaniká
a) zánikem zajitěné pohledávky,
b) zánikem zástavy,
c) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního
práva jednostranným písemným úkonem,
d) uplynutím doby, na ni bylo zřízeno,
e) sloí-li zástavní dluník nebo zástavce
zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy,
f) písemnou smlouvou uzavřenou mezi
zástavním věřitelem a zástavním dluníkem nebo zástavcem,
g) v případech stanovených zvlátními
právními předpisy.
(2) Promlčením zajitěné pohledávky zástavní právo
nezaniká.
§ 171
(1) Zanikne-li zástavní právo k nemovitým věcem, k
nim vzniklo vkladem do katastru nemovitostí, provede se k tému dni jeho
výmaz.
(2) Zanikne-li zástavní právo zapsané nebo zaznamenané
v Rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, provede
kterýkoliv notář jeho výmaz, poádá-li o něj zástavní věřitel nebo bude-li mu
zánik zástavního práva prokázán.
§ 172
Zástavní právo nezaniká, vztahuje-li se i na nároky
zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajitěná
pohledávka (§ 155 odst. 5).
Podzástavní právo
§ 173
(1) Podzástavní právo vznikne zastavením pohledávky
zajitěné zástavním právem, jestlie zástavou je věc.
(2) Ke vzniku podzástavního práva není třeba souhlasu
vlastníka zastavené věci. Podzástavní právo je vak proti němu účinné, jen kdy
jeho vznik mu byl písemně oznámen. Jestlie je zastavená pohledávka zajitěna
zástavním právem k nemovité věci nebo k bytu nebo nebytovému prostoru ve
vlastnictví podle zvlátního zákona, vzniká podzástavní právo vkladem do
katastru nemovitostí.
§ 174
(1) Jestlie zástavní věřitel (podzástavce) předá
zastavenou movitou věc, kterou má u sebe, podzástavnímu věřiteli, nezbavuje se
tím odpovědnosti za plnění povinností jejímu zástavci.
(2) Není-li splatná pohledávka, která je zajitěna
podzástavním právem, včas splněna, můe podzástavní věřitel uplatnit uspokojení
ze zástavy místo zástavního věřitele (podzástavce).
(3) Na podzástavní právo se pouijí ustanovení o
zástavním právu přiměřeně.
Oddíl druhý
Zadrovací právo
§ 175
(1) Kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u
sebe, můe ji zadret k zajitění své splatné pohledávky, kterou má proti
osobě, jí by jinak byl povinen věc vydat.
(2) Zadrovací právo vzniká i k zajitění dosud
nesplatné pohledávky, pokud byl proti dluníku podán návrh na konkurs.
§ 176
(1) Zadrovací právo nemá osoba, která má věc, k ní
by mohlo toto právo vzniknout, u sebe neprávem, zejména jestlie se jí zmocnila
svémocně nebo lstí.
(2) Zadrovací právo nemá ani ten, jemu při předání
věci bylo uloeno, aby s ní naloil způsobem, který je neslučitelný s výkonem
zadrovacího práva; to neplatí, byl-li proti dluníkovi podán návrh na konkurs.
§ 177
(1) Zadrovací právo vznikne jednostranným úkonem
oprávněné osoby, kterým vyjadřuje svou vůli zadret věc.
(2) Oprávněná osoba je povinna bez zbytečného odkladu
vyrozumět dluníka o zadrení věci a jeho důvodech; jestlie smlouva, na jejím
základě má věc u sebe, byla uzavřena písemně, musí být i vyrozumění písemné.
§ 178
Ohledně opatrování zadrené věci a úhrady nákladů s
tím spojených má ten, kdo věc zadruje, postavení, jaké má zástavní věřitel
ohledně zástavy.
§ 179
Na základě zadrovacího práva má věřitel právo při
výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěku zadrované věci
před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem.
§ 180
(1) Zadrovací právo zaniká zánikem zajitěné
pohledávky, zánikem zadrené věci, anebo vydáním zadrené věci dluníku.
(2) Toto právo zaniká i tehdy, jestlie dluník
poskytne oprávněné osobě s jejím souhlasem jinou jistotu.
§ 181 a 414
zrueny
ČÁST ESTÁ
ODPOVĚDNOST ZA KODU A ZA BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ
HLAVA PRVNÍ
PŘEDCHÁZENÍ HROZÍCÍM KODÁM
§ 415
Kadý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke
kodám na zdraví, na majetku, na přírodě a ivotním prostředí.
§ 416
Zruen
§ 417
(1) Komu koda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení
zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohroení.
(2) Jde-li o váné ohroení, má ohroený právo se
domáhat, aby soud uloil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení
hrozící kody.
§ 418
(1) Kdo způsobil kodu, kdy odvracel přímo hrozící
nebezpečí, které sám nevyvolal, není za ni odpovědný, ledae bylo mono toto
nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo jestlie je způsobený
následek zřejmě stejně závaný nebo jetě závanějí ne ten, který hrozil.
(2) Rovně neodpovídá za kodu, kdo ji způsobil v
nutné obraně proti hrozícímu nebo trvajícímu útoku. O nutnou obranu nejde,
byla-li zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku.
§ 419
Kdo odvracel hrozící kodu, má právo na náhradu účelně
vynaloených nákladů a na náhradu kody, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v
jeho zájmu jednal, a to nejvýe v rozsahu odpovídajícím kodě, která byla
odvrácena.
HLAVA DRUHÁ
ODPOVĚDNOST ZA KODU
Oddíl první
Obecná odpovědnost
§ 420
(1) Kadý odpovídá za kodu, kterou způsobil poruením
právní povinnosti.
(2) koda je způsobena právnickou osobou anebo
fyzickou osobou, kdy byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této
činnosti pouili. Tyto osoby samy za kodu takto způsobenou podle tohoto zákona
neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím
dotčena.
(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáe, e kodu
nezavinil.
§ 420a
(1) Kadý odpovídá za kodu, kterou způsobí jinému
provozní činností.
(2) koda je způsobena provozní činností, je-li
způsobena
a)
činností, která má provozní povahu, nebo věcí pouitou při činnosti,
b)
fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí,
c)
oprávněným prováděním nebo zajitěním prací, jimi je způsobena jinému koda na
nemovitosti nebo je mu podstatně ztíeno nebo znemoněno uívání nemovitosti.
(3) Odpovědnosti za kodu se ten, kdo ji způsobil,
zprostí, jen prokáe-li, e koda byla způsobena neodvratitelnou událostí
nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním pokozeného.
Oddíl druhý
Případy zvlátní odpovědnosti
§ 421
Kadý, kdo od jiného převzal věc, je má být předmětem
jeho závazku, odpovídá za její pokození, ztrátu nebo zničení, ledae by ke
kodě dolo i jinak.
§ 421a
(1) Kadý odpovídá i za kodu způsobenou okolnostmi,
které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jich bylo při plnění
závazku pouito. Této odpovědnosti se nemůe zprostit.
(2) Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na
poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických
slueb.
Odpovědnost za kodu způsobenou těmi, kteří nemohou
posoudit následky svého jednání
§ 422
(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stien duevní
poruchou, odpovídá za kodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání
a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen
vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí kodu, pro nezletilost nebo
pro duevní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky,
odpovídá za kodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.
(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se
odpovědnosti, jestlie prokáe, e náleitý dohled nezanedbal.
(3) Vykonává-li dohled právnická osoba, její
pracovníci dohledem pověření sami za kodu takto vzniklou podle tohoto zákona
neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím
dotčena.
§ 423
Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, e není
schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit
kodu v tomto stavu způsobenou; společně a nerozdílně s ním odpovídají ti,
kteří jej do tohoto stavu úmyslně přivedli.
Odpovědnost za kodu způsobenou úmyslným jednáním
proti dobrým mravům
§ 424
Za kodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným
jednáním proti dobrým mravům.
§ 425
Zruen
§ 426
Zruen
Odpovědnost za kodu způsobenou provozem dopravních
prostředků
§ 427
(1) Fyzické a právnické osoby provozující dopravu
odpovídají za kodu vyvolanou zvlátní povahou tohoto provozu.
(2) Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového
vozidla, motorového plavidla, jako i provozovatel letadla.
§ 428
Své odpovědnosti se nemůe provozovatel zprostit,
jestlie koda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se
odpovědnosti zprostí, jen jestlie prokáe, e kodě nemohlo být zabráněno ani
při vynaloení vekerého úsilí, které lze poadovat.
§ 429
Provozovatel odpovídá jak za kodu způsobenou na
zdraví a věcech, tak za kodu způsobenou odcizením nebo ztrátou věci, pozbyl-li
občan při pokození monosti je opatrovat.
§ 430
(1) Místo provozovatele odpovídá ten, kdo pouije
dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel
odpovídá společně s ním, jestlie takové uití dopravního prostředku svou
nedbalostí umonil.
(2) Je-li dopravní prostředek v opravě, odpovídá po
dobu opravy provozovatel podniku, v něm se oprava provádí, a to stejně jako
provozovatel dopravního prostředku.
§ 431
Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a
jde-li o vypořádání mezi těmito provozovateli, odpovídají podle účasti na
způsobení vzniklé kody.
Odpovědnost za kodu způsobenou provozem zvlá
nebezpečným
§ 432
Za kodu vyvolanou povahou provozu zvlá nebezpečného
odpovídá provozovatel stejně jako provozovatel dopravního prostředku.
Odpovědnosti za kodu způsobenou na vnesených nebo
odloených věcech
§ 433
(1) Provozovatel poskytující ubytovací sluby odpovídá
za kodu na věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně
vneseny, ledae by ke kodě dolo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly
přineseny do prostor, které byly vyhrazeny k ubytování nebo k uloení věcí,
anebo které byly za tím účelem odevzdány provozovateli nebo některému z
pracovníků provozovatele.
(2) Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla
spojeno odkládání věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, fyzické osobě za kodu
na věcech odloených na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle
odkládají, ledae by ke kodě dolo i jinak.
(3) Odpovědnosti podle odstavce 1 a 2 se nelze
zprostit jednostranným prohláením ani dohodou.
§ 434
(1) Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto
odpovídá jen do výe stanovené prováděcím předpisem. Byla-li vak koda na
těchto věcech způsobena těmi, kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení.
(2) Bez omezení se hradí koda i tehdy, jestlie byly
věci převzaty do úschovy.
§ 435
Stejně jako provozovatel poskytující ubytovací sluby
odpovídají i provozovatelé garáí a jiných podniků podobného druhu, pokud jde o
dopravní prostředky v nich umístěné a jejich přísluenství.
§ 436
Právo na náhradu kody musí být uplatněno u
provozovatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno
nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se pokozený o kodě dozvěděl.
§ 437
Za kodu způsobenou na věcech odloených v dopravních
prostředcích hromadné dopravy se odpovídá jen podle ustanovení o náhradě kody
způsobené jejich provozem (§ 427 a 431).
Oddíl třetí
Společná ustanovení o náhradě kody
Společná odpovědnost
§ 438
(1) Způsobí-li kodu více kůdců, odpovídají za ni
společně a nerozdílně.
(2) V odůvodněných případech můe soud rozhodnout, e
ti, kteří kodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení
kody.
§ 439
Kdo odpovídá za kodu společně a nerozdílně s jinými,
vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé kody.
§ 440
Kdo odpovídá za kodu způsobenou zaviněním jiného, má
proti němu postih.
Zavinění pokozeného
§ 441
Byla-li koda způsobena také zaviněním pokozeného,
nese kodu poměrně; byla-li koda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji
sám.
Způsob a rozsah náhrady
§ 442
(1) Hradí se skutečná koda a to, co pokozenému ulo
(ulý zisk).
(2) koda se hradí v penězích; poádá-li vak o to
pokozený a je-li to moné a účelné, hradí se koda uvedením do předelého
stavu.
(3) Byla-li koda způsobena úmyslným trestným činem, z
něho měl pachatel majetkový prospěch, můe soud rozhodnout, e je mono právo
na náhradu kody uspokojit z věcí, které z majetkového prospěchu nabyl, a to i
tehdy, jestlie jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu
rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na náhradu kody uspokojeno, nesmí
dluník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat.
§ 443
Při určení výe kody na věci se vychází z ceny v době
pokození.
§ 444
(1) Při kodě na zdraví se jednorázově odkodňují
bolesti pokozeného a ztíení jeho společenského uplatnění.
(2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s
Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhlákou výi, do které lze poskytnout
náhradu za bolest a za ztíení společenského uplatnění, a určování výe náhrady
v jednotlivých případech.
(3) Za kodu usmrcením náleí pozůstalým jednorázové
odkodnění, a to
a) manelovi nebo manelce 240 000 Kč,
b) kadému dítěti 240 000 Kč,
c) kadému rodiči 240 000 Kč,
d) kadému rodiči při ztrátě dosud
nenarozeného počatého dítěte 85 000 Kč,
e) kadému sourozenci zesnulého 175 000
Kč,
f) kadé dalí blízké osobě ijící ve
společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou
kody na zdraví s následkem jeho smrti, 240 000 Kč.
§ 445
Ztráta na výdělku, k ní dolo při kodě na zdraví, se
hradí peněitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku pokozeného,
kterého před pokozením dosahoval.
§ 446
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní
neschopnosti pokozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před
pokozením a nemocenským.
§ 447
(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní
neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před
pokozením a výdělkem dosahovaným po pokození s připočtením případného
invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu.
(2) Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem
pokozeného a s případným invalidním důchodem nebo částečným invalidním
důchodem nesmí přesahovat částku stanovenou předpisy pracovního práva pro
náhradu kody při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Toto omezení
neplatí, byla-li koda způsobena úmyslně; z důvodů zvlátního zřetele hodných
můe soud určit vyí částku náhrady té tehdy, byla-li koda způsobena hrubou
nedbalostí.
(3) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky můe
vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením
podmínky, výi a způsob náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní
neschopnosti nebo při invaliditě.
§ 447a
Náhrada za ztrátu na důchodu náleí v částce rovnající
se rozdílu mezi výí důchodu, na který pokozenému vznikl nárok, a výí
důchodu, na který by mu vznikl nárok, jestlie by do průměrného měsíčního
výdělku, z něho byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku
po skončení pracovní neschopnosti, kterou občan pobíral v období rozhodném pro
vyměření důchodu.
§ 448
(1) Při usmrcení se hradí peněitým důchodem náklady
na výivu pozůstalým, kterým zemřelý výivu poskytoval nebo byl povinen
poskytovat. Náhrada nákladů na výivu náleí pozůstalým, pokud tyto náklady
nejsou hrazeny dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z tého důvodu.
(2) Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného
výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výivu vech pozůstalých nesmí vak
úhrnem převýit částku, do které by náleela zemřelému náhrada za ztrátu na
výdělku podle ustanovení § 447 odst. 2.
§ 449
(1) Při kodě na zdraví se hradí té účelné náklady
spojené s léčením.
(2) Při usmrcení se hradí té přiměřené náklady
spojené s pohřbem, pokud nebyly uhrazeny pohřebným poskytnutým podle zákona o
státní sociální podpoře.
(3) Náklady léčení a náklady pohřbu se hradí tomu, kdo
je vynaloil.
§ 449a
Budoucí nároky podle ustanovení § 445 lze odkodnit
jednorázově na základě písemné dohody o jejich úplném a konečném vypořádání
mezi oprávněným a povinným. Toté platí o budoucích nárocích podle § 446 a
449.
Sníení náhrady
§ 450
Z důvodů zvlátního zřetele hodných soud náhradu kody
přiměřeně sníí. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke kodě dolo, jako
i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne
přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla pokozena. Sníení nelze
provést, jde-li o kodu způsobenou úmyslně.
HLAVA TŘETÍ
BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ
§ 451
(1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí
obohacení vydat.
(2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch
získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo
plněním z právního důvodu, který odpadl, jako i majetkový prospěch získaný z
nepoctivých zdrojů.
§ 452
Zruen
§ 453
Zruen
§ 453a
Zruen
§ 454
Bezdůvodně se obohatil i ten, za něj bylo plněno, co
po právu měl plnit sám.
§ 455
(1) Za bezdůvodné obohacení se nepovauje, bylo-li
přijato plnění promlčeného dluhu nebo dluhu neplatného jen pro nedostatek
formy.
(2) Rovně se za bezdůvodné obohacení nepovauje
přijetí plnění ze hry nebo sázky uzavřené mezi fyzickými osobami a vrácení
peněz do hry nebo sázky půjčených; u soudu se vak těchto plnění nelze domáhat.
§ 456
Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na
jeho úkor byl získán. Nelze-li toho, na jeho úkor byl získán, zjistit, musí
se vydat státu.
§ 457
Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zruena, je kadý
z účastníků povinen vrátit druhému ve, co podle ní dostal.
§ 458
(1) Musí být vydáno ve, co bylo nabyto bezdůvodným
obohacením. Není-li to dobře moné, zejména proto, e obohacení záleelo ve
výkonech, musí být poskytnuta peněitá náhrada.
(2) S předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány
i uitky z něho, pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře.
(3) Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má
právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaloil.
§ 459
Je-li povinen předmět bezdůvodného obohacení vydat
ten, kdo nebyl v dobré víře, můe soud rozhodnout, e lze právo uspokojit i z
věcí, kterých z bezdůvodného obohacení nabyl, a to i tehdy, jestlie jinak
podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud
není právo na vydání předmětu bezdůvodného obohacení uspokojeno, nesmí dluník
s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat.
ČÁST SEDMÁ
DĚDĚNÍ
HLAVA PRVNÍ
NABÝVÁNÍ DĚDICTVÍ
§ 460
Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.
§ 461
(1) Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto
důvodů.
(2) Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují
místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají
zbývající části dědici ze zákona.
§ 462
Dědictví, jeho nenabude ádný dědic, připadne státu.
Odmítnutí dědictví
§ 463
(1) Dědic můe dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí
stát ústním prohláením u soudu nebo písemným prohláením jemu zaslaným.
(2) Zástupce dědice můe za něj dědictví odmítnout jen
podle plné moci, která ho k tomu výslovně opravňuje.
§ 464
Prohláení o odmítnutí dědictví můe dědic učinit jen
do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a o
následcích odmítnutí vyrozuměn. Z důleitých důvodů můe soud tuto lhůtu
prodlouit.
§ 465
Dědictví nemůe odmítnout dědic, který svým počínáním
dal najevo, e dědictví nechce odmítnout.
§ 466
K odmítnutí dědictví nemůe dědic připojit výhrady
nebo podmínky; rovně nemůe odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohláení
nemají účinky odmítnutí dědictví.
§ 467
Prohláení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Toté
platí, prohlásí-li dědic, e dědictví neodmítá.
§ 468
K dědici neznámému nebo k dědici neznámého pobytu, který
byl o svém dědickém právu vyrozuměn vyhlákou soudu a který v určené lhůtě
nedal o sobě vědět, se při projednání dědictví nepřihlíí. Jeho opatrovník
nemůe prohláení o odmítnutí či neodmítnutí dědictví učinit.
Dědická nezpůsobilost
§ 469
Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti
zůstaviteli, jeho manelu, dětem nebo rodičům anebo zavreníhodného jednání
proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Můe vak dědit, jestlie mu
zůstavitel tento čin odpustil.
Vydědění
§ 469a
(1) Zůstavitel můe vydědit potomka, jestlie
a) v
rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve
stáří nebo v jiných závaných případech,
b) o
zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek
projevovat měl,
c) byl
odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně
jednoho roku,
d) trvale
vede nezřízený ivot.
(2) Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně
stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2.
(3) O náleitostech listiny o vydědění a o jejím
zruení platí obdobně ustanovení § 476 a 480; v listině vak musí být uveden důvod
vydědění.
Přechod dluhů
§ 470
(1) Dědic odpovídá do výe ceny nabytého dědictví za
přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které
na něj přely zůstavitelovou smrtí.
(2) Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova
pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.
§ 471
(1) Je-li dědictví předlueno, mohou se dědici s
věřiteli dohodnout, e jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu
schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům.
(2) Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí
se povinnost dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o
likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky
neoznámili přesto, e je k tomu soud na návrh dědiců vyzvalo, pokud je
uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi nabytého dědictví
vyčerpána.
§ 472
(1) Stát, jemu dědictví připadlo, odpovídá za
zůstavitelovy dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.
(2) Není-li mono uhradit peněitý dluh zcela nebo
zčásti penězi z dědictví, můe stát pouít k úhradě i věcí, které jsou
předmětem dědictví a které svou hodnotou odpovídají výi dluhu. Odmítne-li
věřitel přijetí těchto věcí, můe stát navrhnout likvidaci dědictví.
HLAVA DRUHÁ
DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA
§ 473
(1) V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manel,
kadý z nich stejným dílem.
(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického
podílu stejným dílem jeho děti. Jestlie nedědí ani tyto děti nebo některé z
nich, dědí stejným dílem jejich potomci.
§ 474
(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé
skupině manel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří ili se zůstavitelem
nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z
tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výivou na
zůstavitele.
(2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manel
vak vdy nejméně polovinu dědictví.
§ 475
(1) Nedědí-li manel ani ádný z rodičů, dědí v třetí
skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří ili se zůstavitelem
nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z
tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výivou na
zůstavitele.
(2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele,
nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti.
§ 475a
Nedědí-li ádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté
skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li ádný z nich, dědí
stejným dílem jejich děti.
HLAVA TŘETÍ
DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI
§ 476
(1) Zůstavitel můe závě buď napsat vlastní rukou,
nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského
zápisu.
(2) V kadé závěti musí být uveden den, měsíc a rok,
kdy byla podepsána, jinak je neplatná.
(3) Společná závě více zůstavitelů je neplatná.
§ 476a
Vlastnoruční závě musí být vlastní rukou napsána a
podepsána, jinak je neplatná.
§ 476b
Závě, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí
vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně
projevit, e listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závě
podepsat.
§ 476c
(1) Zůstavitel, který nemůe číst nebo psát, projeví
svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí
být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, e
listina obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem můe být i
svědek; pisatel vak nesmí být zároveň předčitatelem.
(2) V listině musí být uvedeno, e zůstavitel nemůe
číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem
zůstavitel potvrdil, e listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci
podepsat.
§ 476d
(1) Zůstavitel můe projevit svoji poslední vůli do
notářského zápisu; zvlátní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky
a kdy musí mít formu notářského zápisu.
(2) Nezletilí, kteří dovrili 15. rok mohou projevit
poslední vůli pouze formou notářského zápisu.
(3) Osoby nevidomé mohou projevit poslední vůli té
před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena.
(4) Osoby neslyící, které nemohou číst nebo psát,
mohou projevit poslední vůli formou notářského zápisu, nebo před třemi současně
přítomnými svědky, ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která musí být
tlumočena do znakové řeči.
(5) V listině musí být uvedeno, e zůstavitel nemůe
číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem
zůstavitel potvrdil, e listina obsahuje jeho pravou vůli. Obsah listiny musí
být po jejím sepsání přetlumočen do znakové řeči; i toto musí být v listině
uvedeno. Listinu musí svědci podepsat.
§ 476e
Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k
právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyící, němé, ty, které
neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti
dědit.
§ 476f
Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké
nemohou při pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé,
tlumočníci nebo předčitatelé.
§ 477
(1) V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě
určí jejich podíly nebo věci a práva, které jim mají připadnout. Nejsou-li
podíly více dědiců v závěti určeny, platí, e podíly jsou stejné.
(2) Zůstavitel můe závětí zřídit nadaci.
§ 478
Jakékoliv podmínky připojené k závěti nemají právní
následky; ustanovení § 484 odst. 1 věty druhé tím není dotčeno.
§ 479
Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik
činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik
činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závě tomu
odporuje, je v této části neplatná, nedolo-li k vydědění uvedených potomků.
§ 480
(1) Závě se zruuje platnou závětí pozdějí, pokud
vedle ní nemůe obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké
je třeba k závěti.
(2) Zůstavitel zruí závě také tím, e zničí listinu,
na ní byla napsána.
HLAVA ČTVRTÁ
POTVRZENÍ DĚDICTVÍ A VYPOŘÁDÁNÍ DĚDICŮ
§ 481
Je-li dědic jen jeden, potvrdí mu soud, e dědictví
nabyl.
§ 482
(1) Je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi
sebou o dědictví dohodou.
(2) Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům,
soud ji schválí.
§ 483
Nedojde-li k dohodě, soud potvrdí nabytí dědictví těm,
jejich dědické právo bylo prokázáno.
§ 484
Soud potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů.
Při dědění ze zákona se dědici na jeho podíl započte to, co za ivota
zůstavitele od něho bezplatně obdrel, pokud nejde o obvyklá darování; jde-li o
dědice uvedeného v ustanovení § 473 odst. 2, započte se kromě toho i to, co od
zůstavitele bezplatně obdrel dědicův předek. Při dědění ze závěti je třeba
toto započtení provést, jestlie k němu dal zůstavitel příkaz anebo jestlie by
jinak obdarovaný dědic byl proti dědici uvedenému v ustanovení § 479 neodůvodněně
zvýhodněn.
HLAVA PÁTÁ
OCHRANA OPRÁVNĚNÉHO DĚDICE
§ 485
(1) Zjistí-li se po projednání dědictví, e oprávněným
dědicem je někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému
dědici majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak,
aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice.
(2) Nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic
nahradil náklady, které na majetek z dědictví vynaloil; rovně mu náleejí
uitky z dědictví. Jestlie vak věděl nebo mohl vědět, e oprávněným dědicem
je někdo jiný, má právo jen na náhradu nutných nákladů a je povinen oprávněnému
dědici kromě dědictví vydat i jeho uitky.
§ 486
Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemu
bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného
dědice.
§ 487
Ustanovení § 485 a 486 platí i tehdy, jestlie
dědictví připadlo státu.
ČÁST OSMÁ
ZÁVAZKOVÉ PRÁVO
HLAVA PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
Oddíl první
§ 488
Závazkový právní vztah
Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého
věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dluníka a dluníkovi vzniká povinnost
splnit závazek.
Vznik závazku
§ 489
Závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv,
jako i ze způsobené kody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností
uvedených v zákoně.
§ 490
Vznik smluv, kterými se zakládají závazky, se řídí
ustanoveními § 43 a násl., pokud dále není stanoveno jinak.
§ 491
(1) Závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem
výslovně upravených; mohou vak vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených
(§ 51) a ze smíených smluv obsahujících prvky různých smluv.
(2) Na závazky vznikající ze smluv v zákoně
neupravených je třeba pouít ustanovení zákona, která upravují závazky jim
nejblií, pokud samotná smlouva nestanoví jinak.
(3) Na závazky ze smíené smlouvy je třeba přiměřeně
pouít ustanovení zákona upravující závazky, které se smlouvou zakládají, pokud
samotná smlouva nestanoví jinak.
§ 492
Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se
pouijí přiměřeně i na závazky, vznikající na základě jiných skutečností
upravených v zákoně, není-li zvlátní úpravy.
§ 493
Závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran,
pokud tento zákon nestanoví jinak.
Obsah závazků
§ 494
Z platného závazku je dluník povinen něco dát, konat,
něčeho se zdret nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj poadovat.
§ 495
Platnosti závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na
základě kterého je dluník povinen plnit. Věřitel je vak povinen prokázat
důvod závazku, s výjimkou cenných papírů hromadně vydaných nebo jiných cenných
papírů, pro které je zákonem stanoveno, e věřitel tuto povinnost nemá.
§ 496
Není-li jakost výslovně sjednána, je dluník povinen
plnit určité mnoství věcí určených v průměrné střední jakosti.
§ 497
Kadý z účastníků si můe vymínit odstoupení od
smlouvy a sjednat pro ten případ odstupné. Kdo smlouvu splní alespoň zčásti
nebo přijme třeba jen částečné plnění, nemůe ji od smlouvy odstoupit, ani
poskytne-li odstupné.
§ 498
Na to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým
účastníkem, hledí se jako na zálohu.
Odpovědnost za vady
§ 499
Kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, e
věc v době plnění má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, e je ji mono
pouít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a
e věc nemá právní vady.
§ 500
(1) Jde-li o vady zjevné nebo o vady, které lze
zjistit z přísluné evidence nemovitostí, nelze uplatňovat nárok z odpovědnosti
za vady, ledae zcizitel výslovně ujistil, e věc je bez jakýchkoliv vad.
(2) Za dluhy váznoucí na věci je odpovědný zcizitel.
§ 501
Přenechá-li se věc jak stojí a leí, neodpovídá
zcizitel za její vady, ledae věc nemá vlastnost, o ní zcizitel prohlásil, e
ji má, nebo kterou si nabyvatel výslovně vymínil.
§ 502
(1) Zákon, jeho prováděcí předpis, dohoda účastníků
nebo jednostranné prohláení zcizitele mohou stanovit, ve kterých případech se
odpovídá za vady, které se vyskytují do stanovené nebo sjednané doby po
splnění.
(2) Účastníci mohou té dohodnout odpovědnost za vady,
které se vyskytnou do stanovené nebo sjednané doby od splnění, nebo odpovědnost
podle přísnějích zásad, ne stanoví zákon. O takové dohodě vydá povinná osoba
oprávněné osobě písemné potvrzení (záruční list).
§ 503
Chce-li nabyvatel uplatňovat nárok z odpovědnosti za
vady, protoe si třetí osoby činí nárok na věc, musí to bez zbytečného odkladu
oznámit svému předchůdci. Neučiní-li tak, neztratí sice svůj nárok z
odpovědnosti za vady, ale jeho předchůdce můe proti němu uplatnit vechny
námitky, které nebyly uplatněny proti třetí osobě.
§ 504
Nabyvatel můe uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady
u soudu jen tehdy, vytkl-li vady bez zbytečného odkladu po té, kdy měl monost
věc prohlédnout. Nabyvatel můe vadu vytknout nejpozději do esti měsíců, pokud
zákon nestanoví jinak. Nevytkne-li v této lhůtě vadu, právo zanikne.
§ 505
Jde-li o vady, za které se odpovídá podle § 502, je
třeba vadu vytknout nejpozději do uplynutí stanovené záruční doby.
§ 506
(1) Jakmile nabyvatel zjistí vadu převzaté věci, je
povinen věc uschovat po přiměřenou dobu, kterou určí zcizitel k přezkoumání
vady.
(2) Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze, můe ji
nabyvatel po upozornění zcizitele bez prodlení prodat.
§ 507
(1) Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni věc
uívat dohodnutým způsobem nebo řádně, je nabyvatel oprávněn domáhat se zruení
smlouvy. Jinak se můe nabyvatel domáhat buď přiměřené slevy z ceny nebo opravy
nebo doplnění toho, co chybí.
(2) Práva vyplývající z odpovědnosti za vady mohou být
při jednotlivých závazcích upravena zákonem nebo dohodnuta účastníky jinak.
§ 508
Nárok z odpovědnosti za vady je třeba uplatnit u soudu
v obecné promlčecí době (§ 101), která počíná plynout ode dne, kdy nabyvatel vytkl
vady u zcizitele.
§ 509
(1) Oprávněný má právo na náhradu nutných nákladů,
které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Toto
právo je třeba uplatnit u povinného nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí
doby, ve které je třeba vytknout vady; jinak právo zanikne.
(2) Na běh promlčecí doby určené k uplatnění práv u
soudu se přiměřeně pouije § 508.
§ 510
Uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje
nárok na náhradu kody, která z vady vznikla.
Oddíl druhý
Společné závazky a společná práva
Společné závazky
§ 511
(1) Jestlie je právním předpisem nebo rozhodnutím
soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění,
e více dluníků má tému věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je
věřitel oprávněn poadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestlie dluh splní
jeden dluník, povinnost ostatních zanikne.
(2) Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu
stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu vech dluníků
ve vzájemném poměru stejné. Dluník, proti němu byl uplatněn nárok vyí, ne
odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní
dluníky a dát jim příleitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce.
Můe na nich poadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo
aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili.
(3) Jestlie dluník v rozsahu uplatněného nároku dluh
sám splnil, je oprávněn poadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů.
Pokud nemůe některý z dluníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl
stejným dílem na vechny ostatní.
Společná práva
§ 512
(1) Má-li dluník splnit dluh více věřitelům a jde-li
o plnění dělitelné, můe kadý věřitel poadovat jen svůj díl; není-li jiné
dohody, je dluník oprávněn plnit kadému z věřitelů stejný díl.
(2) Jde-li o plnění více věřitelům, které je
nedělitelné, je dluník oprávněn plnit kterémukoli z věřitelů, nebylo-li
dohodnuto něco jiného. Splněním jednomu z věřitelů dluh zanikne. Dluník vak
není povinen plnit jednomu ze svých spoluvěřitelů bez souhlasu ostatních
spoluvěřitelů. Nedohodnou-li se vichni spoluvěřitelé, můe dluník to, co je
dluen, sloit do soudní úschovy.
§ 513
Je-li dluník zavázán ke stejnému plnění několika
věřitelům, kteří jsou podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy
vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, můe kdokoli z věřitelů ádat celé
plnění a dluník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění poádá
první.
§ 514
Splnil-li dluník celý závazek jednomu z věřitelů,
kteří jsou vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, nemohou ji ostatní od
něj nic ádat.
§ 515
(1) Zda spoluvěřitel, který dostal plnění nedělitelné
nebo celé plnění, které mohl ádat kterýkoli ze spoluvěřitelů, je ostatním
spoluvěřitelům něčím povinen, závisí na poměru mezi spoluvěřiteli.
(2) Obdobně platí, dostal-li spoluvěřitel více, ne
kolik na něj připadá.
Oddíl třetí
Změny v obsahu závazků
Dohoda stran
§ 516
(1) Účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a
povinnosti.
(2) Nevyplývá-li z dohody nepochybně, e sjednáním
nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle
dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem poadované
náleitosti.
(3) Zajitění práv, jich se dohoda týká, trvá nadále.
Jestlie vak k dohodě dolo bez souhlasu ručitele, můe proti věřiteli namítat
ve, co by mohl namítat, kdyby dohody nebylo.
Prodlení dluníka
§ 517
(1) Dluník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je
v prodlení. Jestlie jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu
poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné,
můe se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.
(2) Jde-li o prodlení s plněním peněitého dluhu, má
věřitel právo poadovat od dluníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li
podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výi úroků z prodlení a
poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
(3) Jde-li o prodlení s plněním věci, odpovídá dluník
za její ztrátu, pokození nebo zničení, ledae by k této kodě dolo i jinak.
§ 518
Byla-li ve smlouvě stanovena přesná doba plnění a ze
smlouvy nebo z povahy věci vyplývá, e na opoděném plnění nemůe mít věřitel
zájem, musí věřitel oznámit dluníkovi bez zbytečného odkladu, e na plnění
trvá; jestlie tak neučiní, smlouva se od počátku ruí.
§ 519
Právo věřitele na náhradu kody způsobené prodlením
dluníka není dotčeno; při prodlení s plněním peněitého dluhu lze vak náhradu
kody poadovat, jen pokud není kryta úroky z prodlení nebo poplatkem z
prodlení.
§ 520
K prodlení dluníka nedojde, jestlie věřitel včas a
řádně nabídnuté plnění od něho nepřijme nebo mu neposkytne součinnost potřebnou
ke splnění dluhu. Jde-li o plnění věci, nese věřitel nebezpečí její ztráty,
zničení nebo pokození.
§ 521
Dojde-li k dohodě o tom, e bude ve splátkách plněn
dluh ji splatný a chce-li věřitel, aby dluník ve splátkách plnil i úroky z
prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.
Prodlení věřitele
§ 522
Věřitel je v prodlení, jestlie nepřijal řádně
nabídnuté plnění nebo neposkytl v době plnění součinnost potřebnou ke splnění
dluhu. V takových případech je věřitel zejména povinen nahradit dluníkovi
náklady, které mu tím vznikly. Dále na něj přechází nebezpečí nahodilé zkázy
věci. Kromě toho je dluník oprávněn ádat od věřitele náhradu jiných kod
způsobených mu prodlením, lze-li věřiteli přičítat zavinění.
§ 523
Za dobu věřitelova prodlení není dluník povinen
platit úroky.
Oddíl čtvrtý
Změna v osobě věřitele nebo dluníka
Postoupení pohledávky
§ 524
(1) Věřitel můe svou pohledávku i bez souhlasu
dluníka postoupit písemnou smlouvou jinému.
(2) S postoupenou pohledávkou přechází i její
přísluenství a vechna práva s ní spojená.
§ 525
(1) Postoupit nelze pohledávku, která zaniká
nejpozději smrtí věřitele nebo její obsah by se změnou věřitele změnil.
Postoupit nelze ani pohledávku, pokud nemůe být postiena výkonem rozhodnutí.
(2) Nelze postoupit pohledávku, jestlie by postoupení
odporovalo dohodě s dluníkem.
§ 526
(1) Postoupení pohledávky je povinen postupitel bez
zbytečného odkladu oznámit dluníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno
dluníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dluníkovi neprokáe,
zprostí se dluník závazku plněním postupiteli.
(2) Oznámí-li dluníku postoupení pohledávky
postupitel, není dluník oprávněn se doadovat prokázání smlouvy o postoupení.
§ 527
(1) Bylo-li sjednáno postoupení pohledávky za úplatu,
odpovídá postupitel postupníkovi, jestlie
a)
postupník se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým
obsahem,
b) dluník
splnil postupiteli závazek dříve, ne byl povinen jej splnit postupníkovi,
c)
postoupená pohledávka nebo její část zanikla započtením nároku, který měl
dluník vůči postupiteli.
(2) Za dobytnost postoupené pohledávky postupitel ručí
do výe přijaté úplaty spolu s úroky, jen kdy se k tomu postupníkovi písemně
zavázal; toto ručení vak zaniká, jestlie postupník nevymáhá postoupenou
pohledávku na dluníkovi bez zbytečného odkladu u soudu.
§ 528
(1) Jestlie splnění postoupené pohledávky je
zajitěno zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, je postupitel povinen
o postoupení pohledávky podat zprávu osobě, která zajitění závazku poskytla.
(2) Postupitel je povinen předat postupníkovi vechny
doklady a poskytnout vechny potřebné informace, je se týkají postoupené
pohledávky.
§ 529
(1) Námitky proti pohledávce, které dluník mohl
uplatnit v době postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky.
(2) Dluník můe pouít k započtení vůči postupníkovi
i své k započtení způsobilé pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu
bylo oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky (§ 526), jestlie je oznámil
bez zbytečného odkladu postupníkovi. Toto právo má dluník i v případě, e jeho
pohledávky v době oznámení nebo prokázání postoupení nebyly jetě splatné.
§ 530
(1) Na ádost postupníka můe postupitel vymáhat
postoupený nárok sám svým jménem na účet postupníka. Jestlie postoupení
pohledávky bylo oznámeno nebo prokázáno dluníkovi (§ 526), můe postupitel
pohledávku vymáhat pouze v případě, e ji nevymáhá postupník a postupitel
prokáe dluníkovi souhlas postupníka s tímto vymáháním.
(2) Vymáhá-li postupitel pohledávku, můe dluník
pouít své k započtení způsobilé pohledávky, je má dluník vůči postupiteli v
době jejího vymáhání, nikoliv vak pohledávky, je má vůči postupníkovi.
Převzetí dluhu
§ 531
(1) Kdo se dohodne s dluníkem, e přejímá jeho dluh,
nastoupí jako dluník na jeho místo, jestlie k tomu dá věřitel souhlas.
Souhlas věřitele lze dát buď původnímu dluníku nebo tomu, kdo dluh převzal.
(2) Kdo bez dohody s dluníkem převezme dluh smlouvou
s věřitelem, stane se dluníkem vedle původního dluníka.
(3) Smlouva o převzetí dluhu vyaduje, aby byla
uzavřena písemnou formou.
(4) Námitky, které má vůči věřiteli původní dluník,
můe uplatnit i osoba, která dluh převzala.
§ 532
Obsah závazku se převzetím dluhu nemění, avak
zajitění dluhu poskytnuté třetími osobami trvá jen tehdy, jestlie tyto osoby
souhlasí se změnou v osobě dluníka.
Přistoupení k závazku
§ 533
Kdo bez souhlasu dluníka dohodne písemně s věřitelem,
e splní za dluníka jeho peněitý závazek, stává se dluníkem vedle původního
dluníka a oba dluníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ustanovení § 531
odst. 4 zde platí obdobně.
§ 534
Kdo se s dluníkem dohodne, e splní jeho závazek vůči
jeho věřiteli, má vůči dluníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli.
Věřiteli z toho vak přímé právo nevznikne.
Poukázka
§ 535
Poukázkou se opravňuje poukazník vybrat plnění u
poukázaného a poukázaný se zmocňuje, aby splnil poukazníkovi na účet
poukazatele. Přímý nárok nabude poukazník proti poukázanému jen tehdy,
obdrí-li projev poukázaného, e poukázku přijímá.
§ 536
(1) Pokud je poukázaný to, co má plnit, ji
poukazateli dluen, je vůči němu povinen poukázce vyhovět. Jeho závazek
zanikne, není-li jinak dohodnuto, pouze tím, e splní podle poukázky
poukazníkovi. Jestlie se má poukázkou splnit dluh poukazatele u poukazníka,
který s tím souhlasil, je poukazník povinen poukázaného vyzvat, aby plnil.
(2) Jestlie nechce poukazník pouít poukázku nebo
odepírá-li poukázaný poukázku přijmout nebo podle ní plnit, je poukazník
povinen oznámit to bez zbytečného odkladu poukazateli.
§ 537
Jestlie přijme poukázaný poukázku vůči poukazníkovi,
můe uplatnit jen takové námitky, které se týkají platnosti přijetí nebo které
vyplývají z obsahu poukázky nebo z jeho vlastních vztahů k poukazníkovi.
§ 538
(1) Dokud poukázaný jetě nepřijal poukázku vůči
poukazníkovi, můe ji poukazatel odvolat.
(2) Jestlie není mezi poukazatelem a poukázaným jiný
právní důvod, platí o právním vztahu mezi oběma ustanovení o příkazní smlouvě;
avak poukázka nezanikne smrtí poukazatele nebo poukázaného. Zda a pokud
zruení poukázky působí i proti poukazníkovi, řídí se právním vztahem mezi ním
a poukazatelem.
§ 539
Počala-li ve vztahu mezi poukazatelem a poukazníkem
běet promlčecí doba ohledně závazku, jeho plnění je předmětem poukázky, a to
před dobou, kdy poukazníkovi dolo sdělení poukázaného o přijetí poukázky, běí
od této doby promlčecí doba ve vztahu mezi poukázaným a poukazníkem.
Poukázka na cenné papíry
§ 540
Penění ústav můe vystavit na třetí osobu nebo na
sebe písemnou poukázku, znějící na plnění cenných papírů, ani by v ní uvedl
důvod závazku.
§ 541
(1) Jestlie zní taková poukázka na řad, můe být
převedena rubopisem.
(2) Rubopisem přecházejí vechna práva z poukázky na
osobu oprávněnou z rubopisu.
§ 542
(1) Kdo přijme poukázku vystavenou peněním ústavem,
je povinen plnit tomu, v jeho prospěch byla vystavena nebo na koho byla
převedena.
(2) Osoba zavázaná poukázkou je povinna plnit, jen
vydá-li se jí kvitovaná poukázka. Proti osobě oprávněné rubopisem z poukázky
můe činit pouze takové námitky, které vyplývají z obsahu poukázky nebo z
vlastních vztahů k oprávněnému.
§ 543
O náleitostech přijetí rubopisu, jako i o tom, kdo
je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí předpisy o
směnkách. Podle těchto ustanovení se rovně posoudí, od koho můe poadovat
poukázku ten, kdo o ni přiel.
Oddíl pátý
Zajitění závazků
Smluvní pokuta
§ 544
(1) Sjednají-li strany pro případ poruení smluvní
povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruí, zavázán
pokutu zaplatit, i kdy oprávněnému účastníku poruením povinnosti nevznikne
koda.
(2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v
ujednání musí být určena výe pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.
(3) Ustanovení o smluvní pokutě se pouijí i na pokutu
stanovenou pro poruení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).
§ 545
(1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco
jiného, je dluník zavázán plnit povinnost, její splnění bylo zajitěno
smluvní pokutou, i po jejím zaplacení.
(2) Věřitel není oprávněn poadovat náhradu kody
způsobené poruením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestlie
z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je
oprávněn domáhat se náhrady kody přesahující smluvní pokutu, jen kdy to je
mezi účastníky dohodnuto.
(3) Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dluník
povinen smluvní pokutu zaplatit, jestlie poruení povinnosti nezavinil.
Ručení
§ 546
Dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením.
Ručení vzniká písemným prohláením, jím ručitel bere na sebe vůči věřiteli
povinnost, e pohledávku uspokojí, jestlie ji neuspokojí dluník.
§ 547
Věřitel je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu
sdělit ručiteli na poádání výi své pohledávky.
§ 548
(1) Ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej
dluník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván.
(2) Ručitel můe proti věřiteli uplatnit vechny
námitky, které by měl proti věřiteli dluník.
(3) Uznání dluhu dluníkem je účinné vůči ručiteli,
jen kdy s ním vysloví souhlas.
§ 549
Ručitel můe plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, e
pohledávka nemůe být uspokojena dluníkem.
§ 550
Ručitel, který dluh splnil, je oprávněn poadovat na
dluníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli.
§ 551
Dohoda o srákách ze mzdy a jiných příjmů
(1) Uspokojení pohledávky lze zajistit písemnou
dohodou mezi věřitelem a dluníkem o srákách ze mzdy; sráky ze mzdy nesmějí
činit více, ne by činily sráky při výkonu rozhodnutí.
(2) Proti plátci mzdy nabývá věřitel práva na výplatu
sráek okamikem, kdy byla plátci dohoda předloena.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro jiné příjmy,
s nimi se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou.
§ 552
Zástavní smlouva
Pohledávku lze zajistit i zástavní smlouvou. Jak se
zajiuje pohledávka zástavou věci nebo práva, je upraveno v části o věcných
právech.
§ 553
Zajitění závazků převodem práva
(1) Splnění závazku můe být zajitěno převodem práva
dluníka ve prospěch věřitele (zajiovací převod práva).
(2) Smlouva o zajiovacím převodu práva musí být
uzavřena písemně.
§ 554
Zajitění postoupením pohledávky
Pohledávku lze zajistit i postoupením pohledávky dluníka
nebo pohledávky třetí osoby.
Jistota
§ 555
Závazek dát jistotu lze splnit zejména zřízením
zástavního práva nebo způsobilými ručiteli.
§ 556
Nikdo není povinen přijmout věc nebo právo jako
jistotu do částky vyí, ne kolik činí dvě třetiny jejich odhadní ceny.
§ 557
Vklady v bankách a spořitelnách (dále jen
"penění ústav") a státní cenné papíry jsou způsobilou jistotou do
celé své výe.
§ 558
Uznání dluhu
Uzná-li někdo písemně, e zaplatí svůj dluh určený co
do důvodu i výe, má se za to, e dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu
má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o
jeho promlčení.
Oddíl estý
Zánik závazků
Splnění dluhu
§ 559
(1) Splněním dluh zanikne.
(2) Dluh musí být splněn řádně a včas.
§ 560
Mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, můe
se domáhat splnění závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je
připraven jej splnit. I ten, kdo je povinen plnit předem, můe své plnění
odepřít a do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné,
je-li plnění druhého účastníka ohroeno skutečnostmi, které nastaly u druhého
účastníka a které mu nebyly známy, kdy smlouvu uzavřel.
§ 561
(1) Lze-li závazek splnit více způsoby, má právo volby
dluník, nebylo-li dohodnuto jinak. Od provedené volby vak nelze odstoupit.
(2) Byla-li nahodilým zánikem některé věci volba
zmařena, můe účastník, který měl právo volby, od smlouvy odstoupit.
§ 562
Dluník splní dluh i tehdy, jestlie plní tomu, kdo
předloí věřitelovo potvrzení o tom, e je oprávněn přijmout plnění; to vak
neplatí, jestlie dluník věděl, e ten, kdo potvrzení předloil, není oprávněn
plnění přijmout.
§ 563
Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním
předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dluník povinen splnit dluh prvního dne
poté, kdy byl o plnění věřitelem poádán.
§ 564
Je-li doba plnění ponechána na vůli dluníka, určí ji
na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s
dobrými mravy.
§ 565
Jde-li o plnění ve splátkách, můe věřitel ádat o
zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to
dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo vak můe věřitel pouít
nejpozději do splatnosti nejblíe přítí splátky.
§ 566
Věřitel je povinen přijmout i částečné plnění,
neodporuje-li to dohodě nebo povaze pohledávky.
§ 567
(1) Dluh se plní na místě určeném dohodou účastníků.
Není-li místo plnění takto určeno, je jím bydlitě nebo sídlo dluníka.
(2) Plní-li dluník peněitý dluh prostřednictvím
peněního ústavu nebo provozovatele potovních slueb, je dluh splněn připsáním
částky na účet věřitele vedený u peněního ústavu nebo vyplacením částky
věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak.
§ 568
Nemůe-li dluník splnit svůj závazek věřiteli,
protoe věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dluník důvodné
pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění
závazku, jestlie jeho předmět dluník uloí do úřední úschovy. Vynaloené
nutné náklady s tím spojené nese věřitel.
§ 569
(1) Věřitel je povinen vydat dluníkovi na jeho
poádání písemné potvrzení o tom, e dluh byl zcela nebo zčásti splněn.
(2) Dluník je oprávněn plnění odepřít, nevydá-li mu
věřitel zároveň potvrzení.
Dohoda
§ 570
(1) Dohodne-li se věřitel s dluníkem, e dosavadní
závazek se nahrazuje závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dluník je
povinen plnit závazek nový.
(2) Nahrazuje-li se závazek zřízený písemnou formou,
musí být dohoda o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Toté platí, je-li
nahrazován promlčený závazek.
§ 571
Dosavadní závazek se pokládá za nahrazený pouze v
rozsahu, který nepochybně vyplývá z dohody o novém závazku.
§ 572
(1) Ručení a zástavní právo zajiující závazek
zaniklý zajiují i závazek, který nahrazuje závazek původní. Jestlie vak
ručitel nebo osoby, vůči nim mohou být uvedená práva uplatněna, neprojeví
souhlas s tím, aby byl zajitěn nový závazek, trvá zajitění jen v rozsahu
původního závazku a vechny námitky proti dosavadnímu závazku zůstávají
zachovány.
(2) Strany se mohou dohodnout, e nesplněný závazek
nebo jeho část se ruí, ani by vznikl nový závazek. Nevyplývá-li z dohody něco
jiného, zruovaný závazek zaniká, kdy návrh na jeho zruení byl přijat druhou
stranou.
(3) Dohoda o zruení závazku musí být uzavřena
písemně, jestlie se zruuje závazek sjednaný písemně.
§ 573
Nevyplývá-li výslovně z písemné dohody o zruení závazku
něco jiného, zaniká současně i závazek druhé strany, a jestlie byl ji splněn,
má druhá strana nárok na jeho vrácení, a to u peněitého závazku spolu s úroky.
Dohodnou-li se strany na zruení části závazku, zaniká závazek druhé strany v
rozsahu odpovídajícím zruované části závazku.
§ 574
(1) Věřitel se můe s dluníkem dohodnout, e se
vzdává svého práva nebo e dluh promíjí; tato dohoda musí být uzavřena písemně.
(2) Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, je mohou v
budoucnosti teprve vzniknout, je neplatná.
Nemonost plnění
§ 575
(1) Stane-li se plnění nemoným, povinnost dluníka
plnit zanikne.
(2) Plnění není nemoné, zejména lze-li je uskutečnit
i za ztíených podmínek, s větími náklady nebo a po sjednaném čase.
(3) Týká-li se nemonost jen části plnění, zanikne
povinnost jen pokud jde o tuto část; věřitel má vak právo ohledně zbývajícího
plnění od smlouvy odstoupit. Jestlie vak vyplývá z povahy smlouvy nebo z
účelu plnění, je byl dluníkovi znám v době uzavření smlouvy, e plnění zbytku
závazku nemá pro věřitele ádný hospodářský význam, zaniká závazek v celém
rozsahu, ledae věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy se o nemonosti části
plnění dozvěděl, sdělí dluníkovi, e na zbytku plnění trvá.
§ 576
Stane-li se uskutečnění jednoho z více volitelných
plnění nemoným, omezuje se závazek na plnění zbývající. Jestlie vak
nemonost tohoto plnění je způsobena osobou, která nemá právo volby plnění,
můe druhá strana od smlouvy odstoupit.
§ 577
(1) Dluník je povinen bez zbytečného odkladu poté, co
se doví o skutečnosti, je činí plnění nemoným, oznámit to věřiteli, jinak
odpovídá za kodu, která vznikne věřiteli tím, e nebyl včas o nemonosti
vyrozuměn.
(2) Právo na vydání bezdůvodného obohacení není
dotčeno.
§ 578
Uplynutí doby
Práva i povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou
byly omezeny.
§ 579
Smrt dluníka nebo věřitele
(1) Smrtí dluníka povinnost nezanikne, ledae jejím
obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dluníkem.
(2) Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění
omezeno jen na jeho osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztíení
společenského uplatnění.
Započtení
§ 580
Mají-li věřitel a dluník vzájemné pohledávky, jejich
plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí,
jestlie některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení.
Zánik nastane okamikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
§ 581
(1) Započtení není přípustné proti pohledávce na
náhradu kody způsobené na zdraví, ledae by lo o vzájemnou pohledávku na
náhradu kody tého druhu. Započtení není přípustné ani proti pohledávkám,
které nelze postihnout výkonem rozhodnutí.
(2) Započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky,
kterých se nelze domáhat u soudu, jako i pohledávky z vkladů. Proti splatné
pohledávce nelze započíst pohledávku, která jetě není splatná.
(3) Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i
pohledávky uvedené v odstavcích 1 a 2.
(4) Započtení proti pohledávkám na výivné upravuje
zákon o rodině.
§ 582
Výpověď
(1) Jestlie je sjednána smlouva na dobu neurčitou,
jejím předmětem je závazek k nepřetrité nebo opakované činnosti, nebo závazek
zdret se určité činnosti anebo strpět určitou činnost a nevyplývá-li ze zákona
nebo ze smlouvy způsob její výpovědi, lze smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců
ke konci kalendářního čtvrtletí.
(2) Výpověď je vak neúčinná ohledně závazku zdret se
určité činnosti, jestlie z jeho povahy nebo ze smlouvy vyplývá, e závazek je
časově neomezen.
§ 583
Neuplatnění práva
K zániku práva proto, e nebylo ve stanovené době
uplatněno, dochází jen v případech v zákoně uvedených. K zániku soud přihlédne,
i kdy to dluník nenamítne.
§ 584
Splynutí
Jestlie splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností
(závazkem) v jedné osobě, zanikne právo i povinnost (závazek), nestanoví-li
zákon jinak.
Narovnání
§ 585
(1) Dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva
mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena
vekerá práva, netýká se práv, na ně účastník nemohl pomýlet.
(2) Byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou,
musí být dohoda o narovnání uzavřena písemně; toté platí, týká-li se dohoda
promlčeného závazku.
(3) Dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který
vyplývá z narovnání.
§ 586
(1) Omyl o tom, co je mezi stranami sporné nebo
pochybné, nezpůsobuje neplatnost dohody o narovnání. Jestlie vak omyl byl
vyvolán lstí jedné strany, můe se druhá strana neplatnosti dovolat.
(2) Narovnání sjednané v dobré víře nepozbývá
platnosti ani v případě, e dodatečně vyjde najevo, e některá ze stran
dohodnuté právo v době sjednání narovnání neměla.
§ 587
I kdy strany prohlásí, e narovnáním jsou mezi nimi
upravena vekerá vzájemná práva, týkají se tyto účinky pouze právního vztahu, v
něm vznikla mezi nimi spornost nebo pochybnost, ledae z obsahu narovnání
nepochybně vyplývá, e se narovnání týká i jiných vztahů.
HLAVA DRUHÁ
KUPNÍ A SMĚNNÁ SMLOUVA
Oddíl první
Obecná ustanovení o kupní smlouvě
§ 588
Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost
předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít
a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
§ 589
Cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými
právními předpisy, jinak je smlouva neplatná podle § 40a.
§ 590
Není-li dohodnuto jinak, přechází na kupujícího
nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhorení předmětu koupě, včetně uitků,
současně s nabytím vlastnictví. Jestlie nabude kupující vlastnictví dříve ne
dojde k odevzdání předmětu koupě, má prodávající a do odevzdání práva a
povinnosti schovatele.
§ 591
Není-li dohodnuto jinak, ani není-li to obvyklé, jsou
účastníci povinni plnit bez zbytečného odkladu. Prodávající je oprávněn
odevzdání předmětu koupě odepřít, nezaplatí-li kupující cenu včas. Odesílá-li
se předmět koupě na místo plnění nebo určení, není kupující povinen zaplatit
cenu, dokud nemá monost si předmět koupě prohlédnout.
§ 592
Je-li kupující v prodlení s převzetím, můe
prodávající předmět koupě uloit na náklad kupujícího ve veřejném skladiti
nebo u jiného schovatele nebo jej můe po upozornění prodat na účet kupujícího.
Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze a není-li na upozornění čas, upozornění
není nutné.
§ 593
Není-li dohodnuto jinak, nese náklady spojené s
odevzdáním předmětu koupě, zejména náklady měření, váení a balení, prodávající
a náklady spojené s převzetím kupující; je-li věc odesílána na místo, které
není místem splnění, nese náklady odeslání kupující.
§ 594
Má-li prodávající předmět koupě odeslat na místo
splnění nebo určení, platí, e věc byla předána v době, kdy byla předána k
přepravě, pokud nebylo dohodnuto jinak.
§ 595
Tomu, kdo koupí budoucí uitky nějaké věci úhrnem nebo
s nadějí na nejisté budoucí uitky, patří vechny uitky řádně vytěené. Nese
vak ztrátu, bylo-li jeho očekávání zmařeno.
§ 596
Má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen
kupujícího při sjednávání kupní smlouvy na ně upozornit.
§ 597
(1) Jestlie dodatečně vyjde najevo vada, na kterou
prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze
sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc
neupotřebitelnou, má té právo od smlouvy odstoupit.
(2) Právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy,
jestlie jej prodávající ujistil, e věc má určité vlastnosti, zejména
vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo e nemá ádné vady, a toto ujitění se
ukáe nepravdivým.
§ 598
Kupující má právo na úhradu nutných nákladů, které mu
vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady.
§ 599
(1) Vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez
zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se můe kupující domáhat u
soudu, jen jestlie vady vytkl nejpozději do esti měsíců, jde-li o vady krmiv
do tří týdnů, a jde-li o vady zvířat, do esti týdnů od převzetí věci.
(2) Právo na náhradu nutných nákladů můe kupující
uplatnit u soudu, jen jestlie náklady prodávajícímu oznámí ve lhůtě uvedené v
odstavci 1.
§ 600
Uplatněním práv z odpovědnosti za vady není dotčeno
právo na náhradu kody.
Oddíl druhý
Vedlejí ujednání při kupní smlouvě
§ 601
Výhrada vlastnictví
Má-li vlastnictví k prodané movité věci přejít na
kupujícího a po zaplacení ceny, musí být tato výhrada dohodnuta písemně.
Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, přechází nebezpečí nahodilé zkázy a
nahodilého zhorení na kupujícího odevzdáním věci.
Předkupní právo
§ 602
(1) Kdo prodá věc s výhradou, e mu ji kupující
nabídne ke koupi, kdyby ji chtěl prodat, má předkupní právo.
(2) Takové právo lze dohodnout i pro případ jiného
zcizení věci ne prodejem.
§ 603
(1) Předkupní právo ukládá povinnost pouze tomu, kdo
slíbil věc nabídnout ke koupi.
(2) Předkupní právo lze dohodnout i jako věcné právo,
které působí i vůči nástupcům kupujícího. Smlouva se musí uzavřít písemně a
předkupní právo se nabývá vkladem do katastru nemovitostí. Nekoupil-li
prodávající věc nabídnutou kupujícím, zůstává mu zachováno předkupní právo i
vůči jeho právnímu nástupci.
(3) Bylo-li předkupní právo porueno, můe se
oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu
zůstane předkupní právo zachováno.
§ 604
Předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby a
nelze je převést na jinou osobu.
§ 605
Není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden,
musí oprávněná osoba vyplatit movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců
po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne. Nabídka se
vykoná ohláením vech podmínek; jde-li o nemovitost, musí být nabídka písemná.
§ 606
Kdo je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu
nabídnutou někým jiným, není-li dohodnuto jinak. Nemůe-li věc koupit nebo
nemůe-li splnit podmínky nabídnuté vedle ceny a nelze-li je vyrovnat ani
odhadní cenou, předkupní právo zanikne.
Právo zpětné koupě
§ 607
(1) Kdo prodá movitou věc s výhradou, e má právo
ádat vrácení věci do určité doby po koupi, vrátí-li kupujícímu zaplacenou
cenu, má právo zpětné koupě.
(2) Smlouva o právu zpětné koupě musí být uzavřena
písemně.
§ 608
(1) Právo zpětné koupě musí prodávající uplatnit
písemnou formou, a není-li dohodnuto jinak, nejpozději do jednoho roku od
odevzdání věci kupujícímu, jinak právo zpětné koupě zanikne.
(2) Vyuije-li prodávající práva zpětné koupě, musí
kupující vrátit věc bez zbytečného odkladu a kadá strana má práva a
povinnosti, které měla druhá strana z původní kupní smlouvy.
§ 609
(1) Týká-li se právo zpětné koupě věci určené podle
druhu, vzniká uplatněním tohoto práva kupujícímu závazek vrátit věc tého
druhu.
(2) Týká-li se právo zpětné koupě věci jednotlivě
určené, je kupující povinen vrátit tuté věc, kterou koupil. Smlouva o zcizení
věci, jí bylo porueno právo zpětné koupě, je neplatná.
§ 610
Jiná vedlejí ujednání
(1) Účastníci mohou písemnou smlouvou dohodnout i jiná
vedlejí ujednání mající povahu výhrad a podmínek připoutějících zánik
právního vztahu zaloeného kupní smlouvou.
(2) Pokud se účastníci nedohodli jinak, zanikají tyto
výhrady a podmínky nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy,
jestlie je prodávající v této lhůtě neuplatnil.
Oddíl třetí
Směnná smlouva
§ 611
Ustanovení o kupní smlouvě se přiměřeně pouijí i na
smlouvu, podle které si smluvní strany směňují věc za věc, a to tak, e kadá
ze stran je povaována ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající,
a ohledně věci, kterou směnou přijímá, za stranu kupující.
Oddíl čtvrtý
Zvlátní ustanovení o prodeji zboí v obchodě
§ 612 - § 615
Jestlie fyzická nebo právnická osoba prodává zboí
jako podnikatel (dále jen "prodávající") v rámci své podnikatelské
činnosti, platí kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i následující
ustanovení § 613 a 627.
§ 613
Věci lze prodávat i na objednávku. Prodávající je
povinen obstarat objednané zboí v dohodnuté lhůtě a není-li lhůta dohodnuta,
ve lhůtě přiměřené okolnostem. Nestane-li se tak, objednatel je oprávněn od
smlouvy odstoupit. Odstoupením objednatele od smlouvy není dotčeno jeho právo
na náhradu kody.
§ 614
(1) Je-li prodávající podle dohody s kupujícím nebo
podle povahy věci povinen dodat věc na místo určené kupujícím, kupující je
povinen převzít věc při dodání. V ostatních případech je kupující povinen převzít
věc při prodeji, nedohodne-li se s prodávajícím jinak.
(2) Nepřevezme-li kupující věc v době uvedené v
odstavci 1, prodávající je oprávněn poadovat poplatek za uskladnění; výi
poplatku stanoví zvlátní předpis, popřípadě určuje dohoda mezi účastníky.
(3) Převzetím věci přechází na kupujícího vlastnictví
koupené věci. Při zásilkovém prodeji přechází vlastnictví na kupujícího
převzetím věci kupujícím na místě dodání jím určeném. Při samoobsluném prodeji
dochází k převodu vlastnictví ke koupené věci okamikem zaplacení ceny za
vybrané zboí. Do tohoto okamiku můe kupující vybrané zboí vrátit na původní
místo. Jestlie kupující svým zaviněním pokodí nebo zničí vybrané zboí před
převodem vlastnického práva, odpovídá za kodu podle obecných ustanovení o
odpovědnosti za kodu.
§ 615
Plnění, která se s prodejem věci obvykle neposkytují,
je třeba zvlátě dohodnout.
Shoda s kupní smlouvou
§ 616 - § 627
(1) Prodávající odpovídá kupujícímu za to, e
prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, e
je bez vad.4
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, shodou s kupní
smlouvou podle odstavce 1 se dále rozumí, e prodávaná věc má jakost a uitné
vlastnosti smlouvou poadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem
popisované, nebo na základě jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost
a uitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, e odpovídá poadavkům
právních předpisů, je v tomu odpovídajícím mnoství, míře nebo hmotnosti a
odpovídá účelu, který prodávající pro pouití věci uvádí nebo pro který se věc
obvykle pouívá. U potravin musí být vyznačeno datum minimální trvanlivosti, a
jde-li o potraviny podléhající rychlé zkáze, datum pouitelnosti. Připoutí-li
to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo
aby její činnost mu byla předvedena.
(3) V případě, e věc při převzetí kupujícím není ve
shodě s kupní smlouvou (dále jen "rozpor s kupní smlouvou"), má
kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc
uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle poadavku kupujícího
buď výměnou věci, nebo její opravou; není-li takový postup moný, můe kupující
poadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí,
pokud kupující před převzetím věci o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor
s kupní smlouvou sám způsobil.
(4) Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během
esti měsíců ode dne převzetí věci, se povauje za rozpor existující ji při
jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáe opak.
§ 617
Je-li třeba, aby při uívání věci byla zachována
zvlátní pravidla, zejména řídí-li se uívání návodem nebo je upraveno
technickou normou, je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledae
jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je povinen
nahradit kupujícímu kodu z toho vzniklou.
§ 618
Věci, které mají vady, je nebrání, aby mohlo být věci
uíváno k určenému účelu, musí být prodávány jen za nií ceny, ne je obvyklá
cena bezvadné věci; kupujícího je třeba upozornit, e věc má vadu a o jakou
vadu jde, není-li to zřejmé ji z povahy prodeje.
Odpovědnost za vady prodané věci
§ 619
(1) Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci
pouité, odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní
smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka).
(2) Záruka se nevztahuje na opotřebení věci způsobené
jejím obvyklým uíváním. U věcí prodávaných za nií cenu se záruka nevztahuje
na vady, pro které byla nií cena sjednána.
(3) Jde-li o věci pouité, neodpovídá prodávající za
vady odpovídající míře pouívání nebo opotřebení, které měla věc při převzetí
kupujícím.
§ 620
(1) Při prodeji spotřebního zboí je záruční doba 24
měsíců; jde-li o prodej potravinářského zboí, je záruční doba osm dní, u
prodeje krmiv tři týdny a u prodeje zvířat est týdnů. Je-li na prodávané věci,
jejím obalu nebo návodu k ní připojeném vyznačena v souladu se zvlátními
právními předpisy 4a lhůta k pouití věci, skončí záruční doba
uplynutím této lhůty.
(2) U věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich
uívalo po delí dobu, můe být zvlátním právním předpisem záruční doba
prodlouena nad dobu uvedenou v odstavci 1; prodlouení záruční doby se můe
týkat i jen některé součástky věci.
(3) Na ádost kupujícího je prodávající povinen
poskytnout záruku písemnou formou (záruční list). Záruční list musí obsahovat
jméno a příjmení, název nebo obchodní firmu prodávajícího, jeho identifikační
číslo, sídlo, jde-li o právnickou osobu, nebo bydlitě, jde-li o fyzickou
osobu. Umoňuje-li to povaha věci, postačuje namísto záručního listu vydat
kupujícímu doklad o zakoupení věci obsahující uvedené údaje.
(4) Pokud je to s ohledem na poskytovanou záruku
potřebné, prodávající v záručním listě srozumitelným způsobem vysvětlí obsah
poskytované záruky, uvede její rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým
je mono uplatnit nároky z ní plynoucí. V záručním listu prodávající zároveň
uvede, e poskytnutím záruky nejsou dotčena práva kupujícího, která se ke koupi
věci váí podle zvlátních právních předpisů. Nesplněním povinností týkajících
se vydání záručního listu není platnost záruky dotčena.
(5) Prohláením v záručním listě vydaném kupujícímu
můe prodávající poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto
zákoně; v záručním listě pak určí prodávající podmínky a rozsah prodlouení
záruky.
§ 621
Záruční doby začínají běet od převzetí věci
kupujícím. Má-li koupenou věc uvést do provozu jiný podnikatel ne prodávající,
začne záruční doba běet a ode dne uvedení věci do provozu, pokud kupující
objednal uvedení do provozu nejpozději do tří týdnů od převzetí věci a řádně a
včas poskytl k provedení sluby potřebnou součinnost.
§ 622
(1) Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má kupující
právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna, a prodávající je povinen
vadu bez zbytečného odkladu odstranit. Není-li to vzhledem k povaze vady
neúměrné, můe kupující poadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen
součásti věci, výměnu součásti. Není-li takový postup moný, můe kupující
ádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit.
(2) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která
brání tomu, aby věc mohla být řádně uívána jako věc bez vady, má kupující
právo na výměnu věci nebo má právo od smlouvy odstoupit. Tá práva přísluí
kupujícímu, jde-li sice o vady odstranitelné, jestlie vak kupující nemůe pro
opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větí počet vad věc řádně uívat.
(3) Jde-li o jiné vady neodstranitelné a nepoaduje-li
výměnu věci, má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny věci nebo můe od
smlouvy odstoupit.
§ 623
Vada, která vznikla neodbornou montáí nebo jiným
neodborným uvedením věci do provozu, bude povaována za vadu věci, pokud tato
montá nebo uvedení do provozu byly sjednány v kupní smlouvě a byly provedeny
prodávajícím nebo jinou osobou na odpovědnost prodávajícího. To platí rovně v
případě, kdy montá nebo jiné uvedení věci do provozu provedl kupující a vada
vznikla na základě nesprávných pokynů uvedených v návodu k montái nebo k
uvedení věci do provozu.
§ 624
Má-li věc prodávaná za nií cenu nebo věc pouitá
vadu, za kterou prodávající odpovídá, má kupující místo práva na výměnu věci
právo na přiměřenou slevu.
§ 625
Práva z odpovědnosti za vady se uplatňují u
prodávajícího, u kterého věc byla koupena. Je-li vak v záručním listě uveden
jiný podnikatel určený k opravě, který je v místě prodávajícího nebo v místě
pro kupujícího bliím, uplatní kupující právo na opravu u podnikatele určeného
k provedení záruční opravy. Podnikatel určený k opravě je povinen opravu
provést ve lhůtě dohodnuté při prodeji věci mezi prodávajícím a kupujícím.
§ 626
(1) Práva z odpovědnosti za vady věci, pro které platí
záruční doba, zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době.
(2) Práva z odpovědnosti za vady u věcí, které se
rychle kazí, musí být uplatněna nejdéle v den následující po koupi; jinak práva
zaniknou.
(3) U věcí pouitých práva z odpovědnosti za vady věci
zaniknou, nebyla-li uplatněna do 24 měsíců ode dne převzetí věci kupujícím.
Prodávající můe tuto dobu v dohodě s kupujícím zkrátit, ne vak méně ne na 12
měsíců; tuto dobu uvede prodávající v dokladu o prodeji věci.
§ 627
(1) Doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady a
do doby, kdy kupující po skončení opravy byl povinen věc převzít, se do záruční
doby nepočítá. Prodávající je povinen vydat kupujícímu potvrzení o tom, kdy
právo uplatnil, jako i o provedení opravy a o době jejího trvání.
(2) Dojde-li k výměně, začne běet záruční doba znovu
od převzetí nové věci. Toté platí, dojde-li k výměně součástky, na kterou byla
poskytnuta záruka.
(3) Jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím,
uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by v
jejich důsledku toto právo zaniklo nebo bylo omezeno, jsou neplatná.
HLAVA TŘETÍ
DAROVACÍ SMLOUVA
§ 628
(1) Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává
nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá.
(2) Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem
daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při
darování.
(3) Neplatná je darovací smlouva, podle ní má být
plněno a po dárcově smrti.
§ 629
Dárce je povinen při nabídce daru upozornit na vady, o
nich ví. Má-li věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn
věc vrátit.
§ 630
Dárce se můe domáhat vrácení daru, jestlie se
obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, e tím hrubě poruuje
dobré mravy.
HLAVA ČTVRTÁ
SMLOUVA O DÍLO
Oddíl první
Obecná ustanovení
§ 631
Smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo
dílo zadáno (zhotovitel díla), e je za sjednanou cenu provede na své
nebezpečí.
§ 632
Nedojde-li ke zhotovení díla na počkání, zhotovitel je
povinen vydat objednateli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení
musí obsahovat označení předmětu díla, a dále jeho rozsah, jakost, cenu za
provedení díla a dobu jeho zhotovení.
§ 633
(1) Zhotovitel je povinen dílo provést podle smlouvy,
řádně a v dohodnuté době. Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická
norma, musí provedení odpovídat této normě.
(2) Na obsahu smlouvy a povaze díla závisí, zda je
zhotovitel povinen provést je osobně nebo zda je oprávněn dát dílo provést na
svoji odpovědnost.
§ 634
(1) Není-li výe ceny sjednána smlouvou nebo stanovena
zvlátními předpisy, je třeba poskytnout cenu přiměřenou.
(2) Není-li dohodnuto jinak, platí se cena a po
skončení díla. Provádí-li se vak dílo po částech nebo vyaduje-li provedení
díla značných nákladů, je ten, komu bylo zadáno, oprávněn poadovat ji během
provádění díla od objednatele přiměřené zálohy.
§ 635
(1) Byla-li cena dohodnuta podle rozpočtu, nesmí být
bez souhlasu objednatele zvýena. Práce a náklady do rozpočtu nezahrnuté lze
účtovat pouze tehdy, schválil-li je objednatel písemně nebo jestlie práce
dodatečně písemně objednal.
(2) Dolo-li v době od uzavření smlouvy do jejího
splnění ke změně cenového předpisu, podle kterého byla cena dohodnuta, je
zhotovitel na to povinen objednatele bez prodlení písemně upozornit a oznámit
mu novou cenu.
(3) Objednatel je oprávněn po oznámení nové ceny od
smlouvy odstoupit; neodstoupí-li bez zbytečného odkladu od smlouvy, je povinen
zaplatit zhotoviteli cenu novou, ledae ke zvýení ceny dolo po překročení
dohodnuté doby provedení díla.
(4) Odstoupí-li objednatel od smlouvy, je povinen
zaplatit zhotoviteli částku připadající na provedenou práci a vzniklé náklady
podle původně dohodnuté ceny, pouze měl-li z částečného plnění smlouvy
majetkový prospěch.
§ 636
(1) Nelze-li cenu při uzavření smlouvy sjednat pevnou
částkou, musí se určit alespoň odhadem. Zjistí-li zhotovitel dodatečně, e bude
třeba cenu určenou odhadem podstatně překročit, je povinen na to objednatele
bez prodlení písemně upozornit a oznámit mu nově určenou cenu; jinak nemá právo
na zaplacení rozdílu v ceně.
(2) Objednatel je oprávněn po oznámení nově určené
ceny od smlouvy odstoupit; odstoupí-li od smlouvy, je povinen zaplatit
zhotoviteli částku připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle
původně určené ceny, jen pokud měl z částečného plnění smlouvy majetkový
prospěch. Odstoupením od smlouvy není dotčeno právo objednatele na náhradu
kody.
(3) Neodstoupí-li objednatel od smlouvy bez zbytečného
odkladu, je povinen zaplatit za poskytnutou slubu nově určenou vyí cenu.
§ 637
(1) Má-li objednatelem dodaný materiál nedostatky,
které brání řádnému vyhotovení díla, zhotovitel je povinen na to objednatele
bez zbytečného odkladu upozornit. Stejnou povinnost má zhotovitel i tehdy,
ádá-li objednatel, aby dílo bylo provedeno podle pokynů, které jsou nevhodné.
(2) Trvá-li objednatel přes upozornění zhotovitele na
objednávce, zhotovitel můe od smlouvy odstoupit.
§ 638
(1) Je-li k provedení díla nutná součinnost
objednatele, je zhotovitel oprávněn určit k tomu přiměřenou lhůtu a po jejím
marném uplynutí můe od smlouvy odstoupit, upozorní-li na takový následek.
(2) Toté platí, provádí-li se dílo u objednatele a
ten nevykoná potřebná zdravotní a bezpečnostní opatření pro osoby provádějící
dílo.
§ 639
Poskytne-li objednatel řádně a včas potřebnou
součinnost, avak zhotovitel v určenou dobu nepřistoupí k provedení díla,
náleí mu právo na náhradu nutných nákladů, které mu tím vznikly. Toto právo
musí uplatnit u zhotovitele nejpozději do jednoho měsíce od převzetí věci;
odstoupí-li z tohoto důvodu od smlouvy, musí je uplatnit nejpozději do jednoho
měsíce od odstoupení; jinak právo zanikne.
§ 640
Bylo-li dílo zmařeno náhodou před dobou splnění,
ztrácí zhotovitel nárok na odměnu.
§ 641
(1) I kdy dílo nebylo provedeno, náleí zhotoviteli
sjednaná cena, byl-li ochoten dílo provést a zabránily-li mu v tom okolnosti na
straně objednatele. Je vak povinen dát si započíst to, co uetřil neprovedením
díla, co vydělal jinak, nebo co úmyslně zamekal vydělat.
(2) Byl-li zhotovitel zdren v provádění díla
okolnostmi na straně objednatele, náleí mu za to přiměřená náhrada.
§ 642
(1) A do zhotovení díla můe objednatel od smlouvy
odstoupit; je vak povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce
ji vykonané, pokud zhotovitel nemůe jejich výsledek pouít jinak a nahradit
mu účelně vynaloené náklady.
(2) Objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i
tehdy, je-li zřejmé, e dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a
jestlie zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.
§ 643
(1) Záleí-li provedení díla ve zvlátních osobních
vlastnostech zhotovitele, ruí se smlouva jeho smrtí. Dědici zhotovitele se
mohou domáhat pouze zaplacení upotřebitelné hmoty připravené na dílo a části
odměny přiměřené upotřebitelným výsledkům vykonané práce.
(2) Smrt objednatele sama o sobě smlouvu neruí.
Oddíl druhý
Zvlátní ustanovení o zhotovení věci na zakázku
§ 644
Jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne
objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil, a
povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci.
§ 645
(1) Zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na
zakázku zhotovená při převzetí objednatelem, jako i za vady, které se
vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Stejně odpovídá za to, e věc má
vlastnosti objednatelem při zakázce vymíněné.
(2) Zhotovitel odpovídá za vady provedené zakázky,
jejich příčinou je vadnost materiálu dodaného objednatelem či nevhodnost jeho
pokynů, jestlie objednatele na vadnost materiálu či nevhodnost jeho pokynů
neupozornil.
§ 646
(1) Záruční doba je est měsíců.
(2) U věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich
uívalo po delí dobu, stanoví zvlátní předpisy záruční dobu delí ne est
měsíců; záruční doba přesahující est měsíců se můe týkat i jen některé
součástky. Zhotovitel je povinen vydat objednateli záruční list s vyznačením
záruční doby.
(3) U zhotovení stavby je záruční doba tři roky. Prováděcí
předpis můe stanovit, e u některých částí staveb můe být záruční doba
kratí, nejméně vak osmnáct měsíců.
§ 647
Záruční doba začíná běet ode dne převzetí věci.
Převzal-li objednatel věc a po dni, do kterého měl povinnost ji převzít, běí
záruční doba ji ode dne, kdy měl tuto povinnost.
§ 648
(1) Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, je objednatel
oprávněn poadovat bezplatné odstranění vady. Zhotovitel je povinen odstranit
vadu bez zbytečného odkladu.
(2) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která
brání tomu, aby věc mohla být podle objednávky řádně uívána jako věc bez vady,
má objednatel právo na zruení smlouvy. Toté právo mu přísluí u vad
odstranitelných, jestlie pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větí
počet vad nemůe věc řádně uívat. Jde-li o vadu neodstranitelnou, která vak
nebrání řádnému uívání věci podle objednávky, má objednatel právo na
přiměřenou slevu.
§ 649
Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u
zhotovitele v záruční době; jinak práva zaniknou. Doba od uplatnění práva ze
záruky a do provedení opravy se do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je
povinen vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jako i o
provedení opravy a době jejího trvání.
§ 650
(1) Objednatel je povinen převzít věc nejpozději do
jednoho měsíce od uplynutí doby, kdy věc měla být zhotovena, a byla-li věc
zhotovena později, do jednoho měsíce od jejího zhotovení. Neučiní-li tak, je
povinen zaplatit dohodnutý poplatek za uskladnění.
(2) Po uplynutí esti měsíců ode dne, kdy byla věc
zhotovena, můe zhotovitel s věcí volně nakládat. Pokud se mu nepodaří věc
zpeněit nebo jiným způsobem s ní účelně naloit, má zhotovitel právo, aby mu
objednatel zaplatil cenu zhotovení díla. Objednatel má právo na vrácení ceny za
pouitý materiál, který dodal na zhotovení věci. V případě zhotovení stavby má
zhotovitel vdy právo na zaplacení ceny za zhotovenou stavbu.
§ 651
Zhotovuje-li se objednateli stavba na objednávku,
odpovídá zhotovitel za pokození nebo zničení stavby a do převzetí zhotovené
stavby, ledae by ke kodě dolo i jinak.
Oddíl třetí
Zvlátní ustanovení o smlouvě o opravě a úpravě věci
§ 652
(1) Jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne
objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo
úpravu věci; zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za
opravu nebo úpravu věci.
(2) Opravou věci je činnost, kterou se zejména
odstraňují vady věci, následky jejího pokození nebo účinky jejího opotřebení.
Úpravou věci je činnost, kterou se zejména mění povrch věci nebo její
vlastnosti.
§ 653
(1) Zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená
oprava nebo úprava při převzetí věci objednatelem, jako i za vady, které se
vyskytnou po převzetí věci v záruční době.
(2) Zhotovitel odpovídá také za vady, jejich příčinou
je vadnost věci, která má být opravena nebo upravena, či nevhodnost pokynů
objednatele, jestlie ho na vadnost věci či nevhodnost pokynů neupozornil.
§ 654
(1) Záruční doba je tři měsíce, není-li sjednána nebo
zvlátními předpisy stanovena jinak; u stavebních prací je záruční doba nejméně
osmnáct měsíců.
(2) Jestlie účelem opravy nebo úpravy je, aby věc
mohla být i nadále po delí dobu uívána, stanoví zvlátní předpisy pro opravu
nebo úpravu věci záruční dobu delí ne tři měsíce, nebylo-li sjednáno jinak.
Záruční doba přesahující tři měsíce se můe týkat i jen některé součástky.
Zhotovitel je povinen vydat objednateli záruční list s vyznačením záruční doby.
(3) Prohláením v záručním listě vydaném objednateli
můe zhotovitel poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto
zákoně. V záručním listě určí zhotovitel podmínky a rozsah této záruky.
§ 655
(1) Je-li věc opravena nebo upravena vadně, má
objednatel právo na bezplatné odstranění vady. Zhotovitel je povinen vadu
odstranit nejdéle v dohodnuté lhůtě. Nelze-li vadu odstranit nebo neodstraní-li
ji zhotovitel v dohodnuté lhůtě, anebo vyskytne-li se vada znovu, má objednatel
právo na zruení smlouvy nebo na přiměřené sníení ceny opravy nebo úpravy.
(2) Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u
zhotovitele v záruční době; jinak zaniknou. Doba od uplatnění práva a po
provedení opravy nebo úpravy se do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen
vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jako i o provedení
opravy nebo úpravy a o době jejího trvání.
§ 656
(1) Objednatel je povinen vyzvednout si věc nejpozději
do jednoho měsíce od uplynutí doby, kdy oprava nebo úprava měla být provedena,
a byla-li provedena později, do jednoho měsíce od vyrozumění o jejím provedení.
Neučiní-li tak, je povinen zaplatit poplatek za uskladnění.
(2) Nevyzvedne-li si objednatel věc ve lhůtě esti
měsíců ode dne, kdy byl povinen ji vyzvednout, má zhotovitel právo věc prodat.
Je-li zhotoviteli známa adresa objednatele a jde-li o věc větí hodnoty, je
zhotovitel povinen o zamýleném prodeji objednatele předem vyrozumět a
poskytnout mu přiměřenou dodatečnou lhůtu k vyzvednutí věci.
(3) Dojde-li k prodeji nevyzvednuté věci, vyplatí
zhotovitel objednateli výtěek prodeje po odečtení ceny opravy nebo úpravy,
poplatku za uskladnění a nákladů prodeje. Právo na výtěek prodeje musí
objednatel uplatnit u zhotovitele.
HLAVA PÁTÁ
SMLOUVA O PŮJČCE
§ 657
Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dluníkovi věci
určené podle druhu, zejména peníze, a dluník se zavazuje vrátit po uplynutí
dohodnuté doby věci stejného druhu.
§ 658
(1) Při půjčce peněité lze dohodnout úroky.
(2) Při půjčce nepeněité lze ujednat místo úroků
plnění přiměřeného větího mnoství nebo věcí lepí jakosti, zpravidla tého
druhu.
HLAVA ESTÁ
SMLOUVA O VÝPŮJČCE
§ 659
Smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po
dohodnutou dobu bezplatně uívat.
§ 660
Půjčitel je povinen předat vypůjčiteli věc ve stavu
způsobilém k řádnému uívání. Ustanovení § 617 platí přiměřeně i pro uívání
věci.
§ 661
(1) Vypůjčitel je oprávněn uívat věc řádně a v
souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouí; je
povinen chránit ji před pokozením, ztrátou nebo zničením.
(2) Není-li dohodnuto jinak, nesmí vypůjčitel
přenechat věc k uívání jinému.
§ 662
(1) Vypůjčitel je povinen věc vrátit, jakmile ji
nepotřebuje, nejpozději vak do konce stanovené doby zapůjčení.
(2) Půjčitel můe poadovat vrácení věci i před
skončením stanovené doby zapůjčení, jestlie vypůjčitel věc neuívá řádně nebo
jestlie ji uívá v rozporu s účelem, kterému slouí.
HLAVA SEDMÁ
NÁJEMNÍ SMLOUVA
Oddíl první
Obecná ustanovení
§ 663
Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu
nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) uíval nebo z ní bral i uitky.
§ 664
Pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc
nájemci ve stavu způsobilém smluvenému uívání, nebo nebyl-li způsob uívání
smluven, uívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udrovat.
§ 665
(1) Nájemce je oprávněn uívat věc způsobem stanoveným
ve smlouvě; nebylo-li dohodnuto jinak, přiměřeně povaze a určení věci.
Pronajímatel je oprávněn poadovat přístup k věci za účelem kontroly, zda
nájemce uívá věc řádným způsobem.
(2) Nájemce je povinen věc uívat pouze v případě, e
tak bylo smluveno, nebo e neuíváním by byla věc znehodnocena více ne jejím
uíváním.
§ 666
(1) Nájemce je oprávněn dát pronajatou věc do
podnájmu, nestanoví-li smlouva jinak.
(2) Dá-li nájemce věc do podnájmu v rozporu se
smlouvou, pronajímatel má právo odstoupit od smlouvy.
§ 667
(1) Změny na věci je nájemce oprávněn provádět jen se
souhlasem pronajímatele. Úhradu nákladů s tím spojených můe nájemce poadovat
jen v případě, e se k tomu pronajímatel zavázal. Nestanoví-li smlouva jinak,
je oprávněn poadovat úhradu nákladů a po ukončení nájmu po odečtení
znehodnocení změn, k němu v mezidobí dolo v důsledku uívání věci. Dal-li
pronajímatel souhlas se změnou, ale nezavázal se k úhradě nákladů, můe nájemce
poadovat po skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýila hodnota věci.
(2) Provede-li nájemce změny na věci bez souhlasu
pronajímatele, je povinen po skončení nájmu uvést věc na své náklady do
původního stavu. Hrozí-li v důsledku prováděných změn na věci pronajímateli
značná koda, je pronajímatel oprávněn odstoupit od smlouvy.
§ 668
(1) Nájemce je povinen oznámit pronajímateli bez
zbytečného odkladu potřeby oprav, které má provést pronajímatel. Při poruení
této povinnosti odpovídá nájemce za kodu tím způsobenou a nemá nároky, které
by mu jinak přísluely pro nemonost nebo omezenou monost uívat věc pro vady
věci, je nebyly včas pronajímateli oznámeny.
(2) Nájemce je povinen snáet omezení v uívání
pronajaté věci v rozsahu nutném pro provedení oprav a udrování věci.
§ 669
Jestlie nájemce vynaloil na věc náklady při opravě,
ke které je povinen pronajímatel, má nárok na náhradu těchto nákladů, jestlie
oprava byla provedena se souhlasem pronajímatele nebo jestlie pronajímatel bez
zbytečného odkladu opravu neobstaral, ačkoli mu byla oznámena její potřeba.
Jinak můe nájemce poadovat jen to, o co se pronajímatel obohatil.
§ 670
Nájemce je povinen pečovat o to, aby na věci nevznikla
koda. Je povinen dát věc pojistit, jen jestlie to stanoví smlouva.
Oddíl druhý
Nájemné
§ 671
(1) Nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy,
jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě
pronajaté věci a způsobu jejího uívání.
(2) Není-li dohodnuto nebo zvlátními předpisy
stanoveno jinak, platí se nájemné ze zemědělských nebo lesních pozemků půlročně
pozadu 1. dubna a 1. října, při ostatních nájmech měsíčně pozadu.
§ 672
(1) Na zajitění nájemného má pronajímatel nemovitosti
zástavní právo k movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci
nebo osobám, které s ním ijí ve společné domácnosti, s výjimkou věcí
vyloučených z výkonu rozhodnutí.
(2) Zástavní právo zanikne, jsou-li věci odstraněny
dříve, ne byly sepsány soudním vykonavatelem, ledae by byly odstraněny na
úřední příkaz a pronajímatel ohlásí svá práva u soudu do osmi dnů po výkonu.
Stěhuje-li se nájemce nebo jsou-li odstraňovány věci, přestoe nájemné není
zaplaceno nebo zajitěno, můe pronajímatel zadret věci na vlastní nebezpečí,
do osmi dnů vak musí ádat o soupis soudním vykonavatelem, nebo musí věci
vydat.
§ 673
Nájemce není povinen platit nájemné, pokud pro vady
věci, které nezpůsobil, nemohl pronajatou věc uívat způsobem dohodnutým, nebo
nebyl-li způsob uívání dohodnut přiměřeně povaze a určení věci, anebo
nemohl-li z uvedených příčin při nájmu zemědělských nebo lesních pozemků
docílit ádný výnos.
§ 674
Můe-li nájemce uívat pronajatou věc z důvodů
uvedených v § 673 pouze omezeně nebo jestlie při nájmu zemědělských nebo
lesních pozemků uitky z věci klesly z uvedených důvodů pod polovinu běného
výnosu, má nájemce nárok na přiměřenou slevu z nájemného. Pronajímatel si vak
musí započíst náklad, který uetřil, a cenu výhod, které měl z toho, e nájemce
věc uíval jen omezeně.
§ 675
Právo na prominutí nebo na poskytnutí slevy z
nájemného musí být uplatněno u pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo
zanikne, nebude-li uplatněno do esti měsíců ode dne, kdy dolo ke skutečnostem
toto právo zakládajícím.
Oddíl třetí
Skončení nájmu
§ 676
(1) Nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl
sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak.
(2) Uívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a
pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení
nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za tých podmínek,
za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delí ne rok se
obnovuje vdy na rok, nájem sjednaný na dobu kratí se obnovuje na tuto dobu.
§ 677
(1) Zruit nájemní smlouvu sjednanou na neurčitou dobu
lze, nedojde-li k dohodě pronajímatele s nájemcem, pouze výpovědí.
(2) Nájemní smlouvu lze vypovědět při nájmech pozemků
patřících do zemědělského půdního fondu nebo lesního půdního fondu 5
v jednoroční lhůtě, a to ke dni 1. října běného roku; při nájmech jiných
nemovitostí v tříměsíční lhůtě, při nájmu movitých věcí v jednoměsíční lhůtě.
§ 678
Ustanovení o výpovědní době, vyklizení a odevzdání
platí pouze tehdy, není-li smlouvou nebo zvlátními předpisy stanoveno jinak.
§ 679
(1) Nájemce je oprávněn odstoupit od smlouvy kdykoliv,
byla-li pronajatá věc předána ve stavu nezpůsobilém ke smluvenému nebo
obvyklému uívání, anebo stane-li se později - ani by nájemce poruil svoji
povinnost - nezpůsobilou ke smluvenému nebo obvyklému uívání, stane-li se
neupotřebitelnou anebo bude-li mu odňata taková část věci, e by tím byl zmařen
účel smlouvy.
(2) Jsou-li místnosti, které byly pronajaty k obývání
nebo k tomu, aby se v nich zdrovali lidé, zdraví závadné, má nájemce toto právo
i tehdy, věděl-li o tom při uzavření smlouvy. Práva odstoupit od smlouvy se
nelze předem vzdát.
(3) Pronajímatel můe kdykoli odstoupit od smlouvy,
uívá-li nájemce přes písemnou výstrahu pronajatou věc nebo trpí-li uívání
věci takovým způsobem, e pronajímateli vzniká koda, nebo e mu hrozí značná
koda. Nejde-li o byt nebo nebytový prostor, můe pronajímatel také odstoupit
od smlouvy, jestlie nájemce, ač upomenut, nezaplatil splatné nájemné ani do
splatnosti dalího nájemného, a je-li tato doba kratí ne tři měsíce, do tří
měsíců, nebo jestlie s ohledem na pravomocné rozhodnutí přísluného orgánu je
třeba pronajatou věc vyklidit.
§ 680
(1) Zničením pronajaté věci nájemní smlouva zaniká.
(2) Dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci,
vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn
zprostit se svých závazků vůči dřívějímu vlastníku, jakmile mu byla změna
oznámena nebo nabyvatelem prokázána.
(3) Dojde-li ke změně vlastnictví k nemovité věci,
můe z tohoto důvodu vypovědět nájemní smlouvu pouze nájemce, a to i tehdy,
byla-li smlouva uzavřena na dobu určitou; výpověď vak musí podat v nejbliím
výpovědním období, pokud je zákonem nebo dohodou stanoveno. Při změně
vlastnictví k movité věci můe smlouvu vypovědět i nabyvatel.
§ 681
Po podané výpovědi nebo tři měsíce před skončením
nájmu a předáním věci je nájemce nemovité věci povinen, není-li dohodnuto
jinak, umonit zájemci o pronajmutí její prohlídku v přítomnosti pronajímatele
nebo jeho zástupce. Nájemce nesmí být prohlídkou zbytečně obtěován.
§ 682
Skončí-li nájem, je nájemce povinen vrátit pronajatou
věc ve stavu odpovídajícím sjednanému způsobu uívání věci; nebyl-li způsob
uívání výslovně smluven, ve stavu, v jakém ji převzal, s přihlédnutím k
obvyklému opotřebení.
§ 683
(1) Dolo-li k pokození nebo nadměrnému opotřebení
pronajaté věci v důsledku jejího zneuití, odpovídá nájemce i za kody
způsobené osobami, kterým umonil k pronajaté věci přístup; za náhodu vak
neodpovídá.
(2) Domáhat se náhrady lze pouze do esti měsíců od
vrácení pronajaté věci; jinak nárok zanikne.
§ 684
Uplatňuje-li třetí osoba k věci práva, je jsou
neslučitelná s právy nájemce, je pronajímatel povinen učinit potřebná právní
opatření k jeho ochraně. Jestlie tak pronajímatel v přiměřené lhůtě neučiní,
nebo nejsou-li jeho opatření úspěná, můe nájemce odstoupit od smlouvy.
Oddíl čtvrtý
Zvlátní ustanovení o nájmu bytu
§ 685
(1) Nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou
pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do uívání, a to na dobu určitou
nebo bez určení doby uívání. Nájem bytu je chráněn; pronajímatel jej můe
vypovědět jen z důvodů stanovených v zákoně.
(2) Nájemní smlouvu o nájmu drustevního bytu lze
uzavřít za podmínek upravených ve stanovách bytového drustva.
(3) Zákony národních rad stanoví, co se rozumí
sluebním bytem, bytem zvlátního určení a bytem v domech zvlátního určení a
za jakých podmínek lze uzavřít nájemní smlouvu o nájmu sluebního bytu, o nájmu
bytu zvlátního určení a o nájmu bytu v domech zvlátního určení.
§ 686
(1) Nájemní smlouva musí obsahovat označení bytu, jeho
přísluenství, rozsah jejich uívání a způsob výpočtu nájemného a úhrady za
plnění spojená s uíváním bytu nebo jejich výi. Nájemní smlouva musí mít
písemnou formu.
(2) Není-li doba nájmu dohodnuta, má se za to, e
smlouva o nájmu byla uzavřena na dobu neurčitou.
Práva a povinnosti z nájmu bytu
§ 687
(1) Pronajímatel je povinen předat nájemci byt ve
stavu způsobilém k řádnému uívání a zajistit nájemci plný a neruený výkon
práv spojených s uíváním bytu.
(2) Nestanoví-li nájemní smlouva jinak, drobné opravy
v bytě související s jeho uíváním a náklady spojené s běnou údrbou hradí
nájemce. Pojem drobných oprav a nákladů spojených s běnou údrbou bytu
upravuje zvlátní předpis.
(3) Práva a povinnosti nájemce - člena drustva -
pokud jde o provádění drobných oprav v bytě a pokud jde o úhradu nákladů spojených
s běnou údrbou bytu, upravují stanovy drustva.
§ 688
Nájemce bytu a osoby, které ijí s nájemcem ve
společné domácnosti, mají vedle práva uívat byt i právo uívat společné
prostory a zařízení domu, jako i poívat plnění, jejich poskytování je s
uíváním bytu spojeno.
§ 689
Nájemce je povinen uívat byt, společné prostory a
zařízení domu řádně a řádně poívat plnění, jejich poskytování je spojeno s
uíváním bytu.
§ 690
Nájemci jsou povinni při výkonu svých práv dbát, aby v
domě bylo vytvořeno prostředí zajiující ostatním nájemcům výkon jejich práv.
§ 691
Nesplní-li pronajímatel svoji povinnost odstranit
závady bránící řádnému uívání bytu, nebo jimi je výkon nájemcova práva
ohroen, má nájemce právo po předchozím upozornění pronajímatele závady
odstranit v nezbytné míře a poadovat od něj náhradu účelně vynaloených
nákladů. Právo na náhradu musí uplatnit u pronajímatele bez zbytečného odkladu.
Právo zanikne, nebylo-li uplatněno do esti měsíců od odstranění závad.
§ 692
(1) Nájemce je povinen oznámit bez zbytečného odkladu
pronajímateli potřebu těch oprav v bytě, které má nést pronajímatel, a umonit
jejich provedení; jinak odpovídá za kodu, která nesplněním této povinnosti
vznikla.
(2) Nepostará-li se nájemce o včasné provedení
drobných oprav a běnou údrbu bytu, má pronajímatel právo učinit tak po
předchozím upozornění nájemce na svůj náklad sám a poadovat od něj náhradu.
(3) Nájemce je povinen po předchozí písemné výzvě
umonit pronajímateli nebo jím pověřené osobě, aby provedl instalaci a údrbu
zařízení pro měření a regulaci tepla, teplé a studené vody, jako i odpočet
naměřených hodnot. Stejně je povinen umonit přístup k dalím technickým
zařízením, pokud jsou součástí bytu a patří pronajímateli.
§ 693
Nájemce je povinen odstranit závady a pokození, které
způsobil v domě sám nebo ti, kdo s ním bydlí. Nestane-li se tak, má
pronajímatel právo po předchozím upozornění nájemce závady a pokození
odstranit a poadovat od nájemce náhradu.
§ 694
Nájemce nesmí provádět stavební úpravy ani jinou
podstatnou změnu v bytě bez souhlasu pronajímatele, a to ani na svůj náklad. V
případě poruení této povinnosti je pronajímatel oprávněn poadovat, aby
nájemce provedené úpravy a změny bez odkladu odstranil.
§ 695
Pronajímatel je oprávněn provádět stavební úpravy bytu
a jiné podstatné změny v bytě pouze se souhlasem nájemce. Tento souhlas lze
odepřít jen z váných důvodů. Provádí-li pronajímatel takové úpravy na příkaz
přísluného orgánu státní správy, je nájemce povinen jejich provedení umonit;
jinak odpovídá za kodu, která nesplněním této povinnosti vznikla.
Nájemné a úhrada za plnění poskytovaná s uíváním bytu
§ 696
(1) Způsob výpočtu nájemného, úhrady za plnění
poskytovaná s uíváním bytu, způsob jejich placení, jako i případy, ve kterých
je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýit nájemné, úhradu za plnění
poskytovaná s uíváním bytu, a změnit dalí podmínky nájemní smlouvy, stanoví
zvlátní právní předpis.
(2) Úhrada za plnění poskytovaná s uíváním bytu nebo
záloha na ně se platí spolu s nájemným, nebude-li účastníky dohodnuto nebo
právním předpisem stanoveno jinak.
§ 697
Nezaplatí-li nájemce nájemné nebo úhradu za plnění
poskytovaná s uíváním bytu do pěti dnů po její splatnosti, je povinen zaplatit
pronajímateli poplatek z prodlení.
§ 698
(1) Nájemce má právo na přiměřenou slevu z nájemného,
dokud pronajímatel přes jeho upozornění neodstraní v bytě nebo v domě závadu,
která podstatně nebo po delí dobu zhoruje jejich uívání. Právo na přiměřenou
slevu z nájemného má nájemce i tehdy, jestlie nebyla poskytována plnění
spojená s uíváním bytu, nebo byla poskytována vadně, a jestlie se v důsledku
toho uívání bytu zhorilo.
(2) Stejné právo má nájemce, jestlie stavebními
úpravami v domě se podstatně nebo po delí dobu zhorí podmínky uívání bytu
nebo domu.
(3) Nájemce má právo na přiměřenou slevu z úhrady za
plnění poskytovaná s uíváním bytu, pokud je pronajímatel řádně a včas
neposkytuje.
§ 699
Právo na slevu z nájemného nebo z úhrady za plnění
poskytovaná s uíváním bytu je třeba uplatnit u pronajímatele bez zbytečného
odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno do esti měsíců od odstranění
závad.
Společný nájem bytu
§ 700
(1) Byt můe být ve společném nájmu více osob.
Společní nájemci mají stejná práva a povinnosti.
(2) Společný nájem vzniká té dohodou mezi dosavadním
nájemcem, dalí osobou a pronajímatelem.
(3) U drustevního bytu můe společný nájem vzniknout
jen mezi manely.
§ 701
(1) Běné věci, týkající se společného nájmu bytu,
můe vyřizovat kadý ze společných nájemců. V ostatních věcech je třeba
souhlasu vech; jinak je právní úkon neplatný.
(2) Z právních úkonů týkajících se společného nájmu
bytu jsou oprávněni a povinni vichni společní nájemci společně a nerozdílně.
§ 702
(1) Dojde-li mezi společnými nájemci k neshodě o
právech a povinnostech vyplývajících ze společného nájmu bytu, rozhodne na
návrh některého z nich soud.
(2) Soud můe v případech zvlátního zřetele hodných na
návrh společného nájemce zruit právo společného nájmu bytu, vznikne-li jím
nezaviněný stav, který brání společnému uívání bytu společnými nájemci.
Zároveň určí, který ze společných nájemců nebo kteří z nich budou byt dále
uívat.
Společný nájem bytu manely
§ 703
(1) Jestlie se za trvání manelství manelé nebo
jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manely.
(2) Vznikne-li jen jednomu z manelů za trvání
manelství právo na uzavření smlouvy o nájmu drustevního bytu, vznikne se
společným nájmem bytu manely i společné členství manelů v drustvu; z tohoto
členství jsou oba manelé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestlie
manelé spolu trvale neijí.
§ 704
(1) Stal-li se některý z manelů nájemcem bytu před
uzavřením manelství, vznikne oběma manelům společný nájem bytu uzavřením
manelství.
(2) Toté platí, vzniklo-li před uzavřením manelství
některému z manelů právo na uzavření smlouvy o nájmu drustevního bytu.
§ 705
(1) Nedohodnou-li se rozvedení manelé o nájmu bytu,
soud na návrh jednoho z nich rozhodne, e se zruuje právo společného nájmu
bytu. Současně určí, který z manelů bude byt dále uívat jako nájemce.
(2) Nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu
drustevního bytu jeden z rozvedených manelů před uzavřením manelství,
zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem; právo byt uívat zůstane tomu z
manelů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manelství. V ostatních
případech společného nájmu drustevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se
rozvedení manelé, na návrh jednoho z nich o zruení tohoto práva, jako i o
tom, kdo z nich bude jako člen drustva dále nájemcem bytu; tím zanikne i
společné členství rozvedených manelů v drustvu.
(3) Při rozhodování o dalím nájmu bytu vezme soud
zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele.
Přechod nájmu bytu
§ 706
(1) Jestlie nájemce zemře a nejde-li o byt ve
společném nájmu manelů, stávají se nájemci (společnými nájemci) jeho děti,
vnuci, rodiče, sourozenci, ze a snacha, kteří prokáí, e s ním ili v den
jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Nájemci (společnými
nájemci) se stávají také ti, kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého
nájemce nebo na něho byli odkázáni výivou, jestlie prokáí, e s ním ili ve
společné domácnosti aspoň po dobu tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt.
(2) Jestlie zemře nájemce drustevního bytu a
nejde-li o byt ve společném nájmu manelů, přechází smrtí nájemce jeho členství
v drustvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl.
§ 707
(1) Zemře-li jeden z manelů, kteří byli společnými
nájemci bytu, stane se jediným nájemcem pozůstalý manel.
(2) Jde-li o byt drustevní, zanikne smrtí jednoho z
manelů společný nájem bytu manely. Bylo-li právo na drustevní byt nabyto za
trvání manelství, zůstává členem drustva pozůstalý manel a jemu náleí
členský podíl; k tomu přihlédne soud v řízení o dědictví. Jestlie zemřel
manel, který nabyl právo na drustevní byt před uzavřením manelství, přechází
jeho smrtí členství v drustvu a nájem drustevního bytu na toho dědice, jemu
připadl členský podíl. Jde-li o více předmětů nájmu, můe členství zůstavitele
přejít na více dědiců.
(3) Zemře-li jeden ze společných nájemců, přechází
jeho právo na ostatní společné nájemce.
§ 708
Ustanovení § 706 odst. 1 a § 707 odst. 1 platí i v
případě, jestlie nájemce opustí trvale společnou domácnost.
§ 709
Ustanovení § 703 a 708 neplatí pro byty sluební, pro
byty zvlátního určení a pro byty v domech zvlátního určení.
Zánik nájmu bytu
§ 710
(1) Nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi
pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí.
(2) V případě, e nájem bytu byl sjednán na určitou
dobu, skončí také uplynutím této doby.
(3) V písemné výpovědi musí být uvedena lhůta, kdy má
nájem skončit, a to nejméně tři měsíce tak, aby skončila ke konci kalendářního
měsíce.
§ 711
(1) Pronajímatel můe vypovědět nájem bytu jen s
přivolením soudu z těchto důvodů:
a) potřebuje-li pronajímatel byt pro sebe,
manela, pro své děti, vnuky, zetě nebo snachu, své rodiče nebo sourozence;
b) jestlie nájemce přestal vykonávat práci pro
pronajímatele a pronajímatel potřebuje sluební byt pro jiného nájemce, který
pro něho bude pracovat;
c) jestlie nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí,
přes písemnou výstrahu hrubě poruují dobré mravy v domě;
d) jestlie nájemce hrubě poruuje své povinnosti
vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, e nezaplatil nájemné nebo úhradu za
plnění poskytovaná s uíváním bytu za dobu delí ne tři měsíce;
e) je-li potřebné z důvodu veřejného zájmu s
bytem nebo s domem naloit tak, e byt nelze uívat nebo vyaduje-li byt nebo
dům opravy, při jejich provádění nelze byt nebo dům delí dobu dále uívat;
f) jde-li o byt, který souvisí stavebně s
prostory, určenými k provozování obchodu nebo jiné podnikatelské činnosti a
nájemce nebo vlastník těchto nebytových prostor chce tento byt uívat;
g) má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma
případů, e na něm nelze spravedlivě poadovat, aby uíval pouze jeden byt;
h) neuívá-li nájemce byt bez váných důvodů a
nebo ho bez závaných důvodů uívá jen občas;
i) jde-li o byt zvlátního určení nebo o
byt v domě zvlátního určení a nájemce není zdravotně postiená osoba.
(2) Jestlie soud přivolí k výpovědi z nájmu bytu,
určí současně, ke kterému datu nájemní poměr skončí; přitom přihlédne k
výpovědní lhůtě (§ 710). Výpovědní lhůta počne běet a prvním dnem
kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku. Soud současně té
rozhodne, e nájemce je povinen byt vyklidit nejpozději do 15 dnů po uplynutí
výpovědní lhůty. Má-li nájemce právo na náhradní byt (náhradní ubytování),
rozhodne soud, e nájemce je povinen vyklidit byt do 15 dnů po zajitění
náhradního bytu, a stačí-li poskytnutí náhradního ubytování, do 15 dnů po
zajitění náhradního ubytování.
(3) Dojde-li k přivolení k výpovědi z důvodů uvedených
pod písmeny a), b), e) a f), můe soud v odůvodněných případech uloit
pronajímateli povinnost nahradit nájemci stěhovací náklady, je určí.
(4) Jde-li o byt zvlátního určení nebo o byt v domě
zvlátního určení, lze vypovědět nájem podle odstavce 1 jen po předchozím
souhlasu toho, kdo svým nákladem takový byt zřídil, nebo jeho právního nástupce
nebo souhlasu přísluného orgánu republiky, který podle zákonů národních rad
uzavření smlouvy o jeho nájmu doporučil.
(5) Jestlie pronajímatel bez váných důvodů nevyuil
vyklizeného bytu k účelu, pro který soud k výpovědi nájmu přivolil, můe soud
na návrh nájemce rozhodnout, e pronajímatel je povinen dodatečně uhradit
nájemci, který byt uvolnil, stěhovací náklady a dalí náklady spojené s
potřebnou úpravou náhradního bytu. Soud můe dále uloit pronajímateli, aby
nájemci uhradil rozdíl ve výi nájemného z dosavadního bytu a z bytu
náhradního, a za dobu pěti let, počínaje měsícem, v něm se nájemce
přestěhoval do náhradního bytu, nejdéle vak do doby, kdy nájemce ukončil nájem
náhradního bytu. Právo nájemce na úhradu rozdílu v nájemném se v období pěti
let nepromlčí. Jiné nároky nájemce nejsou tím dotčeny.
§ 712
(1) Bytovými náhradami jsou náhradní byt a náhradní
ubytování.
(2) Náhradním bytem je byt, který podle velikosti a
vybavení zajiuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti.
Skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle § 711 odst. 1
písm. a), b), e), f) a i), má nájemce právo na náhradní byt, který je podle
místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má vyklidit (přiměřený
náhradní byt). Soud můe z důvodů zvlátního zřetele hodných rozhodnout, e
nájemce má právo na náhradní byt o mení podlahové ploe ne vyklizovaný byt. Skončil-li
nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle § 711 odst. 1 písm. b) a
nájemce přestal vykonávat práci pro pronajímatele bez váných důvodů, stačí při
vyklizení poskytnout přístřeí; soud můe rozhodnout, e z důvodů zvlátního
zřetele hodných má nájemce právo na náhradní byt o mení podlahové ploe, nií
kvalitě a méně vybavený, popřípadě i byt mimo obec, ne je vyklizovaný byt,
nebo právo na náhradní ubytování.
(3) V případech podle § 705 odst. 2 věty prvé postačí
rozvedenému manelovi, který je povinen byt vyklidit, poskytnout náhradní
ubytování; soud vak z důvodů zvlátního zřetele hodných rozhodne, e rozvedený
manel má právo na náhradní byt. V případech podle § 705 odst. 1 a odst. 2 věta
druhá má rozvedený manel právo na náhradní byt; soud můe, jsou-li proto
důvody zvlátního zřetele hodné, rozhodnout, e rozvedený manel má právo jen
na náhradní ubytování.
(4) Náhradním ubytováním se rozumí byt o jedné
místnosti nebo pokoj ve svobodárně nebo podnájem v zařízené nebo nezařízené
části bytu jiného nájemce.
(5) Skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele
podle § 711 odst. 1 písm. c), d), g) a h), stačí při vyklizení poskytnout
přístřeí. Jde-li o rodinu s nezletilými dětmi a skončil-li nájemní poměr
výpovědí pronajímatele podle § 711 odst. 1 písm. c) a d), můe soud, jsou-li
pro to důvody zvlátního zřetele hodné, rozhodnout, e nájemce má právo na
náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt. Přístřeím se rozumí provizorium
do doby, ne si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho
bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby.
(6) Pokud má nájemce právo na bytovou náhradu, není
tento nájemce povinen se z bytu vystěhovat a byt vyklidit, dokud pro něj není
odpovídající bytová náhrada zajitěna; společní nájemci mají nárok jen na jednu
bytovou náhradu.
§ 712a
V období mezi skončením nájemního poměru a posledním
dnem lhůty k vyklizení bytu mají pronajímatel a osoba, její nájemní poměr
skončil, práva a povinnosti v rozsahu odpovídajícím ustanovením § 687 a 699 a
přiměřeně § 700 a § 702 odst. 1.
§ 713
(1) Jestlie sluební byt po smrti nájemce nebo po
rozvodu jeho manelství uívají dále manel, popřípadě osoby uvedené v § 706
odst. 1, nejsou povinny se z bytu vystěhovat, dokud jim není zajitěn přiměřený
náhradní byt. To platí i v případě, jestlie nájemce sluebního bytu opustí
trvale společnou domácnost. V odůvodněných případech soud můe rozhodnout, e
stačí náhradní byt o mení podlahové ploe, nií kvalitě a méně vybavený,
popřípadě i byt mimo obec, ne je vyklizovaný byt nebo náhradní ubytování.
(2) Ustanovení odstavce 1 se přiměřeně pouije i na
byty zvlátního určení a byty v domech zvlátního určení.
§ 714
Zánikem členství osoby v bytovém drustvu zanikne její
nájem bytu. Nájemce drustevního bytu není povinen se z bytu vystěhovat, pokud
mu není zajitěna bytová náhrada za podmínek stanovených v § 712. Vrácení
členského podílu se můe člen domáhat teprve po vystěhování z bytu, a to ve
lhůtě dané stanovami drustva.
Úprava práv nájemců při vzájemné výměně bytu
§ 715
Se souhlasem pronajímatelů se mohou nájemci dohodnout
o výměně bytu. Souhlas i dohoda musí mít písemnou formu. Odepře-li pronajímatel
bez závaných důvodů souhlas s výměnou bytu, můe soud na návrh nájemce
rozhodnutím nahradit projev vůle pronajímatele.
§ 716
(1) Právo na splnění dohody o výměně bytu musí být
uplatněno u soudu do tří měsíců ode dne, kdy byl s dohodou vysloven souhlas;
jinak právo zanikne.
(2) Nastanou-li dodatečně u některého z účastníků
takové závané okolnosti, e není mono splnění dohody na něm spravedlivě
poadovat, můe od dohody odstoupit; musí vak tak učinit bez zbytečného
odkladu. Povinnost k náhradě kody tím není dotčena.
Oddíl pátý
Nájem obytných místností v zařízeních určených k
trvalému bydlení
§ 717
(1) V zařízeních určených k trvalému bydlení vzniká
nájem obytné místnosti nájemní smlouvou uzavřenou mezi pronajímatelem a
nájemcem.
(2) Jsou-li na uívání tée místnosti uzavřeny nájemní
smlouvy s více nájemci, je kadý z nich samostatným nájemcem, a to v rozsahu,
který mu byl v dohodě vymezen.
§ 718
Je-li nájemce povinen se z obytné místnosti
vystěhovat, stačí mu poskytnout náhradní ubytování, pokud nájemní smlouvou
nebylo účastníky dohodnuto něco jiného.
Oddíl estý
Podnájem bytu (části bytu)
§ 719
(1) Pronajatý byt nebo jeho část lze jinému přenechat
do podnájmu na dobu určenou ve smlouvě o podnájmu nebo bez časového určení jen
s písemným souhlasem pronajímatele. Poruení této povinnosti se povauje za
poruení povinnosti podle § 711 odstavce 1 písm. d). Smlouva o podnájmu
upravuje podmínky skončení podnájmu, zejména monost dát výpověď ze strany
pronajímatele; nebylo-li dohodnuto jinak, platí, e podnájem lze vypovědět bez
uvedení důvodů ve lhůtě podle § 710 odst. 3.
(2) Byl-li podnájem sjednán na určitou dobu, skončí
také uplynutím této doby.
(3) Po skončení podnájmu podnájemce nemá právo na
náhradní podnájem.
Oddíl sedmý
Nájem a podnájem nebytových prostor
§ 720
Nájem a podnájem nebytových prostor je upraven
zvlátním zákonem 6
Oddíl osmý
Zvlátní ustanovení o podnikatelském nájmu věcí
movitých
§ 721
(1) Má-li věc, která byla pronajata, vady, pro které
ji nelze řádně uívat, nebo které takové uívání ztěují, má nájemce právo, aby
mu byla poskytnuta jiná věc slouící tému účelu. Kromě toho má právo na
prominutí nájemného nebo na slevu z nájemného za dobu, po kterou věc nemohl pro
její vadu řádně uívat buď vůbec, nebo jen za ztíených podmínek.
(2) Právo na prominutí nebo na slevu z nájemného musí
být uplatněno u pronajímatele nejpozději do konce doby, na kterou byl nájem
sjednán.
§ 722
(1) Za opotřebení věci způsobené řádným uíváním
nájemce neodpovídá.
(2) Vzniklé pokození, ztrátu nebo zničení věci je
nájemce povinen ohlásit pronajímateli bez zbytečného odkladu. Povinnost nájemce
nahradit kodu se řídí ustanoveními tohoto zákona o odpovědnosti za kodu;
nájemce vak neodpovídá za kodu, která vznikla tím, e ten, kdo věc pronajal,
nesplnil povinnost uloenou ustanovením § 617.
§ 723
(1) Vrátí-li nájemce věc po době dohodnuté ve smlouvě,
je povinen platit nájemné a do vrácení věci. Je-li nájemce s vrácením věci v
prodlení, je povinen zaplatit té poplatek z prodlení.
(2) Jestlie se věc ztratila nebo byla zničena, je
nájemce povinen platit nájemné a poplatek z prodlení, bylo-li jeho placení
dohodnuto, dokud ztrátu nebo zničení věci pronajímateli neohlásil nebo dokud se
o tom pronajímatel jinak nedozvěděl.
HLAVA OSMÁ
PŘÍKAZNÍ SMLOUVA
Oddíl první
Obecná ustanovení
§ 724
Příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, e pro
příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost.
Povinnosti příkazníka
§ 725
Příkazník je povinen jednat při plnění příkazu podle
svých schopností a znalostí. Od pokynů příkazcových se příkazník můe odchýlit
jen tehdy, je-li to nezbytné v zájmu příkazce a nemůe-li včas obdret jeho
souhlas; jinak odpovídá za kodu.
§ 726
Příkazník je povinen provést příkaz osobně. Svěří-li
provedení příkazu jinému, odpovídá, jako by příkaz prováděl sám; dovolil-li
vak příkazce, aby si ustanovil zástupce, nebo byl-li tento nezbytně nutný,
odpovídá příkazník pouze za zavinění při volbě zástupce.
§ 727
Příkazník je povinen podat příkazci na jeho ádost
vechny zprávy o postupu plnění příkazu a převést na příkazce vechen uitek z
provedeného příkazu; po provedení příkazu předloí příkazci vyúčtování.
Povinnosti příkazce
§ 728
Příkazce je povinen, není-li jinak dohodnuto,
poskytnout příkazníkovi předem na jeho ádost přiměřené prostředky nezbytné ke
splnění příkazu a nahradit příkazníkovi potřebné a uitečné náklady, vynaloené
při provádění příkazu, a to i kdy se výsledek nedostavil.
§ 729
(1) Příkazce je dále povinen nahradit příkazníkovi
kromě zaviněné kody i tu kodu, která vznikla v souvislosti s výkonem příkazu.
(2) Utrpí-li příkazník při výkonu příkazu kodu jen
náhodou, můe se domáhat náhrady pouze tehdy, zavázal-li se provést příkaz
bezplatně; nedostane vak více, ne by mu náleelo jako obvyklá odměna, kdyby
byla sjednána.
§ 730
(1) Příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi odměnu
pouze tehdy, jestlie byla dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k
povolání příkazníka.
(2) Příkazce je povinen poskytovat odměnu, i kdy
výsledek nenastal, ledae nezdar jednání byl způsoben poruením povinnosti
příkazníka.
Zánik příkazní smlouvy
§ 731
Pro zánik příkazní smlouvy se pouijí přiměřeně
ustanovení o zániku plné moci (§ 33b).
§ 732
Zanikla-li příkazní smlouva odvoláním, je příkazce
povinen nahradit příkazníku náklady vzniklé do odvolání, utrpěnou kodu a
přísluí-li příkazníkovi odměna, i její část odpovídající provedené práci. To
platí i tehdy, bylo-li dokončení příkazního jednání zmařeno náhodou, ke které
nedal příkazník podnět.
Oddíl druhý
Smlouva o obstarání věci
§ 733
Smlouvou o obstarání věci se obstaratel zavazuje
objednateli obstarat určitou věc. Obstaratel má právo věc obstarat i
prostřednictvím jiné osoby. Objednatel je povinen obstarateli za obstarání věci
poskytnout odměnu.
§ 734
O uzavření smlouvy musí obstaratel vydat objednateli
písemné potvrzení, ve kterém musí být uveden předmět obstarání, jeho cena a
doba obstarání.
§ 735
Objednatel můe a do obstarání věci od smlouvy
odstoupit; musí vak obstarateli nahradit účelně vynaloené náklady a jinou
újmu vzniklou obstarateli, pokud jí obstaratel nemohl zabránit. Tím není dotčen
nárok na uplatnění práv vyplývajících z prodlení nebo z vadného plnění
obstaratele.
§ 736
Obstaratel je povinen při obstarávání dbát pokynů
objednatele; odchýlit se od nich můe pouze tehdy, je-li to v zájmu objednatele
nevyhnutelné a nemůe-li včas dosáhnout jeho souhlasu.
Oddíl třetí
Smlouva o obstarání prodeje věci
§ 737
Smlouvou o obstarání prodeje věci vznikne objednateli
právo, aby obstaratel převzal od něj do prodeje svěřenou věc a učinil potřebná
opatření k prodeji.
§ 738
Smlouva musí být uzavřena písemně. Musí obsahovat
zejména předmět prodeje, cenu, za kterou má být předmět prodán, odměnu
obstaratele za obstarání prodeje a poplatek pro případ odstoupení od smlouvy
před dohodnutou dobou určenou k prodeji věci.
§ 739
(1) Obstaratel má právo na odměnu pouze, byla-li
svěřená věc prodána.
(2) Objednatel má právo, aby mu obstaratel vyplatil po
sráce odměny částku, za kterou věc prodal.
§ 740
Neprodá-li obstaratel věc do tří měsíců ode dne, kdy
mu byla věc svěřena do prodeje, smlouva se ruí, nebylo-li mezi objednatelem a
obstaratelem dohodnuto jinak. Účastníci se mohou dohodnout, e se po uplynutí
stanovené doby prodá věc za nií cenu.
§ 741
(1) Při prodeji věci svěřené do prodeje odpovídá
obstaratel prodeje kupujícímu za vady prodané věci; obstaratel prodeje odpovídá
i za to, e prodaná věc má vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl.
(2) Jinak pro tuto odpovědnost platí obdobně
ustanovení týkající se prodeje pouitých věcí.
HLAVA DEVÁTÁ
JEDNATELSTVÍ BEZ PŘÍKAZU
§ 742
Obstará-li někdo, ani je k tomu oprávněn, cizí
záleitost, aby odvrátil hrozící kodu, je ten, jeho záleitost byla
obstarána, povinen nahradit jednateli bez příkazu nutný náklad, i kdy se
výsledek bez zavinění jednajícího nedostavil.
§ 743
(1) Nejde-li o odvrácení hrozící kody, musí ten, kdo
chce obstarat záleitost jiného, zpravit jej o tom a vyčkat jeho souhlasu.
(2) Neučiní-li tak a jde-li o záleitost k prospěchu
jiného, má jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, kterými byl ten, v
jeho zájmu jednal, v době skončení jednání obohacen.
§ 744
(1) Kdo zasáhne do záleitostí jiného, ani by lo o
odvrácení hrozící kody, odpovídá za vzniklou kodu; v rámci této odpovědnosti
odpovídá i za náhodu, ledae by vznikla i bez jeho zásahu.
(2) Toté platí, zasáhne-li někdo do záleitostí
jiného proti jeho projevené vůli.
§ 745
Nemá-li jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů,
je oprávněn vzít si, pokud je to moné, co pořídil svým nákladem.
§ 746
Jednatel bez příkazu je povinen dokončit jednání,
podat o něm vyúčtování a převést ve, co při tom získal, na toho, jeho
záleitost obstaral.
HLAVA DESÁTÁ
SMLOUVA O ÚSCHOVĚ
§ 747
(1) Smlouvou o úschově vznikne sloiteli právo, aby
schovatel movitou věc od něj do úschovy převzatou řádně opatroval. Smlouvu o
úschově lze uzavřít i tak, e odevzdání i převzetí věci bude zajitěno
mechanickými prostředky.
(2) Ve smlouvě lze dohodnout, e schovatel můe věc
odevzdat do úschovy dalímu schovateli.
§ 748
Sloitel je povinen nahradit schovateli nezbytné
náklady, které na věc při jejím opatrování vynaloil; odměnu za úschovu je
povinen zaplatit jen tehdy, dohodl-li se tak nebo odpovídá-li to předmětu
podnikání schovatele anebo zvyklostem.
§ 749
(1) Schovatel je povinen převzatou věc opatrovat
dohodnutým způsobem a nebyla-li dohoda o způsobu úschovy uzavřena, je povinen
ji opatrovat pečlivě, zejména je povinen dát ji pojistit, je-li to obvyklé, a
po uplynutí doby úschovy převzatou věc vrátit spolu s tím, co k ní přibylo.
(2) Schovatel je povinen vrátit věc sloiteli na
poádání i před uplynutím sjednané doby úschovy, ale sám není oprávněn vrátit
ji dříve, ledae věc nemůe pro nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez
vlastní kody opatrovat.
§ 750
Není-li ujednáno a ani z okolností zřejmé, jak dlouho
má být věc v úschově, můe sloitel kdykoli ádat vrácení věci a schovatel můe
věc kdykoli vrátit.
§ 751
Pouije-li schovatel převzatou věc, umoní-li její
pouití jinému, dá-li ji bez svolení sloitele nebo bez nezbytné potřeby někomu
jinému do úschovy, anebo je-li v prodlení s jejím vrácením, odpovídá i za náhodnou
kodu, ledae by tato koda postihla uschovanou věc i jinak.
§ 752
Sloitel je povinen, není-li účastníky dohodnuto
jinak, nahradit schovateli kodu vzniklou mu úschovou, jako i náklad, který
schovatel na věc vynaloil pro splnění své povinnosti.
§ 753
Vzájemných práv z úschovy se lze domáhat pouze do
esti měsíců po vrácení věci; jinak zaniknou.
HLAVA JEDENÁCTÁ
SMLOUVA O UBYTOVÁNÍ
§ 754
(1) Ze smlouvy o ubytování vznikne objednateli právo,
aby mu ubytovatel poskytl přechodné ubytování na dobu dohodnutou nebo na dobu
vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném (hotely, noclehárny,
ubytovny a jiná zařízení).
(2) Za ubytování a sluby s ním spojené je objednatel
povinen zaplatit ubytovateli cenu ve lhůtách stanovených ubytovacími řády.
§ 755
Ubytovaný má právo uívat prostory, které mu byly k
ubytování vyhrazeny, jako i uívat společné prostory ubytovacího zařízení a
pouívat slueb, jejich poskytování je s ubytováním spojeno.
§ 756
Ubytovatel je povinen odevzdat ubytovanému prostory
vyhrazené mu k ubytování ve stavu způsobilém pro řádné uívání a zajistit mu
neruený výkon jeho práv spojených s ubytováním.
§ 757
Ubytovaný je povinen uívat prostory vyhrazené mu k
ubytování a plnění s ubytováním spojené řádně; v těchto prostorách nesmí
ubytovaný bez souhlasu ubytovatele provádět ádné podstatné změny.
§ 758
O odpovědnosti ubytovatele za věci vnesené do
ubytovacích prostor ubytovaným nebo pro něj platí ustanovení § 433 a 436.
§ 759
(1) Ubytovaný můe odstoupit od smlouvy před uplynutím
dohodnuté doby; újmu vzniklou ubytovateli předčasným zruením ubytování je
ubytovaný povinen nahradit, pouze nemohl-li ubytovatel újmě zabránit.
(2) Ubytovatel můe od smlouvy před uplynutím
dohodnuté doby odstoupit, jestlie ubytovaný v ubytovacím zařízení i přes
výstrahu hrubě poruuje dobré mravy nebo jinak hrubě poruuje své povinnosti ze
smlouvy.
HLAVA DVANÁCTÁ
SMLOUVY O PŘEPRAVĚ
Oddíl první
Smlouva o přepravě osob
§ 760
Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za
stanovené jízdné pouije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil
do místa určení řádně a včas.
§ 761
Dopravce je povinen starat se při přepravě zejména o
bezpečnost a pohodlí cestujících a při hromadné přepravě jim umonit pouívání
společenských a kulturních zařízení. Podrobnosti upraví přepravní řády.
§ 762
(1) Má-li cestující zavazadlo, přepravuje je dopravce
buď společně s ním a pod jeho dohledem, nebo odděleně.
(2) Je-li zavazadlo přepravováno odděleně, je dopravce
povinen dbát, aby bylo přepraveno do místa určení nejpozději ve stejnou dobu s
cestujícím.
Odpovědnost
§ 763
(1) Při pravidelné přepravě osob stanoví přepravní
řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, jestlie přeprava nebyla provedena
včas.
(2) Při nepravidelné přepravě osob je dopravce povinen
nahradit kodu vzniklou cestujícímu tím, e přeprava nebyla provedena včas;
podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády.
(3) Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit
u dopravce bez zbytečného odkladu; nebyla-li práva uplatněna nejpozději do
esti měsíců, zaniknou.
§ 764
(1) Vznikne-li cestujícímu za přepravy koda na zdraví
nebo koda na zavazadlech přepravovaných společně s ním či na věcech, které měl
u sebe, odpovídá za ni dopravce podle ustanovení o odpovědnosti za kodu
způsobenou provozem dopravních prostředků (§ 427 a 431).
(2) Za kodu způsobenou na zavazadlech přepravovaných
odděleně od cestujících odpovídá dopravce podle ustanovení o odpovědnosti při
nákladní přepravě.
Oddíl druhý
Smlouva o přepravě nákladu
§ 765
(1) Smlouvou o přepravě nákladu vzniká odesílateli
právo, aby mu dopravce za přepravné zásilku přepravil do určeného místa a vydal
ji určenému příjemci.
(2) Odesílatel je povinen dopravci na poádání
objednávku přepravy písemně potvrdit.
(3) Dopravce je povinen na poádání odesílatele
převzetí zásilky písemně potvrdit.
§ 766
(1) A do vydání zásilky má odesílatel právo dávat za
podmínek stanovených přepravními řády dopravci nové příkazy.
(2) Kdy a za jakých podmínek právo dávat dopravci nové
příkazy přísluí příjemci, stanoví přepravní řády.
§ 767
Dopravce je povinen provést přepravu s odbornou péčí a
ve stanovené lhůtě.
§ 768
(1) Dopravce můe uít k provedení přepravy i jiných
fyzických nebo právnických osob; přitom odpovídá, jako by přepravu provedl sám.
(2) Provádí-li přepravu společně několik dopravců
podle přepravního řádu jako přepravu sdruenou, stanoví přepravní řády, který z
dopravců a za jakých podmínek za tuto přepravu odpovídá.
Odpovědnost
§ 769
(1) Dopravce odpovídá za kodu, která vznikla na
přepravované zásilce v době od převzetí k přepravě a do vydání, ledae koda
byla způsobena odesílatelem nebo příjemcem, vadností zásilky, jejího obalu nebo
balení, zvlátní povahou zásilky, anebo okolností, kterou nemohl dopravce
odvrátit.
(2) Přepravní řády mohou stanovit, za jakých podmínek
se má za to, e koda vznikla některou z příčin uvedených v odstavci 1.
(3) Na kody vzniklé na přepravovaných zásilkách se
nevztahují ustanovení § 427 a 431.
§ 770
(1) Při ztrátě nebo zničení zásilky je dopravce
povinen nahradit cenu, kterou měla ztracená nebo zničená zásilka v době, kdy
byla převzata k přepravě. Kromě toho je povinen nést účelně vynaloené náklady
vzniklé v souvislosti s přepravou ztracené nebo zničené zásilky. Při pokození
nebo částečné ztrátě zásilky hradí dopravce částku, o kterou byla zásilka
znehodnocena; je-li účelné provést opravu, hradí dopravce náklady opravy.
(2) Za jiné kody z nákladní přepravy, ne jsou kody
na přepravované zásilce, odpovídá dopravce, jen byly-li způsobeny překročením
dodací lhůty; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády.
§ 771
Právo na náhradu kody musí odesílatel uplatnit u
dopravce do esti měsíců od vydání zásilky příjemci, nebo jestlie k vydání
zásilky nedolo, do esti měsíců od převzetí zásilky k přepravě; jinak právo
zanikne.
Oddíl třetí
Společná ustanovení ke smlouvám o přepravě
§ 772
Podrobnějí úpravu osobní a nákladní přepravy stanoví
zvlátní předpisy, zejména přepravní řády a tarify. V rámci této úpravy mohou
přepravní řády té převzít ustanovení platná v mezinárodní přepravě pro
přepravu vnitrostátní; odpovědnost za kodu na zdraví stanovená tímto zákonem
nesmí být omezena.
§ 773
(1) O nevyzvednutých (neodebraných) zásilkách platí
ustanovení § 656 odst. 2 a 3.
(2) Přepravní řády mohou stanovit pro vyzvednutí
(odebrání) některých zásilek, zejména věcí nebezpečné povahy nebo věcí, které
se rychle kazí, lhůty kratí ne 6 měsíců.
HLAVA TŘINÁCTÁ
SMLOUVA ZPROSTŘEDKOVATELSKÁ
§ 774
Zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel
zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje
zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosaen přičiněním
zprostředkovatele.
§ 775
Zprostředkovateli patří odměna v dohodnuté výi;
odměnu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak
je smlouva neplatná podle § 40a.
§ 776
Zprostředkovateli patří kromě odměny náhrada nákladů
pouze tehdy, je-li to výslovně dohodnuto; v pochybnostech jen, jestlie mu
vznikl nárok na odměnu.
§ 777
Zájemce a zprostředkovatel jsou povinni oznamovat si
navzájem vechny důleité okolnosti související se zprostředkováním, zejména
okolnosti, které mohou ovlivnit rozhodnutí zájemce uzavřít zprostředkovávanou
smlouvu. Zprostředkovatel je oprávněn za zájemce jednat nebo přijímat cokoliv,
jen byl-li k tomu zmocněn písemnou plnou mocí.
HLAVA ČTRNÁCTÁ
VKLADY
Obecná ustanovení
§ 778
Smlouva o vkladu vzniká mezi fyzickou nebo právnickou
osobou (dále jen "vkladatel") a peněním ústavem sloením vkladu u
peněního ústavu a jeho přijetím peněním ústavem.
§ 779
Vkladatel má právo na úroky nebo jiné majetkové výhody
stanovené peněním ústavem v souladu s opatřením podle zvlátních předpisů. 7
§ 780
(1) Vkladatel, a v zákonem stanovených případech i
jiná oprávněná osoba, má právo s vkladem nakládat.
(2) Vkladatel můe v dohodě s peněním ústavem vázat
(vinkulovat) výplatu vkladu na sdělení hesla nebo na splnění jiné podmínky.
(3) Nezná-li vkladatel heslo, musí prokázat, e mu
vklad náleí.
Vklady na vkladních kníkách
§ 781
(1) Přijetí vkladu potvrdí penění ústav vkladní
kníkou upravenou tak, aby z ní byla zřejmá výe vkladu, jeho změny a konečný
stav.
(2) Není-li prokázána jiná výe vkladu, je rozhodný
zápis ve vkladní kníce.
§ 782
Vkladní kníka můe být vystavena pouze na jméno.
§ 783
(1) Bez předloení vkladní kníky nelze s vkladem
nakládat.
(2) S vkladem na vkladní kníce na jméno je oprávněn
nakládat ten, na jeho jméno, příjmení, adresu a datum narození nebo
identifikační znak právnické osoby je vkladní kníka vystavena. S vkladem na
cestovní vkladní kníce je vak ve stanovených případech oprávněn nakládat
kadý, kdo předloí vkladní kníku a průkazní lístek.
§ 784
(1) Při ztrátě nebo zničení vkladní kníky můe
vkladatel s vkladem nakládat, jen prohlásí-li penění ústav na jeho návrh či na
návrh toho, kdo má na tom právní zájem, vkladní kníku za umořenou.
(2) Po umoření vydá penění ústav vkladateli novou
vkladní kníku nebo na poádání vyplatí celý vklad.
(3) Prováděcí předpis stanoví postup při umořování
vkladních kníek a případy, kdy můe penění ústav provést výplatu vkladu nebo
vydat novou vkladní kníku i bez umoření původní vkladní kníky, je-li
oprávněný znám.
§ 785
Jestlie vkladatel po dvacet let s vkladem nenakládal
ani nepředloil vkladní kníku na doplnění záznamů, ruí se vkladový vztah
uplynutím této doby; vkladatel má právo na výplatu zůstatku zrueného vkladu.
Vkladní listy
§ 786
(1) Vkladní list je potvrzením peněního ústavu o
pevném jednorázovém vkladu. Výe vkladu je uvedena na vkladním listu. Jinak se
na vkladní list vztahují přiměřeně ustanovení tohoto zákona o vkladních
kníkách.
(2) Vkladní list můe být vystaven pouze na jméno.
Dalí formy vkladů
§ 787
(1) Penění ústav můe sjednat s vkladatelem i jiné
formy vkladů.
(2) Pokud není sjednáno něco jiného, vztahují se na
tyto jiné formy vkladů přiměřeně ustanovení o vkladních kníkách a vkladních
listech.
(3) Jiné formy vkladů mohou být sjednány pouze na
jméno.
HLAVA PATNÁCTÁ
POJISTNÉ SMLOUVY
Oddíl první
Pojistná smlouva
§ 788
(1) Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje
poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě
blíe označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou
smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné.
(2) Součástí pojistné smlouvy jsou veobecné pojistné
podmínky pojistitele (pojistné podmínky), na ně se pojistná smlouva odvolává,
a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s
pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny.
(3) V pojistné smlouvě se lze od pojistných podmínek
odchýlit jen v případech v nich určených. V jiných případech se lze odchýlit
jen, pokud je to ku prospěchu pojitěného.
(4) Veobecné pojistné podmínky obsahují zejména
vymezení události, ze které vzniká právo na plnění pojistitele, rozsah a
splatnost pojistného plnění, stanovení způsobu placení pojistného a určení jeho
výe, způsob, jakým se pojitěný v případě pojitění osob podílí na zisku
pojiovny, pokud tak stanoví pojistná smlouva.
§ 789
Zvlátní právní předpis můe uloit fyzické a
právnické osobě povinnost uzavřít pojistnou smlouvu. Můe té stanovit, e
pojitění bez uzavření pojistné smlouvy vznikne na základě jiné skutečnosti za
podmínek v něm uvedených (pojitění zákonné).
§ 790
Pojistit lze zejména:
a) majetek pro případ jeho pokození, zničení,
ztráty, odcizení nebo jiných kod, které na něm vzniknou (pojitění majetku);
b) fyzickou osobu pro případ jejího tělesného
pokození, smrti, doití určitého věku nebo pro případ jiné pojistné události
(pojitění osob);
c) odpovědnost za kodu vzniklou na ivotě a
zdraví nebo na věci, popřípadě odpovědnost za jinou majetkovou kodu (pojitění
odpovědnosti za kodu).
§ 791
(1) Pro právní úkony týkající se pojitění je třeba
písemné formy, není-li v tomto zákoně nebo v pojistných podmínkách stanoveno
jinak.
(2) Pojistitel vydá tomu, kdo s ním pojistnou smlouvu
uzavřel, pojistku jako písemné potvrzení o uzavření pojistné smlouvy. Dojde-li
ke ztrátě nebo zničení pojistky, vydá pojistitel tomu, kdo s ním pojistnou
smlouvu uzavřel, na jeho ádost a náklad druhopis pojistky. Pokud je podle
pojistných podmínek třeba pojistku předloit k uplatnění práva na pojistné
plnění, můe pojistitel poadovat, aby se pojistka před vydáním druhopisu
umořila.
(3) Obsahuje-li pojistka týkající se mezinárodní
dopravy zboí oprávnění toho, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, převést právo
z pojistné smlouvy rubopisem, a to i nevyplněným, na dalí osoby, které jsou
oprávněny k dalímu převodu, jsou tyto osoby oprávněny k dalímu převodu
(pojistka na řad). Tento převod dopravní pojistky rubopisem (indosamentem) má
účinky postoupení pohledávky, i kdy pojistitel nebyl o postupu vyrozuměn.
Pojistitel není povinen zkoumat platnost rubopisu.
Oddíl druhý
Uzavření pojistné smlouvy
§ 792
(1) K uzavření pojistné smlouvy je třeba, aby návrh
byl přijat ve lhůtě, kterou navrhovatel určil, a neurčil-li ji, do jednoho
měsíce ode dne, kdy druhý účastník návrh obdrel. Pojistná smlouva je uzavřena
okamikem, kdy navrhovatel obdrí sdělení o přijetí svého návrhu.
(2) Návrh pojistitele lze přijmout té zaplacením
pojistného ve výi uvedené v návrhu, jestlie se tak stane ve lhůtě podle
odstavce 1; pojistná smlouva je v takovém případě uzavřena, jakmile bylo
pojistné zaplaceno.
§ 793
(1) Kdo s pojistitelem uzavírá pojistnou smlouvu, je
povinen odpovědět pravdivě a úplně na vechny písemné dotazy pojistitele
týkající se sjednávaného pojitění. To platí té, jde-li o změnu pojitění.
(2) Tuto povinnost má i ten, na jeho majetek, ivot
nebo zdraví anebo odpovědnost za kody se má pojitění vztahovat, i kdy
pojistnou smlouvu sám neuzavírá.
§ 794
(1) Pojistnou smlouvu lze uzavřít i ve prospěch jiné
osoby.
(2) Na pojistné smlouvy uzavřené ve prospěch jiné
osoby se přiměřeně pouije ustanovení o smlouvě ve prospěch třetí osoby (§ 50)
s tím, e souhlas jiné osoby můe být dán i dodatečně při uplatnění práv
vyplývajících z pojistné události.
Oddíl třetí
Práva a povinnosti z pojitění
§ 795
(1) Povinnost pojistitele plnit a jeho právo na
pojistné vznikne prvým dnem po uzavření pojistné smlouvy, nebylo-li účastníky
dohodnuto, e vznikne ji uzavřením pojistné smlouvy nebo později.
(2) V pojitění týkajícím se mezinárodní dopravy zboí
lze dohodnout, e se pojitění vztahuje i na dobu před uzavřením pojistné
smlouvy. Pojistitel vak není povinen poskytnout pojistné plnění, pokud ten,
kdo s pojistitelem uzavřel pojistnou smlouvu, v době uzavření pojistné smlouvy
věděl nebo musel vědět, e pojistná událost ji nastala.
§ 796
(1) Ten, kdo s pojistitelem uzavřel pojistnou smlouvu,
je povinen platit pojistné, a to za dohodnutá pojistná období (běné pojistné);
lze té dohodnout, e pojistné bude zaplaceno najednou za celou dobu, na kterou
bylo pojitění sjednáno (jednorázové pojistné).
(2) Nebylo-li dohodnuto jinak, je běné pojistné
splatné prvního dne pojistného období a jednorázové pojistné dnem počátku pojitění.
(3) Není-li v pojitění týkajícím se mezinárodní
dopravy zboí zaplaceno pojistné a nejde-li o případ uvedený v § 795 odst. 2,
není pojistitel povinen poskytnout pojistné plnění z pojistných událostí, ke
kterým dolo před zaplacením pojistného. Pojistitel nemá právo na pojistné,
jestlie v době uzavření pojistné smlouvy věděl, e pojistná událost nemůe
nastat.
(4) Stanoví-li tak pojistné podmínky, je ten, kdo s
pojistitelem uzavřel pojistnou smlouvu, zprotěn povinnosti platit pojistné,
ani je tím dotčena výe pojistného plnění.
§ 797
(1) Právo na plnění má, pokud není v tomto zákoně nebo
v pojistných podmínkách stanoveno jinak, ten, na jeho majetek, ivot nebo
zdraví anebo na jeho odpovědnost za kody se pojitění vztahuje (pojitěný).
(2) Právo na plnění vznikne, nastane-li skutečnost, se
kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit (pojistná událost).
(3) Plnění je splatné do patnácti dnů, jakmile
pojistitel skončil etření nutné k zjitění rozsahu povinnosti pojistitele
plnit. etření musí být provedeno bez zbytečného odkladu; nemůe-li být
skončeno do jednoho měsíce po tom, kdy se pojistitel o pojistné události
dozvěděl, je pojistitel povinen poskytnout pojitěnému na poádání přiměřenou
zálohu.
§ 798
Pojistitel je oprávněn plnění z pojistné smlouvy
přiměřeně sníit, jestlie na základě vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi
(§ 793) bylo určeno nií pojistné.
§ 799
(1) Pojitěný je povinen zachovávat povinnosti, které
byly dohodnuty nebo které jsou v tomto zákoně anebo v pojistných podmínkách
stanoveny.
(2) Kdo má právo na plnění, je povinen bez zbytečného
odkladu pojistiteli písemně oznámit, e nastala pojistná událost, dát pravdivé
vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu jejích následků a předloit potřebné
doklady, které si pojistitel vyádá. Pojistné podmínky mu mohou uloit i dalí
povinnosti.
(3) Mělo-li vědomé poruení povinností uvedených v
odstavcích 1 a 2 podstatný vliv na vznik pojistné události nebo na zvětení
rozsahu následků pojistné události, je pojistitel oprávněn plnění z pojistné
smlouvy sníit podle toho, jaký vliv mělo toto poruení na rozsah jeho
povinnosti plnit.
Oddíl čtvrtý
Zánik pojitění
§ 800
(1) Pojitění, u kterého je sjednáno běné pojistné,
zanikne výpovědí ke konci pojistného období; výpověď musí být dána aspoň est
týdnů před jeho uplynutím.
(2) Lze té dohodnout, e pojitění můe vypovědět
kadý z účastníků do dvou měsíců po uzavření pojistné smlouvy. Výpovědní lhůta
je osmidenní; jejím uplynutím pojitění zanikne.
(3) Pojistnou smlouvu můe fyzická nebo právnická
osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, vypovědět ve lhůtě do
30 dnů po doručení sdělení pojistitele o převodu uzavřené pojistné smlouvy na
jiného pojistitele nebo po zveřejnění oznámení o odnětí povolení k provozování
pojiovací činnosti pojistitele. Výpovědní lhůta je osmidenní, jejím uplynutím
pojitění zanikne.
(4) Pojistitel nemůe podle odstavce 1 a 3 vypovědět
pojitění osob s výjimkou pojitění pro případ úrazu.
§ 801
Pojitění zanikne rovně tím, e pojistné za první
pojistné období nebo jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců anebo
pojistné za dalí pojistné období nebylo zaplaceno do esti měsíců od jeho
splatnosti; tyto lhůty lze dohodou prodlouit. Pojitění zanikne uplynutím
přísluné lhůty. Toté platí, byla-li zaplacena jen část pojistného.
§ 802
(1) Při vědomém poruení povinností uvedených v
ustanovení § 793 můe pojistitel od pojistné smlouvy odstoupit, jestlie při
pravdivém a úplném odpovězení dotazů by pojistnou smlouvu neuzavřel. Toto právo
můe pojistitel uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistil;
jinak právo zanikne.
(2) Dozví-li se pojistitel a po pojistné události, e
její příčinou je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi
nemohl zjistit při sjednávání pojitění a která pro uzavření pojistné smlouvy
byla podstatná, je oprávněn plnění z pojistné smlouvy odmítnout; odmítnutím
plnění pojitění zanikne.
§ 803
(1) Pojistitel má právo na pojistné za dobu do zániku
pojitění.
(2) Zanikne-li pojitění před uplynutím doby, za
kterou bylo běné pojistné zaplaceno, je pojistitel povinen zbývající část
pojistného vrátit.
(3) Nastala-li pojistná událost a důvod dalího
pojitění tím odpadl, náleí pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v
něm pojistná událost nastala; jednorázové pojistné náleí pojistiteli i v
těchto případech vdy celé.
§ 804
Pojistné podmínky pro pojitění osob stanoví, ve
kterých případech je pojistitel povinen vyplatit při zániku pojitění odbytné,
kdy pojitění nezanikne pro neplacení pojistného a na které případy se
nevztahuje ustanovení § 803 odst. 2 o vrácení pojistného.
Oddíl pátý
Změna pojitění
§ 805
Pojistné podmínky pro pojitění majetku a pro
pojitění odpovědnosti za kodu, týkající se pojitění majetku ve společném
jmění manelů stanoví, za jakých předpokladů zaniká pojitění majetku nebo
pojitění odpovědnosti za kodu, na koho přecházejí a na které věci se
vztahuje, zaniklo-li společné jmění.
Oddíl estý
Pojitění majetku
§ 806
Z pojitění majetku má pojitěný právo, aby mu bylo
poskytnuto plnění ve výi určené podle pojistných podmínek, týká-li se pojistná
událost věci, na kterou se pojitění vztahuje.
§ 807
Je-li tá věc pojitěna pro stejný případ u více
pojistitelů a převyuje-li úhrn pojistných částek pojistnou hodnotu věci nebo
převyuje-li úhrn částek, které by z uzavřených pojistných smluv z tée
události pojistitelé byli povinni plnit (vícenásobné pojitění), je kadý z
pojistitelů povinen poskytnout plnění do výe hodnoty věci, nebo dohodnuté
pojistné částky pouze v poměru částky, kterou by byl povinen plnit podle své
smlouvy, k částkám, které by byli úhrnem povinni plnit vichni pojistitelé.
§ 808
Pokud je věc pojitěna pro tuté dobu zároveň jiným
pojitěním proti jednotlivým zvlátním nebezpečím, poskytne pojistitel plnění z
pojistné události způsobené takovým zvlátním nebezpečím - má-li vůbec
povinnost kodu nahradit - pokud pojitěný nemohl dosáhnout plnění z pojitění
pro případ takového zvlátního nebezpečí.
§ 809
(1) Pojitěný je povinen dbát, aby pojistná událost
nenastala; zejména nesmí poruovat povinnosti směřující k odvrácení nebo
zmenení nebezpečí, které jsou mu právními předpisy uloeny nebo které vzal na
sebe pojistnou smlouvou.
(2) Poruil-li pojitěný vědomě nebo následkem poití
alkoholu nebo návykových látek povinnosti uvedené v odstavci 1 a toto poruení
podstatně přispělo ke vzniku pojistné události nebo k větímu rozsahu jejích
následků, je pojistitel oprávněn plnění z pojistné smlouvy přiměřeně sníit.
Toté platí, poruil-li tyto povinnosti vědomě nebo následkem poití alkoholu
nebo návykových látek ten, kdo s pojitěným ije ve společné domácnosti.
§ 810
Pojitěný má právo na náhradu nákladů účelně
vynaloených na odvrácení pojistné události, která pojitěnému majetku
bezprostředně hrozila. Rovně má právo na náhradu nákladů, které účelně
vynaloil, aby zmírnil následky pojistné události.
§ 811
(1) Týká-li se pojistná událost zastavené nemovitosti
(§ 151a a násl.), plní pojistitel jen se souhlasem zástavního věřitele, avak
jen tehdy, ohlásí-li zástavní věřitel nejpozději do výplaty plnění, e zástavní
právo vzniklo vkladem do katastru nemovitostí.
(2) Odepře-li zástavní věřitel souhlas k plnění, sloí
je pojistitel do soudní úschovy.
§ 812
Změnou v osobě vlastníka pojitěné věci pojitění
zanikne, nestanoví-li pojistné podmínky jinak.
§ 813
(1) Jestlie pojitěný má proti jinému právo na
náhradu kody způsobené pojistnou událostí, přechází jeho právo na pojistitele,
a to do výe plnění, které mu pojistitel poskytl.
(2) Přelo-li na pojistitele právo podle odstavce 1
proti fyzické osobě, platí při jeho uplatňování přiměřeně ustanovení § 450.
(3) Na pojistitele nepřecházejí nároky pojitěného
proti osobám, které s ním ijí ve společné domácnosti nebo které jsou na něho
odkázány svou výivou. To vak neplatí, jestlie tyto osoby způsobily kodu
úmyslně.
§ 814
Nahradil-li pojistitel pojitěnému jen část kody, je
osoba, proti ní má pojitěný právo na úhradu zbývající části kody, povinna
uspokojit pojistitele a po uspokojení pojitěného.
§ 815
(1) Pojitění se můe vztahovat na majetek jiného ne
toho, kdo pojistnou smlouvu s pojistitelem uzavřel. Pojistné podmínky stanoví,
kdy v tomto případě nevzniká právo na plnění z pojistné události pojitěnému,
ale jiné osobě.
(2) Zemře-li fyzická osoba nebo zanikne-li právnická
osoba, která sjednala pojitění vztahující se na majetek jiné osoby, vstupuje
tato osoba do pojitění na místo toho, kdo s pojistitelem pojistnou smlouvu
uzavřel.
Oddíl sedmý
Pojitění osob
§ 816
Z pojitění osob má pojitěný právo, aby mu byla
vyplacena dohodnutá částka nebo aby mu byl placen dohodnutý důchod, anebo aby
mu bylo poskytnuto plnění ve výi určené podle pojistných podmínek, nastane-li
u něho pojistná událost.
§ 817
(1) Je-li dohodnuto, e pojistnou událostí je smrt
pojitěného, můe ten, kdo pojistnou smlouvu s pojistitelem uzavřel, určit
osobu, které má pojistnou událostí vzniknout právo na plnění, a to jménem nebo
vztahem k pojitěnému. A do vzniku pojistné události můe určení osoby změnit;
není-li ten, kdo smlouvu uzavřel, sám pojitěným, můe tak učinit jen se
souhlasem pojitěného. Změna určení osoby je účinná doručením sdělení
pojistiteli.
(2) Není-li oprávněná osoba v době pojistné události
určena nebo nenabude-li práva na plnění, nabývají tohoto práva manel
pojitěného, a není-li ho, děti pojitěného.
(3) Není-li osob uvedených v odstavci 2, nabývají
tohoto práva rodiče pojitěného, a není-li jich, osoby, které ily s pojitěným
po dobu nejméně jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a které z
toho důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výivou na
pojitěného; není-li ani těchto osob, nabývají tohoto práva dědici pojitěného.
§ 818
Vznikne-li právo na plnění několika osobám a nejsou-li
podíly určeny, má kadý z nich právo na stejný díl.
§ 819
Zemře-li ten, kdo uzavřel s pojistitelem pojistnou
smlouvu, podle které je pojitěn někdo jiný, vstupuje do pojitění na jeho
místo pojitěný. Toté platí, zanikne-li právnická osoba, která pojistnou
smlouvu s pojistitelem uzavřela.
§ 820
Je-li pojistnou událostí úraz pojitěného, je
pojistitel oprávněn sníit částku, kterou má vyplatit, dolo-li k úrazu
následkem poití alkoholu nebo návykových látek pojitěným.
§ 821
Právem vůči pojistiteli není dotčeno právo na náhradu
kody proti tomu, kdo za kodu odpovídá.
Oddíl osmý
Pojitění odpovědnosti za kody
§ 822
Z pojitění odpovědnosti za kody má pojitěný právo,
aby v případě pojistné události pojistitel za něho nahradil podle pojistných
podmínek kodu, za kterou pojitěný odpovídá.
§ 823
Náhradu platí pojistitel pokozenému; pokozený vak
právo na plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li zvlátní předpisy jinak.
§ 824
Pojistné podmínky mohou stanovit, v kterých případech
změnou v osobě vlastníka věci nezaniká pojitění odpovědnosti za kody.
§ 825
Pojistitel nemá právo sníit podle ustanovení § 799
odst. 3 náhradu, kterou za pojitěného vyplácí pokozenému; částku, o kterou
pojistitel takto nemohl své plnění sníit, je povinen mu uhradit pojitěný.
§ 826
Jestlie pojitěný způsobí kodu následkem poití
alkoholu nebo návykových látek, má pojistitel proti němu právo na přiměřenou
náhradu toho, co za něj plnil.
§ 827
Pokud pojistitel nahradil za pojitěného kodu,
přechází na něj právo pojitěného na náhradu kody nebo jiné obdobné právo,
které mu v souvislosti s jeho odpovědností za kodu vzniklo proti jinému.
Přelo-li na pojistitele právo na náhradu kody proti fyzické osobě, platí při
jeho uplatňování přiměřeně ustanovení § 450.
§ 828
(1) Pojitění se můe vztahovat i na odpovědnost
jiného ne toho, kdo pojistnou smlouvu s pojistitelem uzavřel.
(2) Zemře-li fyzická osoba nebo zanikne-li právnická
osoba, která sjednala pojitění vztahující se na odpovědnost jiné osoby,
vstupuje tato osoba do pojitění na místo toho, kdo s pojistitelem pojistnou
smlouvu uzavřel.
HLAVA ESTNÁCTÁ
SMLOUVA O SDRUENÍ
§ 829
(1) Několik osob se můe sdruit, aby se společně
přičinily o dosaení sjednaného účelu.
(2) Sdruení nemají způsobilost k právům a
povinnostem.
§ 830
Kadý z účastníků je povinen vyvíjet činnost k
dosaení sjednaného účelu způsobem stanoveným ve smlouvě a zdret se jakékoli
činnosti, je by mohla znemonit nebo ztíit dosaení tohoto účelu.
§ 831
Vedle pracovní činnosti mohou být účastníci sdruení
podle smlouvy povinni poskytnout pro účely sdruení peníze nebo jiné věci.
Není-li ve smlouvě určena výe, má se za to, e účastníci jsou povinni
poskytnout stejné hodnoty.
§ 832
(1) Majetkové hodnoty je účastník povinen poskytnout
pro účely smlouvy v době stanovené ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po
uzavření smlouvy.
(2) Pokud není pověřen některý účastník správou věcí
uvedených v odstavci 1, nakládá s nimi za účelem dosaení účelu smlouvy
účastník, který je poskytl; je vak povinen je oddělit od ostatního svého
majetku dohodnutým způsobem nebo způsobem, který sdělí ostatním účastníkům
smlouvy o sdruení.
§ 833
Poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu
jsou ve spoluvlastnictví vech účastníků v poměru k jejich výi, a to sdělením
o jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním pověřenému
účastníku. Věci jednotlivě určené jsou v bezplatném uívání vech účastníků.
§ 834
Majetek získaný při výkonu společné činnosti se stává
spoluvlastnictvím vech účastníků.
§ 835
(1) Podíly na majetku získaném společnou činností jsou
stejné, není-li smlouvou určeno jinak.
(2) Ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci
zavázáni společně a nerozdílně.
§ 836
(1) Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, rozhodují
účastníci o obstarávání společných věcí jednomyslně.
(2) Má-li podle smlouvy rozhodovat větina hlasů,
patří kadému účastníku jeden hlas; velikost podílu nerozhoduje.
§ 837
Kadý účastník, i kdy nevykonává správu, má právo
přesvědčit se o hospodářském stavu sdruení. Ustanovení smlouvy tomu odporující
jsou neplatná.
§ 838
(1) Kadý účastník můe ze sdruení vystoupit, ne vak
v nevhodné době a k újmě ostatních účastníků sdruení. Z váných důvodů vak
můe ze sdruení vystoupit kdykoli, a to i kdy byla dohodnuta výpovědní lhůta.
(2) Z váných důvodů lze účastníka ze sdruení
vyloučit, a to pouze jednomyslným usnesením ostatních účastníků sdruení,
nestanoví-li smlouva jinak.
§ 839
Účastníkovi, který vystoupil nebo byl vyloučen, se
vrátí věci vnesené do sdruení. Podíl majetku podle stavu v den vystoupení nebo
vyloučení se mu vyplatí v penězích.
§ 840
Účastník, který vystoupil nebo který byl vyloučen, se
nezprouje odpovědnosti za závazky z činnosti sdruení, které vznikly do dne
vystoupení nebo vyloučení.
§ 841
Při rozputění sdruení mají účastníci nárok na
vrácení hodnot, poskytnutých k účelu sdruení a vypořádají se mezi sebou o majetek
získaný výkonem společné činnosti sdruení způsobem stanoveným ve smlouvě,
jinak rovným dílem.
HLAVA SEDMNÁCTÁ
SMLOUVA O DŮCHODU
§ 842
Smlouvou o důchodu se zakládá někomu na doivotně nebo
na jinak stanovenou dobu neurčitého trvání právo na vyplácení určitého důchodu.
§ 843
Smlouva o důchodu musí být uzavřena písemně.
§ 844
Právo na důchod nelze převést na jiného. Splatné dávky
lze vak postoupit.
HLAVA OSMNÁCTÁ
SÁZKA A HRA
§ 845
(1) Výhry ze sázek a her nelze vymáhat; vymáhat nelze
ani pohledávky z půjček, poskytnutých vědomě do sázky nebo hry. Takové výhry a
pohledávky nelze ani platně zajistit.
(2) Los se posuzuje jako sázka nebo hra.
§ 846
Ustanovení § 845 neplatí, jde-li o výherní podnik,
který provozuje stát nebo který byl úředně povolen.
HLAVA DEVATENÁCTÁ
VEŘEJNÁ SOUTĚ
§ 847
Vyhlásí-li fyzická nebo právnická osoba (dále jen
"vyhlaovatel soutěe") veřejnou soutě na určité dílo nebo výkon,
musí ve vyhláení uvést přesné vymezení předmětu a lhůty soutěe, výi cen a
ostatní soutění podmínky; rovně musí vyhlásit, kdo, v jaké lhůtě a podle
jakých měřítek posoudí splnění podmínek soutěe a provede ocenění.
§ 848
(1) Vyhlaovatel soutěe je povinen poskytnout ceny
vyhláené veřejnou soutěí těm, kteří podle provedeného ocenění splnili
podmínky soutěe určené pro udílení cen.
(2) Bylo-li dosaeno výsledku činností několika
soutěících, rozdělí se cena, nebyl-li vyhláen jiný postup a jestlie nedojde
k dohodě, podle toho, v jakém poměru se kadý na dosaeném výsledku podílel.
§ 849
(1) Veřejnou soutě lze odvolat jen ze závaných důvodů.
Odvolání se musí provést stejným způsobem, jakým dolo k vyhláení soutěe,
nebo jiným stejně účinným způsobem.
(2) Dojde-li k odvolání veřejné soutěe, vyhlaovatel
soutěe je povinen poskytnout přiměřené odkodnění soutěícím, kteří před
odvoláním soutěe její podmínky převáně nebo zčásti ji splnili. Na toto právo
musí vyhlaovatel soutěe soutěící při odvolání soutěe upozornit.
HLAVA DVACÁTÁ
VEŘEJNÝ PŘÍSLIB
§ 850
Veřejným příslibem se zavazuje ten, kdo veřejně
prohlásí, e zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění jednomu nebo několika z
blíe neomezeného počtu osob, které splní podmínky stanovené ve veřejném
příslibu.
§ 851
Nestanoví-li podmínky veřejného příslibu jinak, obdrí
odměnu ten, kdo je nejdříve splní.
§ 852
Splní-li podmínky veřejného příslibu současně několik
osob a z jejich obsahu vyplývá, e odměnu má dostat jenom jedna osoba, rozdělí
se odměna mezi ně rovným dílem.
HLAVA DVACÁTÁ PRVNÍ
CESTOVNÍ SMLOUVA
§ 852a
(1) Cestovní smlouvou se provozovatel cestovní
kanceláře (dále jen "cestovní kancelář") zavazuje, e zákazníkovi
poskytne zájezd 8 a zákazník se zavazuje, e zaplatí smluvenou cenu.
(2) Návrh cestovní smlouvy předkládá zákazníkovi
cestovní kancelář. Jedno vyhotovení cestovní smlouvy je po jejím uzavření
cestovní kancelář povinna předat zákazníkovi. Spolu s cestovní smlouvou je
cestovní kancelář povinna předat zákazníkovi doklad o pojitění 9
vystavený pojiovnou.
§ 852b
(1) Cestovní smlouva musí být písemná a musí obsahovat
a) označení smluvních stran,
b) vymezení zájezdu, zejména termín jeho
zahájení a ukončení, uvedení vech poskytovaných slueb cestovního ruchu, které
jsou zahrnuty do ceny zájezdu, místo a dobu jejich trvání; vymezení zájezdu
můe být nahrazeno odkazem na číslo zájezdu nebo jiné označení v katalogu 10
jen v případě, e katalog obsahuje vechny tyto informace a byl zákazníkovi
předán,
c) cenu zájezdu, včetně časového rozvrhu
plateb a výi zálohy.
(2) Cestovní smlouva musí rovně obsahovat
a) způsob, jakým má zákazník uplatnit své
nároky plynoucí z poruení právní povinnosti cestovní kanceláře,
b) výi odstupného, které je povinen
zákazník cestovní kanceláři uhradit při odstoupení od cestovní smlouvy v
případech stanovených tímto zákonem.
(3) Cestovní smlouva musí dále obsahovat,
a) jsou-li součástí zájezdu i dalí platby
za sluby, jejich cena není zahrnuta v ceně zájezdu, údaje o počtu a výi
těchto dalích plateb,
b) je-li součástí zájezdu ubytování, jeho
polohu, kategorii, stupeň vybavenosti a hlavní charakteristické znaky,
c) je-li součástí zájezdu doprava, druh,
charakteristiku a kategorii dopravního prostředku, údaje o trase cesty,
d) je-li součástí zájezdu stravování, jeho
způsob a rozsah,
e) je-li realizace zájezdu podmíněna
dosaením minimálního počtu zákazníků, výslovné uvedení této skutečnosti a
současně lhůtu, ve které nejpozději musí cestovní kancelář zákazníka písemně
informovat o zruení zájezdu z důvodu nedosaení minimálního počtu zákazníků,
f) jsou-li důvody pro stanovení podmínek,
které musí účastník zájezdu splňovat, uvedení těchto podmínek a lhůtu, ve které
můe zákazník oznámit, e se zájezdu místo něho zúčastní jiná osoba, pokud jsou
důvody pro její stanovení.
§ 852c
(1) V cestovní smlouvě lze dohodnout, e cestovní
kancelář je oprávněna jednostranným úkonem zvýit cenu zájezdu, jestlie je
zároveň přesně stanoven způsob výpočtu zvýení ceny. Cena zájezdu uvedená v
cestovní smlouvě vak nesmí být jednostranně zvýena během 20 dnů před
zahájením zájezdu.
(2) Cenu zájezdu podle odstavce 1 lze zvýit jen v
případě, e dojde ke zvýení
a) ceny za dopravu včetně cen pohonných
hmot, nebo
b) plateb spojených s dopravou, např.
letitních a přístavních poplatků, které jsou zahrnuty v ceně zájezdu, nebo
c) směnného kursu české koruny pouitého
pro stanovení ceny zájezdu v průměru o více ne 10 %,
pokud k této změně dojde do jednadvacátého dne před
zahájením zájezdu.
(3) Písemné oznámení o zvýení ceny musí být
zákazníkovi odesláno nejpozději 21 dní před zahájením zájezdu, jinak cestovní
kanceláři nevznikne právo na zaplacení rozdílu v ceně zájezdu.
§ 852d
(1) Cestovní kancelář je povinna nejpozději 7 dnů před
zahájením zájezdu poskytnout zákazníkovi písemně dalí podrobné informace o
vech skutečnostech, které jsou pro zákazníka důleité a které jsou ji známy,
pokud nejsou obsaeny ji v cestovní smlouvě nebo v katalogu, který byl
zákazníkovi předán, zejména
a) upřesnění údajů uvedených v § 852b
odst. 3 písm. a) a d), které jsou cestovní kanceláři známy a nejsou obsaeny v
cestovní smlouvě nebo v katalogu, který byl zákazníkovi předán,
b) podrobnosti o monosti kontaktu s
nezletilou osobou nebo zástupcem cestovní kanceláře v místě pobytu nezletilé
osoby, jde-li o zájezd, jeho účastníkem je nezletilá osoba,
c) jméno, adresa a telefonní číslo osoby,
na kterou se zákazník v nesnázích v průběhu zájezdu můe obrátit s ádostí o
pomoc, zejména místního zástupce cestovní kanceláře a adresu a telefonní číslo
zastupitelského úřadu,
d) informace o monosti uzavřít pojitění
pro případ, e zákazníkovi vzniknou náklady v souvislosti s jeho odstoupením od
cestovní smlouvy, pokud toto pojitění není zahrnuto v ceně zájezdu.
(2) Je-li cestovní smlouva uzavřena v době kratí ne
7 dnů před zahájením zájezdu, musí cestovní kancelář svoji povinnost podle
odstavce 1 splnit ji při uzavření cestovní smlouvy.
§ 852e
(1) Je-li cestovní kancelář nucena z objektivních
důvodů před zahájením zájezdu změnit podmínky smlouvy, můe navrhnout
zákazníkovi změnu cestovní smlouvy. Pokud navrhovaná změna cestovní smlouvy
vede i ke změně ceny zájezdu, musí být v návrhu nová cena uvedena.
(2) Navrhne-li cestovní kancelář změnu cestovní
smlouvy podle odstavce 1, má zákazník právo rozhodnout, zda bude se změnou
cestovní smlouvy souhlasit, nebo zda od cestovní smlouvy odstoupí. Pokud
zákazník ve lhůtě určené cestovní kanceláří, která nesmí být kratí ne 5 dnů
od doručení návrhu na změnu cestovní smlouvy zákazníkovi, od smlouvy
neodstoupí, má se za to, e s její změnou souhlasí.
§ 852f
(1) Před zahájením zájezdu můe zákazník písemně
oznámit cestovní kanceláři, e se zájezdu místo něho zúčastní jiná osoba v
oznámení uvedená. Dnem doručení oznámení se osoba v něm uvedená stává
zákazníkem. Oznámení musí obsahovat prohláení nového zákazníka, e souhlasí s
uzavřenou cestovní smlouvou. V případě, e cestovní smlouva stanoví lhůtu a
podmínky podle § 852b odst. 3 písm. f), můe tak zákazník učinit jen ve
stanovené lhůtě a oznámení musí obsahovat i prohláení nového zákazníka, e
splňuje vekeré podmínky stanovené pro poskytnutí zájezdu.
(2) Původní a nový zákazník společně a nerozdílně
odpovídají za zaplacení ceny zájezdu a úhradu nákladů, pokud takové náklady
cestovní kanceláři v souvislosti se změnou zákazníka vzniknou.
§ 852g
(1) Zákazník můe před zahájením zájezdu od cestovní
smlouvy odstoupit. Cestovní kancelář můe před zahájením zájezdu od cestovní
smlouvy odstoupit jen z důvodu zruení zájezdu nebo z důvodu poruení
povinností zákazníkem.
(2) Odstoupil-li zákazník od cestovní smlouvy podle §
852e odst. 2 nebo odstoupila-li cestovní kancelář od cestovní smlouvy z důvodu
zruení zájezdu před jeho zahájením, má zákazník právo poadovat, aby mu
cestovní kancelář na základě nové cestovní smlouvy poskytla jiný zájezd nejméně
v kvalitě odpovídající původní cestovní smlouvě, můe-li cestovní kancelář
takový zájezd nabídnout.
(3) Při uzavření cestovní smlouvy podle odstavce 2 se
platby uskutečněné na základě původní cestovní smlouvy povaují za platby podle
nové cestovní smlouvy. Je-li cena nového zájezdu nií ne ji uskutečněné
platby podle předchozí věty, je cestovní kancelář povinna tento rozdíl bez
zbytečného odkladu zákazníkovi vrátit.
(4) Zruí-li cestovní kancelář zájezd ve lhůtě kratí
ne 20 dnů před termínem jeho zahájení, je povinna uhradit zákazníkovi pokutu
ve výi 10 % z ceny zájezdu. Právo zákazníka na náhradu kody tím není dotčeno.
(5) Cestovní kancelář se můe zprostit odpovědnosti za
kodu podle odstavce 4 nebo povinnosti zaplatit pokutu jen tehdy, prokáe-li,
e ke zruení zájezdu dolo
a) v souladu s § 852b odst. 3 písm. e),
b) v důsledku neodvratitelné události,
které nemohla zabránit ani při vynaloení vekerého úsilí, které lze na ni
rozumně poadovat.
§ 852h
(1) Není-li důvodem odstoupení zákazníka poruení
povinnosti cestovní kanceláře stanovené cestovní smlouvou nebo tímto zákonem
nebo odstoupí-li cestovní kancelář od cestovní smlouvy před zahájením zájezdu z
důvodu poruení povinnosti zákazníkem, je zákazník povinen zaplatit cestovní
kanceláři odstupné ve výi stanovené podle § 852b odst. 2 písm. b) a cestovní
kancelář je povinna vrátit zákazníkovi ve, co od něho obdrela na úhradu ceny
zájezdu podle zruené cestovní smlouvy.
(2) Je-li důvodem odstoupení zákazníka od cestovní
smlouvy poruení povinnosti cestovní kanceláře stanovené cestovní smlouvou nebo
tímto zákonem nebo nedojde-li k uzavření nové cestovní smlouvy podle § 852g
odst. 2, je cestovní kancelář povinna bez zbytečného odkladu vrátit zákazníkovi
ve, co od něho obdrela na úhradu ceny zájezdu podle zruené cestovní smlouvy,
ani by byl zákazník povinen platit cestovní kanceláři odstupné. Právo
zákazníka na náhradu kody tím není dotčeno.
§ 852i
(1) Cestovní kancelář odpovídá zákazníkovi za poruení
závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda tyto
závazky mají být splněny cestovní kanceláří nebo jinými dodavateli slueb
cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu.
(2) Nesplní-li cestovní kancelář své povinnosti
vyplývající z cestovní smlouvy nebo tohoto zákona řádně a včas, musí zákazník
uplatnit své právo u cestovní kanceláře bez zbytečného odkladu, nejpozději vak
do 3 měsíců od skončení zájezdu, nebo v případě, e se zájezd neuskutečnil, ode
dne, kdy měl být zájezd ukončen podle cestovní smlouvy, jinak právo zaniká.
(3) Je-li uzavření cestovní smlouvy zprostředkováno
jinou cestovní kanceláří nebo cestovní agenturou, 11 je lhůta podle
odstavce 2 zachována, i pokud tak zákazník učinil řádně a včas u
zprostředkující cestovní kanceláře nebo cestovní agentury.
§ 852j
(1) Cestovní kancelář se můe odpovědnosti za kodu
způsobenou odstoupením od cestovní smlouvy podle § 852g odst. 2 zprostit jen
tehdy, prokáe-li, e ke zruení zájezdu dolo
a) v souladu s § 852b odst. 3 písm. e),
nebo
b) v důsledku neodvratitelné události,
které nemohla cestovní kancelář zabránit ani při vynaloení vekerého úsilí,
které lze poadovat.
(2) Cestovní kancelář se můe odpovědnosti za kodu
způsobenou poruením právní povinnosti zprostit jen tehdy, prokáe-li, e tuto
kodu nezavinila ona ani jiní dodavatelé slueb cestovního ruchu poskytovaných
v rámci zájezdu a koda byla způsobena
a) zákazníkem,
b) třetí osobou, která není spojena s
poskytováním zájezdu, pokud tuto skutečnost nebylo moné předpokládat nebo byla
nevyhnutelná, nebo
c) neodvratitelnou událostí, které nemohlo
být zabráněno ani při vynaloení vekerého úsilí, které lze poadovat.
(3) V případech, kdy vyhláená mezinárodní smlouva,
kterou je Česká republika vázána, umoňuje omezení výe náhrady kody vzniklé z
poruení závazku z cestovní smlouvy a toto omezení je uvedeno v cestovní
smlouvě v souladu s touto mezinárodní smlouvou, není cestovní kancelář povinna
nahradit kodu, za kterou odpovídá, ve výi přesahující omezení uvedené v
cestovní smlouvě.
§ 852k
(1) V případech podle § 852j odst. 2 písm. b) a c) je
cestovní kancelář povinna poskytnout zákazníkovi v nesnázích rychlou pomoc.
(2) Jestlie po zahájení zájezdu cestovní kancelář
neposkytne zákazníkovi sluby cestovního ruchu nebo jejich podstatnou část
řádně a včas nebo zjistí, e mu vechny sluby cestovního ruchu nebo jejich
podstatnou část nebude moci řádně a včas poskytnout, třebae se k tomu cestovní
smlouvou zavázala, je povinna bez zbytečného odkladu a bezplatně provést taková
opatření, aby mohl zájezd pokračovat.
(3) Pokud nelze pokračování zájezdu zajistit jinak ne
prostřednictvím slueb cestovního ruchu nií kvality ne uvedené v cestovní
smlouvě, je cestovní kancelář povinna vrátit zákazníkovi rozdíl v ceně.
(4) Jestlie opatření podle odstavce 2 nelze učinit
nebo je zákazník nepřijme, musí cestovní kancelář bez zbytečného odkladu vrátit
zákazníkovi rozdíl v ceně. V případě, e součástí zájezdu je i doprava, je
cestovní kancelář povinna poskytnout zákazníkovi dopravu zpět na místo odjezdu
nebo na jiné místo návratu, s ním zákazník souhlasil, včetně nezbytného
náhradního ubytování a stravování. Pokud je doprava uskutečněna jiným dopravním
prostředkem, ne kterým měla být uskutečněna podle cestovní smlouvy, je
cestovní kancelář v případě, e
a) doprava je uskutečněna za nií
náklady, povinna vrátit rozdíl v ceně, nebo
b) doprava je uskutečněna za vyí
náklady, povinna rozdíl v ceně uhradit z vlastních prostředků.
ČÁST DEVÁTÁ
ZÁVĚREČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUOVACÍ USTANOVENÍ
HLAVA PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 853
Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvlátě upraveny
ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která
upravují vztahy obsahem i účelem jim nejblií.
HLAVA DRUHÁ
PŘECHODNÁ A ZRUOVACÍ USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD
1. DUBNA 1964
(ZÁKON Č. 40/1964 SB.)
§ 854
Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními
tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. dubnem 1964; vznik těchto
právních vztahů, jako i nároky z nich vzniklé před 1. dubnem 1964 se vak
posuzují podle dosavadních předpisů.
§ 855
(1) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů
zcela zbaveni svéprávnosti, se po 31. březnu 1964 povaují za osoby zbavené
podle tohoto zákona způsobilosti k právním úkonům.
(2) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů
částečně zbaveni svéprávnosti, jsou i napřítě způsobilí k právním úkonům v
rozsahu stanoveném dosavadními předpisy, pokud soud nerozhodne o rozsahu jejich
způsobilosti podle ustanovení § 10 odst. 2.
§ 856
(1) Majetková společenství mezi manely vzniklá podle
dřívějích předpisů zanikají dnem 1. dubna 1964. Tímto dnem vznikne bezpodílové
spoluvlastnictví manelů ke vemu, co podle tohoto zákona do jejich
bezpodílového spoluvlastnictví patří.
(2) Byly-li v zaniklém majetkovém společenství věci,
je nejsou předmětem osobního vlastnictví, vztahují se na ně přiměřeně
ustanovení o bezpodílovém spoluvlastnictví manelů.
(3) Pokud zákon č. 140/1961 Sb. (trestní zákon)
stanoví, e výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové,
rozumí se tím od 1. dubna 1964 zánik bezpodílového spoluvlastnictví manelů.
§ 857
Nabyl-li před 1. dubnem 1964 právo uívat byt jeden z
manelů, vznikne tímto dnem právo společného uívání bytu oběma manelům. Toto
právo vak nevznikne, jestlie manelé spolu trvale neijí.
§ 858
(1) Byly-li smlouvy o pojitění osob uzavřeny před
účinností tohoto zákona ve prospěch majitele nebo doručitele pojistky, má od 1.
dubna 1964 právo na plnění pojitěný (§ 355 odst. 1 ve znění zákona č. 40/1964
Sb.); je-li pojistnou událostí smrt pojitěného, vznikne právo na plnění osobám
uvedeným v § 372 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.
(2) Pokud se ustanovení § 61 zákona č. 47/1956 Sb., o
civilním letectví, dovolává pro pojitění proti následkům odpovědnosti
ustanovení § 58 a 60 tého zákona, rozumí se tím od 1. dubna 1964 ustanovení §
427 a 431 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.
§ 859
(1) Při dědění se uije práva platného v den smrti
zůstavitele; byla-li vak závě zřízena před 1. dubnem 1964, posuzuje se její
platnost podle dosavadních předpisů.
(2) Dnem 1. dubna 1964 zanikají vechna omezení
vyplývající ze svěřeneckého náhradnictví.
(3) Pokud zákon nestanoví jinak, dědí pozůstalý
manel, který il se zůstavitelem v době jeho smrti ve společné domácnosti,
vedle svého podílu nedoplatky zůstavitelovy odměny za práci a opětujících se
důchodů a do výe jednoměsíčního příjmu.
§ 860
Podle dosavadních předpisů se a do svého zakončení
posuzují lhůty a promlčecí doby, které počaly běet před 1. dubnem 1964.
§ 861
Jde-li o právo na náhradu kody způsobené úmyslně nebo
o právo na vrácení neoprávněného majetkového prospěchu získaného úmyslně, platí
desetiletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala běet lhůta původní;
tohoto ustanovení nelze pouít, jde-li o právo, které se ji před 1. dubnem
1964 promlčelo podle dosavadních předpisů.
§ 862
Práva a povinnosti ze zástavních práv vzniklých před
1. dubnem 1964 se řídí ustanovením § 495 ve znění zákona č.40/1964 Sb., pokud
nejsou upraveny zvlátními předpisy. To platí i o zástavních právech vzniklých
ze smlouvy.
§ 863
Majetkové vypořádání společností zruených ustanovením
§ 563 odst. 2 zákona č. 141/1950 Sb. (občanského zákoníku) se řídí nadále těmi
předpisy, kterými se řídilo dosud.
§ 864
Zruují se:
1. občanský zákoník č. 141/1950 Sb. s výjimkou
ustanovení § 12 odst. 2, pokud upravuje uzavírání pracovních smluv, a § 22 a
352;
2. zákon č. 126/1946 Sb., o úpravě zemědělských
pachtovních poměrů;
3. zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se
zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy;
4. zákon č. 45/1948 Sb., kterým se mění a doplňuje
zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o
zamezení drobení zemědělské půdy;
5. zákon č. 207/1948 Sb., o ochraně pachtýřů
zemědělských podniků a pachtýřů zemědělských pozemků;
6. zákon č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě;
7. zákon č. 63/1951 Sb., o odpovědnosti za kody
způsobené dopravními prostředky;
8. zákon č. 65/1951 Sb., o převodech nemovitostí a
pronájmech zemědělské a lesní půdy;
9. ustanovení § 18 odst. 2 a § 20 zákona č. 84/1952
Sb., o organizaci peněnictví;
10. ustanovení § 95 a 96 zákona č. 115/1953 Sb., o
právu autorském;
11. ustanovení § 55 odst. 2 písm. a), § 58, § 59 odst.
1 a § 60 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví;
12. ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 41/1957 Sb., o
vyuití nerostného bohatství (horního zákona);
13. ustanovení § 32 zákona č. 150/1961 Sb., o
náhradách při úrazech a nemocech z povolání;
14. vládní nařízení č. 366/1940 Sb., o plovárnách a
koupalitích;
15. vládní nařízení č. 183/1947 Sb., jím se určují
zemědělské výrobní oblasti;
16. vládní nařízení č. 53/1955 Sb., kterým se doplňuje
a mění vládní nařízení č. 183/1947 Sb., jím se určují zemědělské výrobní
oblasti;
17. nařízení ministra spravedlnosti č. 157/1950 Sb.,
kterým se provádějí některá ustanovení občanského zákoníku, ve znění nařízení
ministra spravedlnosti č. 37/1955 Sb.;
18. nařízení ministra spravedlnosti č. 179/1950 Sb., o
důleitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jejich zruení bez
výpovědi;
19. vládní vyhláka č. 113/1956 Ú.l., o vybírání
nedoplatků nájemného, s výjimkou ustanovení § 5 a 7;
20. vládní vyhláka č. 211/1957 Ú.l., o provádění
drobných oprav v bytech;
21. příloha vyhláky ministerstva financí č. 157/1954
Ú.l., kterou se vydávají pojistné podmínky pro rodinné důchodové pojitění;
22. přílohy 1 a 11 vyhláky ministerstva financí č.
237/1955 Ú.l., o pojistných podmínkách pro pojitění majetku a osob sjednávaná
se Státní pojiovnou;
23. vyhláka ministra financí č. 206/1957 Ú.l., o
vkladních kníkách;
24. vyhláka ministerstva financí č. 33/1958 Ú.l., o
pojistných podmínkách pro pojitění majetku a osob sjednávaná se Státní
pojiovnou;
25. ustanovení čl. 22 a 25 vyhláky ministerstva
vnitřního obchodu č. 125/1959 Ú.l., o základních předpisech pro práci prodejen.
HLAVA TŘETÍ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD 1. DUBNA
1983
(ZÁKON Č. 131/1982 SB.)
§ 865
(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními
tohoto zákona i právní vztahy vzniklé v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983.
(2) Na právní vztahy z bezpodílového spoluvlastnictví
manelů, zaniklého v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983, uije se
ustanovení § 149 odst. 4, pokud k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví
nedolo dohodou uzavřenou do tří let od 1. dubna 1983, nebo rozhodnutím soudu
na návrh podaný do tří let od 1. dubna 1983.
(3) Do doby uvedené v ustanovení § 135a ve znění
zákona č.131/1982 Sb. se započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní
předchůdce měl věc nepřetritě v drbě (§135a odst. 1) nebo nepřetritě
vykonával právo odpovídající věcnému břemenu (§ 135a odst. 2) před 1. dubnem
1983; tato doba vak neskončí dříve ne uplynutím jednoho roku od tohoto dne.
(4) Jde-li o právo dovolat se neplatnosti právního
úkonu z důvodu uvedeného v ustanovení § 40a ve znění zákona č. 131/1982 Sb., k
němu dolo před 1. dubnem 1983, neskončí se promlčecí doba dříve, ne
uplynutím tří let od tohoto dne.
(5) Jde-li o právo na náhradu kody nebo o právo na
vydání neoprávněně získaného majetkového prospěchu, platí dvouletá promlčecí
doba počítaná ode dne, kdy počala běet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze
pouít, jde-li o právo, k němu promlčecí doba uplynula podle dosavadních
předpisů.
(6) Na práva a povinnosti z věcných břemen vzniklých
před 1. dubnem 1964 vztahují se obdobně ustanovení § 135b a § 135c odst. 3 a 7
ve znění zákona č. 131/1982 Sb.
§ 866
Zvýení základní částky, která nesmí být sraena
povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí a stanovení hranice, nad kterou
je mzda postiitelná srákami bez omezení, k nim dojde počínaje 1. dubnem
1983, nedotýká se dohod o srákách ze mzdy a jiných příjmů (§ 57 ve znění
zákona č. 40/1964 Sb.) uzavřených před tímto dnem.
HLAVA ČTVRTÁ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD 1. LEDNA
1989
(ZÁKON Č. 188/1988 SB.)
§ 867
Nárok na náhradu za ztrátu na důchodu, který vznikl
před 1. lednem 1989, se posuzuje podle dosavadních předpisů.
HLAVA PÁTÁ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD 1. LEDNA
1992
(ZÁKON Č. 509/1991 SB.)
§ 868
Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními
tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto
právních vztahů, jako i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se vak
posuzují podle dosavadních předpisů.
§ 869
Odporovat lze právním úkonům učiněným v době tří let
před účinností tohoto zákona, pokud důvod odporovatelnosti trval i po účinnosti
tohoto zákona; toto právo je vak třeba uplatnit do jednoho roku po účinnosti
tohoto zákona, jinak zanikne.
§ 870
Podle dosavadních předpisů se a do svého zakončení
posuzují lhůty a promlčecí doby, které počaly běet před účinností tohoto
zákona.
§ 871
(1) Právo osobního uívání bytu a právo uívání jiných
obytných místností a místností neslouících k bydlení vzniklé podle dosavadních
předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem
účinnosti tohoto zákona na nájem. Společné uívání bytu a společné uívání bytu
manely se mění na společný nájem.
(2) Právo uívání části bytu se mění na podnájem s
tím, e jej nelze vypovědět po dobu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona.
(3) Obdobně to platí u osobního uívání jiných
obytných místností a místností neslouících k bydlení.
(4) Osobní uívání bytů slouících k trvalému
ubytování pracovníků organizace se mění na nájem sluebního bytu, pokud tyto
byty splňují kritéria stanovená zákonem pro sluební byty; pokud tyto podmínky
nejsou splněny, mění se takové osobní uívání na nájem.
§ 872
(1) Právo osobního uívání pozemku, vzniklé podle
dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se
dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby. Ustanovení § 8 odst.
1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému
zemědělskému majetku, tím není dotčeno.
(2) Vzniklo-li právo osobního uívání stejného
nezastavěného pozemku více občanům společně (společným uivatelům), stávají se
s účinností tohoto zákona podílovými spoluvlastníky se stejnými podíly.
(3) Vzniklo-li právo osobního uívání stejného
zastavěného pozemku více občanům společně (společným uivatelům zastavěného
pozemku), stávají se s účinností tohoto zákona podílovými spoluvlastníky s
podíly, jejich velikost je stejná jako velikost jejich spoluvlastnických
podílů ke stavbě postavené na pozemku ve společném osobním uívání. V případě
pochybnosti určí velikost spoluvlastnických podílů dohoda spoluvlastníků, a
nedojde-li k ní, soud na návrh některého z nich.
(4) Vzniklo-li právo osobního uívání k zastavěnému
nebo nezastavěnému pozemku manelům, stávají se dnem účinnosti tohoto zákona
bezpodílovými spoluvlastníky pozemku, pokud jejich bezpodílové spoluvlastnictví
trvá; zaniklo-li, stávají se podílovými spoluvlastníky rovným dílem.
(5) Vzniklo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona
občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním uívání pozemku, avak
do účinnosti tohoto zákona ji nedolo k dohodě, popřípadě k její registraci
pravomocným rozhodnutím státního notářství, vzniká oprávněnému právo na
uzavření kupní smlouvy k pozemku, jeho se týkalo rozhodnutí o přidělení
pozemku do osobního uívání. Neuplatní-li oprávněný své právo do jednoho roku
od účinnosti tohoto zákona, právo zanikne. Nedojde-li k uzavření kupní smlouvy,
není dotčeno právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl.).
(6) Jde-li o vydrení vlastnického práva k pozemku
podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo moné nabýt jen
právo na uzavření dohody o osobním uívání pozemků, můe si oprávněná osoba
započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetritě v
drbě i před účinností tohoto zákona.
(7) Vzniklo-li občanovi (občanům) za podmínek
uvedených v zákoně č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění
zákona č. 30/1978 Sb., osobní vlastnictví k bytu, mění se dnem účinnosti tohoto
zákona osobní vlastnictví na vlastnictví fyzické osoby (fyzických osob); rovně
právo společného osobního uívání pozemku, na něm stojí obytný dům s bytem
(byty) ve vlastnictví občana (občanů), mění se dnem účinnosti tohoto zákona na
podílové spoluvlastnictví fyzických osob.
(8) Za podmínek stanovených v zákoně č. 52/1966 Sb., o
osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., mohou od účinnosti
tohoto zákona nabývat byty a nebytové prostory do vlastnictví i právnické
osoby.
§ 873
Při dědění se pouije právo platné v den smrti
zůstavitele. Byla-li vak závě pořízena před účinností tohoto zákona, posuzuje
se její platnost podle dosavadních předpisů. To platí i o platnosti vydědění.
§ 874
Práva a povinnosti z omezení převodu nemovitosti, je
vzniklo před účinností tohoto zákona, se řídí dosavadními předpisy.
§ 875
(1) Zájmová sdruení, je vznikla podle § 360b
hospodářského zákoníku, zájmové organizace, je vznikly podle § 42 zákona č.
162/1990 Sb., o zemědělském drustevnictví, a zájmové organizace a společné
zájmové organizace, je vznikly podle § 35 a 36 zákona č. 176/1990 Sb., o
bytovém, spotřebním, výrobním a jiném drustevnictví, se povaují za sdruení
podle § 20f tohoto zákona. Tato sdruení jsou povinna se registrovat podle §
20i do esti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
(2) Dosavadní nadace se povaují za nadace podle § 20b
a 20etohoto zákona.
§ 876
(1) Vztahy trvalého uívání podle § 70 zákona č.
109/1964 Sb., hospodářský zákoník, se posuzují podle dosavadních předpisů a do
doby vydání zvlátního zákona.
(2) Hospodářské smlouvy o dočasném uívání majetku za
úplatu podle § 348 hospodářského zákoníku se mění od účinnosti tohoto zákona na
nájemní smlouvy. Je-li uívání majetku podle § 348 hospodářského zákoníku
sjednáno bezúplatně, mění se ode dne účinnosti tohoto zákona na smlouvu o
výpůjčce.
§ 877
(1) Ceny, úplaty a jiná peněitá plnění, která jsou
předmětem úpravy podle tohoto zákona a na ně se vztahuje obecně závazný právní
předpis o cenách, se povaují za ceny podle tohoto předpisu.
(2) Pokud se v tomto zákoně pouívá pojmu "obecně
závazný právní předpis o cenách", rozumí se tím zákon č. 526/1990 Sb., o
cenách.
§ 878
Zruují se:
1. ustanovení § 22 zákona č. 141/1950 Sb., (občanský
zákoník);
2. zákon č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty;
3. ustanovení § 4, 6, 9 odstavec 2 a § 10 odstavec 2
zákona č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č.
30/1978 Sb.
HLAVA ESTÁ
§ 879
(1) Vlastnické vztahy k nemovitostem vyskytujícím se
jen na území České republiky nebo Slovenské republiky (zejména např. tzv.
osadnické vztahy, urbariáty a komposesoráty) upraví zákon národní rady
přísluné republiky.
(2) Zákony národních rad stanoví, kdo a jakým způsobem
zajiuje bytové náhrady (náhradní byty a náhradní ubytování).
§ 879a
Podrobnějí předpisy k provedení občanského zákoníku
vydají přísluná ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy. Vláda
České republiky a vláda Slovenské republiky mohou vydat podrobnějí předpisy k
provedení občanského zákoníku, jde-li o věci, které patří do působnosti České
republiky a do působnosti Slovenské republiky.
HLAVA SEDMÁ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD 1. LEDNA
1995
(ZÁKON Č. 267/1994 SB.)
§ 879b
(1) Smlouvy o nájmu bytů uzavřené platně i v jiné ne
písemné formě jsou platné i nadále.
(2) Ustanovení § 712 odst. 2 čtvrté věty se vztahují
na nájemní smlouvy uzavřené po účinnosti tohoto zákona.
HLAVA OSMÁ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM
ÚČINNÝM OD 1. ČERVENCE 2000
(ZÁKON Č. 103/2000 SB.)
§ 879c
zruen zákonem č. 229/2001 Sb.
HLAVA DEVÁTÁ
Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna
2001
(zákon č. 367/2000 Sb.)
§ 879d
zruen zákonem č. 229/2001 Sb.
§ 879e
zruen zákonem č. 229/2001 Sb.
Účinnost zákona
§ 880
Dubček v.r.
1) Např. § 261 odst. 2
obchodního zákoníku.
2) Zákon č. 129/2000 Sb., o
krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějích předpisů.
2a) § 162a odst. 1 trestního
zákona.
2b) Zákon č. 265/1992 Sb., o
zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem.
2c) § 2 písm. c) zákona č.
480/2004 Sb., o některých slubách informační společnosti a o změně některých
zákonů (zákon o některých slubách informační společnosti).
3) Např. zákon č. 403/1990
Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějích
předpisů, zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, zákon č.
229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku.
4) Směrnice Evropského
parlamentu a Rady 1999/44/ES, o určitých aspektech prodeje spotřebního zboí a
záruk na spotřební zboí.
4a) Například zákon č.
110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějích předpisů.
5) § 1 zákona č. 53/1966 Sb.,
o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 75/1976 Sb.. § 2
zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.
6) Zák. č. 116/1990 Sb., o
nájmu a podnájmu nebytových prostor.
7) § 11 odst. 3 zákona č.
158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách.
8) § 1 odst. 1 a 2
zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního
ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějích
předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o ivnostenském podnikání (ivnostenský
zákon), ve znění pozdějích předpisů.
9) § 6 zákona č.
159/1999 Sb.
10) § 10 odst. 1 zákona č.
159/1999 Sb.
11) § 3 zákona č. 159/1999 Sb.